Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
112512.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 1289/20
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Martina Maríka, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2020 č. j. 1 Ad 24/2019 -23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu "), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že výrokem II. shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "). V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil výrok II. rozsudku městského soudu.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že napadeným výrokem II. rozsudku městského soudu bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a to tak, že stěžovateli byla na nákladech řízení přiznána částka 3 146 Kč - celkem 2 000 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání) podle ustanovení § 7 , § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif "), 2 x 300 Kč jako náhrada hotových výdajů za dva úkony a 546 Kč jako náhrada DPH. Předmětem řízení byla přitom žaloba, kterou se stěžovatel po žalovaném Ministerstvu práce a sociálních věcí domáhal přezkumu rozhodnutí o odejmutí dávky státní sociální podpory - příspěvku na bydlení.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že městský soud pochybil, jestliže mu nepřiznal "náhradu za první poradu s klientem podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. b) advokátního tarifu" [pozn.: správně § 11 odst. 1 písm. b) tamtéž]. Současně tvrdí, že jakkoliv se může tento případ "zdát jako bagatelní", nepřiznávání náhrady za první poradu s klientem je převažující praxí všech obecných soudů, která je však vadná. Žádnou ústavněprávní argumentaci však stěžovatel nepodává, a to přesto, že své podání v tomto směru doplnil až více než po jednom měsíci od okamžiku, kdy zaslal nijak neodůvodněné (blanketní) podání titulované jako "Ústavní stížnost".
4. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu . Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
5. Ústavní soud je dle článku 83 Ústav y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústav y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
6. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud staví rezervovaně a podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Na druhé straně je však třeba mít na zřeteli, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí celého soudního procesu. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní dimenzi v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Takovéhoto extrémního vykročení ze zákonem stanovených pravidel či svévolné interpretace či aplikace zákona se však městský soud v napadeném rozhodnutí nedopustil.
7. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna podle ustanovení § 7 bod 3. tamtéž za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. Odměna proto náleží za první poradu s klientem pouze v případě, kdy je mu zástupce nebo obhájce ustanoven; uvedené nemíří na situaci, kdy je účastník řízení zastupován advokátem na základě plné moci. Avšak i účtování porad u ustanoveného (jmenovaného) obhájce mají své hranice, jak již ústavní soud konstatoval například v usnesení
sp. zn. II. ÚS 3523/15
ze dne 6. 1. 2016.
8. Ústavní soud ověřil, že rozsudek městského soudu je v souladu s příslušnými právními předpisy a je dostatečným způsobem odůvodněn. Na ústavní rovině zásah do práv stěžovatele Ústavní soud neshledal. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu