Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 339/20

Ústavní soud rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti JUDr. Soni Biskupové Fišerové, zastoupené JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice, proti usnesení Nevyššího soudu č. j. -222 ze dne 14. 11. 2019, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -201 ze dne 19. 12. 2018 a výroku II. rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. -170 ze dne 28. 8. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení d (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka se žalobou domáhala zaplacení částky 441 834 Kč příslušenstvím s tím, že jde o nezákonně nevyplacený plat soudkyně a víceúčelové paušální náhrady výdajů za období od října 2011 do září 2013.

Návrhu bylo částečně vyhověno ohledně částky 110 656 Kč, neboť žalovaná při výpočtu platu a náhrad nevycházela z průměrné hrubé měsíční mzdy přepočtené na počty zaměstnanců (viz sp. zn ). Ve zbytku návrhu ohledně částky 331 178 Kč soud žalobě nevyhověl, neboť stěžovatelce nevzniklo právo na doplatek platu a náhrad (za rozhodné období), který odpovídá platové základně určené trojnásobkem průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za rozhodné období. Krajský soud odvolání proti zamítavému výroku prvostupňového rozhodnutí nevyhověl a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově potvrdil.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl, neboť dovolání neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení Dovolatelka své dovolání založila výlučně na argumentaci, kterou zdůvodňuje svůj nesouhlas se závěry nálezů Ústavního soudu

sp. zn.

a

ohledně právních účinků derogačního nálezu

sp. zn.

na platové nároky soudců založené v letech 2011 až 2014, která však uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nevyhovuje. Rozhodnutí odvolacího soudu je navíc v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vycházející s právních závěrů Ústavního soudu v nálezu

sp. zn.

a

(sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu

sp. zn.

, sp. zn. , ).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti především polemizuje s právními závěry Ústavního soudu vyslovenými k dané problematice v předchozích nálezech a vyjadřuje přesvědčení, že otázka platů soudců byla dlouhodobě zneužívána k politickým účelům. Uvádí, že legitimně očekávala, že od 1. 1. 2010 pozbydou platnosti předchozí platové restrikce a základní plat soudce se znovu bude odvíjet od trojnásobku průměrné nominální mzdy v nepodnikatelské sféře. Namítá, že soudy argumentovaly nálezy Ústavního soudu, aniž by posoudily individuální poměry stěžovatelky, která se v roce 2010 a v roce 2013 rozhodla založit rodinu. Soudy se ani nezabývaly odlišným stanoviskem soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Kateřiny Šimáčkové k nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Pro posouzení ústavní stížnosti se podstatnou jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle , což však představuje jeho obligatorní náležitost. Ústavní soud ověřil, že usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro vady je dostatečně a srozumitelně odůvodněno. Nadto stěžovatelka vůči tomuto rozhodnutí v ústavní stížnosti ani konkrétní výhrady neuvádí.

Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu tak Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti ( ), není jeho odmítnutí pro vady porušením y.

V citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (srov. obdobně usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

a další).

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že z ústavněprávního hlediska by ani nebyl dán důvod zpochybňovat řádně odůvodněná rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu. Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně otázce zpětného doplacení platových nároků do výše tzv. trojnásobku za období 2011 až 2014 zabýval, a to nikoli pouze v citovaných nálezech, nýbrž i v řadě usnesení, kterými odmítal ústavní stížnosti vzešlé z řízení o obdobných žalobách (viz např.

sp. zn.

,

,

a další). Není proto dán důvod, aby se Ústavní soud uvedenou problematikou opětovně zabýval, a to i kdyby dovolání stěžovatelky nebylo odmítnuto podle Ústavní soud rovněž vyzdvihuje, že ani z existence odlišného stanoviska některých soudců k právním závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu k typově shodnému případu nelze dovodit povinnost civilního soudu, aby právní názory Ústavního soudu nereflektoval a ve svém rozhodnutí předestřel konkurující úvahy, na jejichž základě započne s Ústavním soudem ústavněprávní dialog.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu