Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 5/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti M. V., státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, zastoupeného JUDr. Veronikou Loužeckou Beerovou, advokátkou se sídlem v Litvínově, Masarykovo nám. 292, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -57 ze dne 18. září 2018, a Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -99 ze dne 30. září 2019, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Krajského státního zástupce v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Palác Zdar, Dlouhá 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudkem č. j. -49 ze dne 29. 2. 2016 zamítl žalobu stěžovatele proti písemné výtce vedlejšího účastníka č. j. ze dne 24. 4. 2012 (dále jen "předmětná výtka"), která mu byla uložena podle , o státním zastupitelství (dále jen " "), za porušení povinnosti zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům ve smyslu stejného zákona.

2. Nejvyšší správní soud následné kasační stížnosti stěžovatele vyhověl, napadeným rozsudkem rozhodnutí krajského soudu ze dne 29. 2. 2016 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Napadený rozsudek Nejvyšší správní soud vydal v návaznosti na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. - 41 ze dne 10. 7. 2018, ve kterém rozšířený senát dospěl k závěru, že výtka podle zákona o státním zastupitelství je rozhodnutím ve smyslu a že na ukládání výtky se použijí pouze základní zásady činnosti správních orgánů podle až 8 . Krajský soud následně opětovně rozhodl o správní žalobě stěžovatele a původní rozhodnutí vedlejšího účastníka (tj. výtku udělenou stěžovateli) napadeným rozsudkem pro vady řízení zrušil a věc vrátil vedlejšímu účastníkovi k dalšímu řízení.

3. Ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí a navrhuje jejich zrušení; namítá porušení svých ústavně zaručených práv podle a 36 odst. 1 d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel tvrdí, že: 1) na ukládání výtky podle zákona o státním zastupitelství se nepoužijí pouze zásady činnosti správních orgánů, ale jako celek; 2) výtka podle zákona o státním zastupitelství je rozhodnutím podle a násl. se všemi jeho obligatorními náležitostmi; 3) předmětná výtka je nicotné rozhodnutí; 4) skutek specifikovaný v předmětné výtce nevykazuje znaky protiprávního jednání.

4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené y a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Zásadně nepřípustné jsou tak ústavní stížnosti směřující proti kasačním rozhodnutím, tj. rozhodnutím, jimiž se rozhodnutí instančně podřízeného orgánu ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Ústavní soud je totiž v řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích konečných [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013].

5. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti zrušujícímu rozsudku krajského soudu, kterým byla věc vrácena k projednání vedlejšímu účastníkovi; o věci stěžovatele tedy nebylo napadeným rozsudkem rozhodnuto s konečnou platností. Námitky, které stěžovatel předložil, bude moci uplatnit i proti konečnému rozhodnutí ve věci. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle (obdobně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 2. 2016 či usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2018). Ústavní soud zároveň neshledal naplnění žádné z podmínek . Stěžovatel brojí pouze proti odůvodnění kasačního rozhodnutí krajského soudu; uvedené námitky však bude moct stěžovatel vyjádřit i před případným opakovaným vydáním výtky (jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí).

6. Ústavní stížnost je tedy v části směřující proti rozsudku krajského soudu předčasná a soudce zpravodaj ji jako nepřípustnou odmítl podle ve spojení s . Ze stejných důvodů je ústavní stížnost nepřípustná i v části směřující proti rozsudku Nejvyššího správní soudu, jak již stanovil Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 3. 2019.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2020

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj