Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2523/20

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., t. č. Věznice Mírov, právně zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem Ostružnická 6, Olomouc, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2016, č. j. -4, za účasti Okresního soudu v Olomouci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 9. 2020 a doplněnou podáním doručeným dne 23. 9. 2020 se stěžovatel domáhá po Ústavním soudu zrušení v záhlaví vymezeného příkazu k domovní prohlídce, obnovení statusu quo ante a vrácení věcí specifikovaných v ústavní stížnosti, neboť tím mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručených základních práv dle d (dále jen " "), y, y, y, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Úmluvy, jakož i y (dále jen " ").

2. Stěžovatel rovněž Ústavní soud požádal dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve spojení s o přednostní projednání věci.

3. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené .

4. Dle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, pak lze dle podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

6. Napadený příkaz k domovní prohlídce byl vydán dne 1. 2. 2016. Jím nařízená domovní prohlídka byla dle vlastního stěžovatelova sdělení provedena dne 2. 2. 2016. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak zjevně zachována nebyla.

7. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti sice argumentuje ve prospěch dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti tím, že zásah způsobený napadeným příkazem k domovní prohlídce stále trvá, nicméně veškerá argumentace stěžovatele se koncentruje toliko na údajné vady napadeného příkazu, nikoliv i na trvání jeho účinků. Opominout nelze ani to, že stěžovatel se ústavní stížností opožděně domáhá zrušení napadeného příkazu v řízení o ústavní stížnosti opakovaně, přičemž již v minulosti mu Ústavní soud poskytl vysvětlení, že proti jím pociťovaným trvajícím zásahům do jeho základních práv, k nimž mělo dojít v důsledku vydání napadeného příkazu, může brojit toliko po vyčerpání zvláštních procesních postupů, které k jejich odstranění nabízí zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 9. 2018).

8. Ústavní soud tak nemá důvodu se od svého předchozího právního názoru odchýlit ani v řízení o nynější ústavní stížnosti, a tedy v rozsahu tvrzení trvajících dopadů domovní prohlídky je ústavní stížnost nepřípustná dle . Na tom ničeho nemohou změnit ani stěžovatelova tvrzení, že jeho urgence vrácení věcí zůstaly bez reakce. Těmito tvrzeními totiž nelze zhojit vadu nesprávného vymezení předmětu řízení o ústavní stížnosti, za nějž ani při sebevstřícnějším výkladu Ústavní soud nemůže považovat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o stěžovatelových žádostech o vrácení věcí.

9. Na základě všeho výše uvedeného Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost pro podání po lhůtě k tomu určené zákonem dle a současně v rozsahu tvrzených trvajících zásahů založených napadeným příkazem pro nepřípustnost dle .

10. Procesní osud ústavní stížnosti sdílí i návrh na přednostní projednání, k němuž Ústavní soud ještě jen na okraj poznamenává, že při jeho formulaci stěžovatel odkázal na ustanovení , které však upravuje postup řízení před Ústavním soudem o souladu mezinárodních smluv dle a a y s ústavními zákony, o které se v nynější věci nejednalo.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2020

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu