Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2562/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o návrhu stěžovatele P. N., t. č. ve Věznici Mírov, P.O.BOX 1, Mírov, bez právního zástupce, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 4. 12. 2017 č. j. -2978, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2018 č. j. -3295, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019 č. j. -3683, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2020 č. j. -4190 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020 č. j. -4276, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 4. 9. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů. Toto podání však zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], zejména neobsahovalo ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel nebyl zastoupen advokátem ( , cit. zákona).

2. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

3. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel se v minulosti na Ústavní soud obracel opakovaně se svými podáními, přičemž v některých případech byl zastoupen advokátem, v jiných však nikoliv. Ústavní soud již v usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 6. 2020, stěžovatele upozornil, že náležitého poučení se navrhovateli dostalo opakovaně. Na výzvy však stěžovatel již v řízeních vedených pod

sp. zn.

či

adekvátně nereagoval; za daných procesních podmínek řízení si stěžovatel musel být důsledků svého nekonání dostatečně vědom. Obdobně lze i nyní konstatovat, že stěžovatel není právně zastoupen, ačkoliv v jiném řízení, vedeném u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, jej zastupuje advokát Mgr. Frommer. Přesto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vyčkal 60 dní na doplnění podání stěžovatelem, kterému "Česká advokátní komora odmítá ustanovit advokáta pro ústavní stížnost už cirka jeden rok tvrzením o zneužívání práva na právní pomoc".

4. Z uvedeného plyne, že stěžovatel, ačkoliv si je vědom povinnosti být zastoupen v řízení před Ústavním soudem advokátem, tuto svou povinnost opakovaně a vědomě neplní. Tyto důvodu vedou Ústavní soud k přesvědčení, že v případě nyní posuzovaného podání není nevyhnutelnou podmínkou, aby se stěžovateli opětovně dostávalo téhož poučení o povinném zastoupení. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Nad rámec uvedeného Ústavní soud uvádí, že návrh stěžovatele byl podán (pravděpodobně) po lhůtě stanovené - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020 č. j. -4276, mělo být podle informací poskytnutých stěžovatelem doručeno 2. 7. 2020 a dvouměsíční lhůta uplynula již 2. 9. 2020. Uvedené však nemůže být za dané situace přímým důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti podle , jelikož se jedná o informaci zprostředkovanou stěžovatelem, kterou nebylo - s ohledem na danou situaci -zapotřebí blíže zkoumat.

5. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2020

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj