Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1003/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o návrhu stěžovatele P. N., t. č. Věznice Mírov, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2019 č. j. -232, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. ledna 2012 č. j. -121 a rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 23. listopadu 2011 č. j. -42, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 3. 4. 2020 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, označený jako ústavní stížnost, kterým se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

2. Návrh nesplňoval náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v , , a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Navrhovatel v uvedeném podání informoval Ústavní soud, že si je vědom své povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Jelikož mu Česká advokátní komora nechce dále ustanovovat zástupce, požádal o vyčkání doplnění povinné náležitosti - zastoupení advokátem, a to ve lhůtě 60 dnů od podání návrhu.

3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření směřující k odstranění vad návrhu, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vady návrhu odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí návrhu.

4. V nyní posuzované věci však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se v poslední době navrhovateli dostalo dokonce opakovaně, nadto si je podle obsahu jeho návrhu vědom povinnosti být zastoupen advokátem. Na výzvy však stěžovatel v řízeních vedených pod

sp. zn.

a

adekvátně nereagoval. Je tak zřejmé, že navrhovatel nehodlal předmětným výzvám vyhovět a odstranit nedostatek povinného zastoupení, byť byl v těchto výzvách výslovně poučen též o tom, že Ústavní soud není oprávněn stěžovateli ustanovit zástupce. Ve všech odkazovaných případech pak poté, co byl stěžovatel řádně poučen o vadách jeho návrhů a tyto vady neodstranil, byly tyto navrhy z tohoto důvodu odmítnuty, a tudíž si stěžovatel musí být daných procesních podmínek řízení dostatečně vědom.

5. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Je totiž zcela nepochybné, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, na kteroužto vědomost ostatně navrhovatel ve svém podání výslovně upozornil. Setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení se tak jeví postupem neefektivním a formalistickým.

6. Přes jednoznačnou vědomost navrhovatele o náležitostech návrhu na zahájení řízení vyčkal Ústavní soud po delší než navrhovatelem žádanou dobu 60 dnů, aby mu umožnil odstranit vady, jichž si byl podle svých slov vědom. Navzdory této okolnosti navrhovatel nevyvinul žádné úsilí k tomu, aby byl jeho návrh věcně projednatelný a žádnou z výše uvedených vad neodstranil.

7. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřené použití a návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. června 2020

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.

soudce zpravodaj