Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3983/18

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. Martina Vlčka, zastoupeného JUDr. Veronikou Loužeckou Beerovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nám. 292, Litvínov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018 č. j. -57, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 2. 2016 č. j. -49 a proti písemné výtce krajského státního zástupce v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 5. 12. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Na základě výzvy k odstranění vad ze dne 8. 1. 2019 byla ústavní stížnost doplněna podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2019.

Stěžovatel tvrdí, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími soudů a státního zastupitelství došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu krajského státního zástupce, který stěžovateli uložil písemnou výtku podle , o státním zastupitelství (dále jen ""), aniž by stěžovateli bylo umožněno vyjádřit se k podstatě věci, činit návrhy, seznámit se s podklady rozhodnutí a uplatnit tak svou obhajobu. K zásahu do stěžovatelových práv došlo též v postupu správních soudů, podle jejichž právního názoru se na ukládání výtky podle , použijí pouze základní zásady činnosti správních orgánů podle až . Oba soudy podle stěžovatele nereagovaly na jeho námitku, že písemná výtka nebyla vydána osobou, která měla z hlediska hmotného práva postavení krajského státního zástupce, a že se tedy jedná o nicotné rozhodnutí ve smyslu . Stěžovatel tvrdí, že jeho jednání popsané ve výroku písemné výtky nevykazuje znaky deliktního jednání, jímž by jakkoli mohlo dojít k porušení povinnosti ve smyslu

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že krajský státní zástupce v Ústí nad Labem postupem podle uložil stěžovateli písemnou výtku za porušení povinnosti zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům ve smyslu Žalobu stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem zamítl. Na základě kasační stížnosti Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ().

K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení před správními soudy doposud neskončilo. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení ostatních soudů v čase, kdy je mohou napravit soudy samy jako v projednávané věci.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2019

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj