Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1117/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Jana Svatoně a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků X, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti části výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2023, č. j. -266, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. října 2022, č. j. -230, ohledně částky 23 306 Kč potvrzen, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ve své ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení napadené části výroku rozhodnutí odvolacího soudu.

2. Z přiložené kopie rozhodnutí vyplynulo, že Městský soud v Praze napadenou částí výroku potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 10. 2022, č. j. -230, ohledně částky 23 306 Kč. Ohledně zbývající žalované částky 31 550 Kč a výroku II (o nákladech řízení) odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Stěžovatel se žalobou domáhal náhrady škody ve výši 23 360 Kč a 31 550 Kč s odůvodněním, že jde o nedoplatky z vyúčtování služeb za rok 2013 a 2014 nezaplacené členem stěžovatelky Radoslavem Seidlem a nevymožené v soudním řízení z důvodu nesprávnosti (nezákonnosti) vyúčtování služeb, které vyhotovil žalovaný. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně důvodně vznesenou námitkou promlčení.

4. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele po přezkoumání napadeného rozhodnutí konstatoval, že soud prvního stupně nesprávně na posuzovanou věc aplikoval právní úpravu náhrady škody a promlčení z náhrady škody obsaženou v novém , když podle a tohoto předpisu se mají na posuzovaný stav aplikovat dosavadní právní předpisy, tedy č. Odvolací soud se dále zabýval otázkou zachování tříleté objektivní promlčecí doby (podle č. ). Dospěl k závěru, že v části nároku v částce 23 306 Kč (týkající se nedoplatku za rok 2013) již objektivní promlčecí doba uplynula a zamítnutí žaloby bylo v tomto případě správné. V části nároku na náhradu škody ve výši 31 550 Kč, který stěžovatel žalobou uplatnil před uplynutím promlčecí doby, rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozhodnutí městského soudu v té části, v níž dospěl k závěru, že nárok je promlčen.

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

7. Zákonná úprava v váže přípustnost opravných prostředků na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. ustanovení či ]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz písm. b) Úmluvy; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011].

8. Právní hranice bagatelnosti nemusí být určující s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou. V prvé řadě může jít o situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu y kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva. Do druhé skupiny je možno zařadit případy, kdy výsledky příslušného přezkumu, v němž jde o posouzení (a to nutno zdůraznit) otázky ústavněprávní relevance, mohou mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Dále lze o projednání ústavní stížnosti uvažovat i v situaci, kdy judikatura obecných soudů v totožných či obdobných bagatelních věcech není jednotná, a kdy tedy soudy vyšších stupňů nemohou zajistit sjednocování jejich rozhodovací činnosti, přičemž takto vzniklý stav narušuje princip právní jistoty jako neoddělitelnou součást pojmu právního státu. [viz nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Žádná z výše uvedených situací v projednávané věci nenastala.

9. V nyní projednávané věci jde o částku 23 306 Kč, přičemž v ústavní stížnosti stěžovatel žádnou argumentaci nepřipojil. Ze strany městského soudu se přitom jedná o výklad a aplikaci podústavního práva v bagatelní věci. Ústavní soud z těchto důvodů advokátem zastoupeného stěžovatele nevyzval k doplnění ústavně právní argumentace. Z úřední činnosti je navíc Ústavnímu soudu známo, že právní zástupce stěžovatele opakovaně v minulosti podal blanketní ústavní stížnosti bez jakéhokoli odůvodnění. V řadě věcí ústavněprávní argumentaci nedoplnil ani po výzvě Ústavního soudu (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

).

10. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu