Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 91/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Maríka, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. listopadu 2021 č. j. -28, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že podle jeho názoru je "v rozporu s ústavním pořádkem, zejména s d, který stanoví právo každého na spravedlivý proces".

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené . Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, je pouhým tzv. blanketním návrhem (sepsaným na necelých čtyřech řádcích textu), neboť neobsahuje předepsané podstatné náležitosti (srov. věta druhá ) a není k němu přiložena řádná speciální plná moc [ , viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001

sp. zn.

(U39/24 SbNU 557)].

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel, zastoupený totožným advokátem, se v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností (vedenou pod

sp. zn.

) trpící stejnými vadami a na tyto nedostatky byl upozorněn výzvou ze dne 27. 5. 2020. Výzva byla zaslána advokátovi a na vědomí přímo stěžovateli. Součástí jejího obsahu bylo i poučení, že neodstranění vytýkaných vad v určené lhůtě zakládá důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti podle .

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti, včetně předepsané plné moci (pozn. v nyní posuzované věci předložil stěžovatelův právní zástupce plnou moc ze dne 23. 2. 2019, tedy zjevně z doby předcházející vydání napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu a použitou již ve věci

sp. zn.

) dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech (právní zástupce stěžovatele byl na nedostatky plné moci upozorňován i v dalších řízeních, např.

sp. zn.

,

sp. zn.

). Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti a dalších pravidlech, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (to platí dvojnásob v situacích, je-li stěžovatel zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem - advokátem).

6. K vlastní blanketní ústavní stížnosti lze dodat, že stěžovatel se omezil pouze na strohé konstatování porušení d, aniž by blíže objasnil skutečnosti, které by v jeho případě mohly vést k porušení subjektivního základního práva. Úkolem Ústavního soudu není, aby za stěžovatele předkládal argumenty na podporu jeho ústavní stížnosti.

7. Vzhledem k výše uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2022

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj