Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2427/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Hajnové, zastoupené Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou se sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -10 ze dne 28. srpna 2024, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , o volbách do zastupitelstev krajů a změně některých zákonů, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její práva podle a a 2 d. S ústavní stížností spojila návrh na zrušení ustanovení , o volbách do zastupitelstev krajů a změně některých zákonů (" ").

2. Stěžovatelka zaslala Krajskému soudu v Brně podání označené jako "Návrh na poskytnutí volební ochrany za účelem zajištění čestnosti a poctivosti volební kampaně a demokratičnosti voleb". Stěžovatelka se domáhala, aby krajský soud jedné z volebních stran kandidujících ve volbách do Zastupitelstva kraje Vysočina zakázal používat v rámci volební kampaně plakát s textem "Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší ‚chirurgové' z dovozu".

3. Napadeným usnesením krajský soud stěžovatelčino podání odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Dospěl k závěru, že se stěžovatelka domáhá něčeho, o čem soud nemá pravomoc rozhodnout a poučil ji, že proti usnesení je možno podat kasační stížnost.

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka zastává názor, že neumožňují-li volební zákony zasáhnout do volebního procesu ještě ve fázi vedení volební kampaně před samotným rozhodnutím voličů, aby došlo k eliminaci namítaného či podobného závadného chování volebních subjektů či podobné jiné závažné závady vedení volební kampaně, pak takové zákony trpí ústavně významným deficitem.

5. volební kampaň reguluje pouze v . Toto ustanovení zní: "Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a kandidujících politických stranách, politických hnutích nebo koalicích zveřejňovány nepravdivé údaje." Stěžovatelka vytýká, že neobsahuje žádné záruky dodržení daného pravidla a neumožňuje potrestat ty subjekty volebního procesu, které se rozhodnou toto pravidlo porušit, ani závadné chování zakázat.

6. Tento nedostatek právní úpravy však podle stěžovatelky neznamená, že by jí krajský soud nemohl poskytnout ochranu. Stěžovatelka trvá na tom, že krajský soud měl povinnost návrh meritorně projednat a posoudit s ohledem na dynamiku volební kampaně, aby zajistil efektivní ochranu práv.

7. Stěžovatelka připouští, že ji krajský soud poučil, že proti napadenému usnesení je přípustná kasační stížnost, avšak toto poučení má za chybné. Podle ní se ve věci uplatní , podle něhož je kasační stížnost nepřípustná ve volebních věcech. Stěžovatelka dále poukazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 1/2006-32 ze dne 18. dubna 2006, podle něhož je třeba tuto výluku vztahovat i na procesní rozhodnutí ve volebních věcech. Pro případ, že by Ústavní soud považoval stížnost za nepřípustnou, navrhla stěžovatelka, aby Ústavní soud postupoval podle , neboť její ústavní stížnost podstatným způsobem přesahuje její vlastní zájmy.

8. Za petit ústavní stížnosti vložila stěžovatelka část, kterou označila jako "Doplnění ústavní stížnosti nad rámec důkazů uplatněných v Návrhu", ačkoli o doplnění ústavní stížnosti nejde, jelikož se jedná o součást ústavní stížnosti zaslanou spolu s ní. Tato část obsahovala vyobrazení dalších volebních materiálů téže volební strany. Stěžovatelka z jejich existence znovu dovozuje, že dosavadní právní regulace volební kampaně je nedostatečná.

9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

10. Ústavní soud však zároveň zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala kasační stížnost jakožto opravný prostředek, který měla k dispozici ( ).

11. Stěžovatelčina věc se sice týká voleb, avšak nejde o volební věc ve smyslu . S ohledem na systematiku tohoto předpisu je za volební věci třeba pokládat jen řízení upravená v jeho části třetí, hlavě II., dílu čtvrtém. Tento závěr ostatně plyne i z usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 1/2006-32, jehož se stěžovatelka dovolává. Na stejném východisku staví i další rozhodnutí, viz např. z poslední doby usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -4 ze dne 13. října 2021. Protože nešlo stricto sensu o volební věc, neuplatní se ustanovení ; kasační stížnost proti napadenému usnesení tedy přípustná byla, o čemž ostatně krajský soud stěžovatelku řádně poučil.

12. Ústavní soud proto posuzoval, zda je namístě nynější věc výjimečně projednat na základě , jehož aplikace se in eventum stěžovatelka dovolává. Jde přitom o výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba jako výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 13. března 1996 (N 19/5 SbNU 159)]. Ustanovení míří zejména na situace, kdy existuje silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána [nález

sp. zn.

ze dne 31. července 2018 (N 129/90 SbNU 139), bod 27].

13. V judikatuře Ústavního soudu a v komentářové literatuře [srov. FILIP, Jan. (Nepřípustnost ústavní stížnosti). In: FILIP, Jan, HOLLÄNDER, Pavel, ŠIMÍČEK, Vojtěch. . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 580-581; a LANGÁŠEK, Tomáš. . In: WAGNEROVÁ, Eliška, DOSTÁL, Martin, LANGÁŠEK, Tomáš, POSPÍŠIL, Ivo. : Komentář. (Systém ASPI)] bylo popsáno několik typových situací, v nichž přichází v úvahu aplikace této výjimky. Ústavní soud například připustil možnost výjimky při existenci většího počtu osob, které by mohly zahájit obdobná řízení, nelze-li od dalšího postupu ve věci před obecnými soudy očekávat efektivní ochranu ústavně zaručených práv stěžovatele, či v situaci, kdy je projednání ústavní stížnosti příležitostí ke zrušení neústavního právního předpisu [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. ledna 1997 (U 1/7 SbNU 325), nález

sp. zn.

ze dne 22. září 1998 (N 103/12 SbNU 71; 281/1998 Sb.)]. Okolnosti nynější věci však z dále vyložených důvodů nelze podřadit pod uvedené situace.

14. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že právní zástupkyně stěžovatelky jako advokátka zastupuje jiné stěžovatele, podala několik dalších ústavních stížností a v jednom řízení je dokonce sama stěžovatelkou. Jedná se o ústavní stížnosti s obdobným a někdy i totožným obsahem směřující proti rozhodnutím krajských soudů, jimiž byly odmítnuty obdobně koncipované návrhy týkající se voleb do zastupitelstev jiných krajů.

15. Pluralita podaných ústavních stížností však - sama o sobě - silný a významný veřejný zájem přesahující zájem stěžovatele nenaplňuje. Pokud by Ústavní soud připustil, že ústavní stížnost přesahuje stěžovatelčiny zájmy tím, že právní zástupkyně stěžovatelky podala obdobné ústavní stížnosti i za několik jiných osob, umožnil by tím de facto obcházet právní úpravu přípustnosti ústavní stížnosti každému, kdo vede více řízení či jako advokát zastupuje více klientů s typově podobnými věcmi. Právní úprava ústavní stížnosti přitom vychází ze zásady subsidiarity. Ta nespočívá jen ve vyčerpání procesních prostředků ve formálním smyslu, nýbrž obsahuje i požadavek předestření relevantních námitek soudům, jimž ochrana všech základních práv a svobod přísluší ( y). Právě tento aspekt ochranné funkce obecných soudů vymezuje jejich vztah k Ústavnímu soudu a nepřipouští, aby Ústavní soud svou činností pravidelně nahrazoval rozhodování soudů.

16. V posuzované věci jde o výklad pravomoci správních soudů, kasační stížnost je zde přípustná a systémově je nepřijatelné, aby se Nejvyšší správní soud k výkladu pravomoci správních soudů, respektive rozhraničení působnosti mezi správními soudy a občanskoprávními soudy ve světle stěžovatelčiny argumentace nemohl sám výslovně vyjádřit v řízení o kasační stížnosti, které je k tomu určeno, a není zde žádný ústavněprávní důvod pro to, aby byl obejit a tento standardní mechanismus pořadu práva vynechán.

17. Stěžovatelkou navrhované zrušení ustanovení by nemělo žádný dopad na její situaci. Krajský soud toto ustanovení neaplikoval a nemohlo tak být příčinou zásahu do stěžovatelčiných práv. Již proto není možné spatřovat v tomto akcesorickém návrhu důvod pro uplatnění výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti.

18. Z výše uvedeného Ústavní soud neshledal důvod pro postup podle , a proto stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle . Návrh na zrušení ustanovení jakožto návrh akcesorický sdílí právní osud ústavní stížnosti, a proto byl taktéž odmítnut.

19. Ústavní soud závěrem zdůrazňuje, že předmětem jeho rozhodování bylo posouzení přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení krajského soudu. Ústavní soud tedy neměl příležitost zabývat se stěžovatelčinou argumentací proti plakátu používanému při volební kampani. Z toho, že Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, proto nelze dovozovat jakékoliv hodnocení tohoto plakátu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2024

Jan Wintr, v. r.

předseda senátu