Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 374/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele nezl. T. F. P., zastoupeného zákonnou zástupkyní H. P., proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě č. j. -114 ze dne 25. 11. 2019 a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Opavě č. j. 1 ZT 335/2017-171 ze dne 17. 9. 2019, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Opavě jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 3. 2. 2020 podal nezletilý stěžovatel jakožto poškozený v trestním řízení - prostřednictvím své zákonné zástupkyně (matky) - ústavní stížnost směřující proti rubrikovaným rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Opavě. Z napadených rozhodnutí, jež jsou součástí spisu

sp. zn.

se podává, že matka stěžovatele byla stíhaná pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle , d), odst. 3 písm. b) a rubrikovaným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Opavě bylo podle § 172 odst. 1 písm. e) trestního řádu zastaveno trestní stíhání matky stěžovatele, neboť ta nebyla v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědná. Stížnost obviněné matky stěžovatele pak byla napadeným usnesením krajského státního zastupitelství zamítnuta. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá zásah do svých ústavně garantovaných práv, zejména práva na spravedlivý proces a práva na rodinný život a ochranu práv dítěte; stěžovatel - prostřednictvím své zákonné zástupkyně - požádal Ústavní soud o ustanovení kolizního opatrovníka.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou formálních náležitostí ústavní stížnosti. Jednak se zabýval otázkou aktivní legitimace nezletilého k podání ústavní stížnosti. V této souvislosti Ústavní soud předesílá, že nezletilému byl usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. , k jeho zastupování v trestním řízení z důvodu kolize zájmů mezi ním a trestně stíhanou matkou ustanoven kolizní opatrovník - advokát, který však byl dle tvrzení zákonné zástupkyně v daném trestním řízení nečinný.

Ústavní soud k tomuto konstatuje, že za účelem ochrany práva nezletilých stěžovatelů na přístup k Ústavnímu soudu a předcházení systematickému odepírání spravedlnosti určité skupině osob [viz písm. d) y (dále jen " ") ve spojení s d (dále jen " "), resp. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") se vyvinula komplementární linie judikatury, z níž plyne, že v případech kolize zájmů mezi rodičem a dítětem je oprávněn podat ústavní stížnost jménem dítěte právě obecným soudem ustanovený kolizní opatrovník [v podrobnostech lze plně odkázat na nález

sp. zn.

ze dne 28. 2. 2018 (N 39/88 SbNU 535) či usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 11. 2016 a

sp. zn.

ze dne 26. 5. 2020]. Za této situace by ústavní stížnost nezletilého stěžovatele, která byla podána pouze jeho zákonnou zástupkyní, měla být odmítnuta pro neoprávněnost navrhovatele.

Na druhou stranu však nelze odhlédnout od žádosti stěžovatele o ustanovení kolizního opatrovníka pro řízení před Ústavním soudem, neboť ustanovený opatrovník v předchozím trestním řízení byl (dle tvrzení zákonné zástupkyně) nečinný. V tomto kontextu pak Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, kdy v případech evidentní neúspěšnosti ústavní stížnosti se povolání opatrovníka pro řízení před Ústavním soudem stává pouhým formalismem (mutatis mutandis např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 4. 2014,

sp. zn.

ze dne 8. 8. 2013,

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2018 nebo

ze dne 16. 6. 2020). Ústavní soud tak v nyní projednávaném specifickém případě nepovažoval za potřebné ustanovit nezletilému stěžovateli - jakožto poškozenému v trestním řízení - kolizního opatrovníka (advokáta), neboť z důvodů níže vyložených shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou a ustanovení opatrovníka, resp. advokáta, by toto rozhodnutí nemohlo nijak zvrátit.

Ústavní soud uvádí, že koncepce trestního řízení v České republice ve vztahu k poškozenému vychází z toho, že poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy. Zároveň je však třeba zdůraznit, že v trestním řízení nejde primárně o věc poškozeného a o jeho právo na potrestání pachatele, nýbrž o povinnost státu ( y), aby ve veřejném zájmu bylo stíháno a odsouzeno jednání, které zákon označuje za trestné. Těžištěm základního účelu trestního řízení je, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé byli podle zákona spravedlivě potrestáni, když vedené řízení má též vést k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti. Proto Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že úprava práv poškozeného v trestním řádu nezakládá - v ústavní rovině ve smyslu ustanovení písm. d) y - žádné základní právo, aby proti jinému byla uplatněna trestněprávní sankce (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 4. 1999 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 2. 1997). Zakotvení práv poškozeného do trestního řádu naopak Ústavní soud chápe spíše jako beneficium legis dané zákonodárcem (srov. nález

sp. zn.

ze dne 9. 6. 2008), aniž by z něj však bylo možno dovodit existenci subjektivního práva na to, aby bylo vedeno trestní řízení proti jiné osobě. Ústavnímu soudu proto nepřísluší z podnětu poškozeného přezkoumávat samotné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, například pokud jde o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení, či naopak nezahájení či zastavení trestního stíhání, ale může pouze přezkoumat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu s požadavky na účinné vyšetřování.

V posuzovaném případě byla věc řádně zvážena a projednána příslušnými orgány veřejné moci, které postupovaly nezávisle, nestranně, přiměřeně rychle a případem se náležitě zabývaly.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu