Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1742/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Studničkové, zastoupené Mgr. Janem Švarcem, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2020 č. j. -72, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a vysoké školy Univerzita Karlova, sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterým byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit jí, jako zcela úspěšné žalobkyni, náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč, a to k rukám jejího právního zástupce. Stěžovatelka tvrdí, že tento výrok je v rozporu s ústavním pořádkem, zejména s d (dále jen " ") a s y.

II.

Argumentace stěžovatelky

2. Stěžovatelka uvádí, že městský soud napadeným výrokem jí přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek a pět úkonů právní služby, avšak nepřiznal jí náhradu za první poradu podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů [pozn. správně má být " "]. Domnívá se, že převažující praxe obecných soudů, kdy právnímu zástupci zastupujícímu klienta na základě smlouvy není přiznávána náhrada za první poradu s klientem, je nespravedlivá (první poradu s klientem nelze podle stěžovatelky směšovat s převzetím a přípravou zastoupení, neboť v nich je rozdíl; první porada s klientem je zásadně úkon, který je u zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb třeba přiznat samostatně - jde o komunikaci s klientem, která je charakterem odlišná od samotného převzetí a přípravy zastoupení, což je další úkon, při kterém je zakládán spis a zastoupení oznamováno soudu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

3. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí obsahující výrok napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 [vzhledem k výsledku řízení o ústavní stížnosti - viz bod 7. - nepovažoval Ústavní soud za nezbytné vyzývat stěžovatelku k odstranění vady přiložené plné moci, která podle usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001

sp. zn.

(U 39/24 SbNU 557) není v souladu s § 30 odst. 1 tohoto zákona]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal.

5. Jak je stěžovatelce, respektive jejímu právnímu zástupci známo, Ústavnímu soudu nepřísluší, aby v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení napravoval každou eventuální nesprávnost, zvláště jde-li o chybné vyčíslení náhrady nákladů řízení v rozsahu bagatelní částky [jak je tomu u stěžovatelky - srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 5. 2019 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud se v takovýchto případech zabývá jen skutečnými excesy, kterým však rozhodnutí ve věci stěžovatelky není.

6. Nadto výklad, který zvolila pro aplikaci ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu sama stěžovatelka, není správný. Jak u právního zástupce působícího na základě smlouvy [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], tak u právního zástupce ustanoveného soudem [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu] je první porada s klientem zahrnuta pod přípravou a převzetím zastoupení. Normotvůrce ohledně ustanoveného právního zástupce chtěl jen zdůraznit okolnost, že při ustanovení právního zástupce může první porada s klientem následovat až po převzetí zastoupení nebo k ní - například vzhledem ke zdravotnímu stavu klienta - nemusí vůbec dojít.

7. Ústavní soud proto neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva (svobody) stěžovatelky zaručená ústavním pořádkem, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu