Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 125/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, o ústavní stížnosti stěžovatelky Sao Mai Nguyen Le, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2019 č. j. -95, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 13. 1. 2020, stěžovatelka podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a právo na náhradu škody způsobené vadným výkonem veřejné moci podle y. Stěžovatelka rovněž požádala, aby bylo o podané ústavní stížnosti rozhodnuto Ústavním soudem přednostně.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 domáhala po České republice - Ministerstvu spravedlnosti zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 27. 7. 2017 č. j. -43 vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a vyslovil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (výrok II.). Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala stěžovatelka odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 22. 11. 2017 č. j. -61. Stěžovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud usnesením napadeným ústavní stížností dovolací řízení zastavil z důvodu, že stěžovatelka nesplnila svou poplatkovou povinnost, která jí vznikla podáním dovolání [ , , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím dovolacího soudu a namítala, že vybírání soudního poplatku z dovolání ve věcech žalob proti České republice podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, neodpovídá tradici a zároveň nenaplňuje ducha zákona, který byl při stanovení soudního poplatku za žalobu veden záměrem odradit kverulanty zneužívající a zatěžující soudy svými neopodstatněnými žalobami. Jedná se čistě o formalistický a diskriminační výklad práva zjevně vedený úmyslem zbavit se nápadu odvolání a dovolání v těchto věcech.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené .

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Poté, co se Ústavní soud seznámil s ústavní stížností a námitkami stěžovatelky o údajném porušení jejích základních práv, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích připomíná, že je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Ústavní soud je oprávněn k zásahu pouze v případech ignorování příslušné kogentní normy, případně kdy rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění.

7. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi považuje za ústavně konformní výklad obecných soudů opírající se o ustanovení § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, který zakládá vznik poplatkové povinnosti a který je interpretován tak, že za řízení je považováno "řízení o žalobě", "řízení o odvolání" či "řízení o dovolání". Pojmově je zde "řízení" vnímáno odlišně od předpisů procesního práva, což autonomní úprava soudních poplatků umožňuje; citované ustanovení diferencuje vznik poplatkové povinnosti zvlášť při podání žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení [písm. a)] a zvlášť při podání odvolání nebo dovolání [písm. b) - c)]. Z uvedeného vyplývá, že návrhy na zahájení řízení o opravných prostředcích zákonná právní úprava pod pojem "návrh na zahájení řízení" nepodřazuje, což je patrné i z jiných ustanovení zákona o soudních poplatcích (např. § 6a odst. 3, § 7 odst. 2, § 9 odst. 1, § 10 odst. 3). I podle Ústavního soudu je z kontextu citovaných ustanovení zřejmý úmysl zákonodárce rozlišit mezi návrhem na zahájení řízení (jímž se začíná řízení u soudu prvního stupně) a opravnými prostředky (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 9. 2018,

sp. zn.

ze dne 22. 11. 2019,

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2019,

sp. zn.

ze dne 8. 10. 2019 a sp. zn. 33/19 ze dne 14. 1. 2020). Výklad pojmu "řízení" v přechodném ustanovení je tak třeba interpretovat v souladu s výkladem téhož pojmu v zákona o soudních poplatcích. A proto jinými slovy vyjádřeno, na procesní úkon stěžovatelky (dovolání), jehož právní účinek nastal po účinnosti , bylo třeba vztáhnout nově zavedenou poplatkovou povinnost (k tomu srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 1. 2019).

8. Ohledně žalob, odvolání, dovolání či kasačních stížností podaných od 30. 9. 2017 (srov. přechodné ustanovení v čl. VI , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) platí, že pokud dovolatel nesplnil svou poplatkovou povinnost, která mu vznikla podáním dovolání, soud stanoví lhůtu v délce alespoň 15 dnů, pouze ve výjimečných případech může stanovit lhůtu kratší. Soud prvního stupně stěžovatelce stanovil lhůtu k zaplacení soudního poplatku a poučil ji, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže soudní poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen. Po neuhrazení soudního poplatku proto dovolací soud dovolací řízení zastavil. Pochybení z pohledu ústavněprávních požadavků kladených na rozhodování obecných soudů Ústavní soud neshledal a dovolací soud v napadeném rozhodnutí dostál požadavkům, které jsou na odůvodnění rozhodnutí kladeny.

9. Dle názoru Ústavního soudu nelze právním závěrům a ani procesnímu postupu ve věci rozhodujícího Nejvyššího soudu z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Proto ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

10. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost pak o žádosti na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle ) Ústavní soud již (výslovně) nerozhodoval.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu