Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2647/23

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Skružného, zastoupeného JUDr. Ing. Evou Radovou, advokátkou se sídlem Na Pankráci 322/26, Praha 4, proti usnesení Okresního soudu v Benešově č. j. -101, ze dne 26. 7. 2023, za účasti Okresního soudu v Benešově, jako účastníka řízení, a Ing. Kateřiny Skružné Vidrové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel je žalovaným v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vedeným před Okresním soudem v Benešově pod sp. zn. , žalobkyní je vedlejší účastnice. Stěžovatel navrhl dne 30. 6. 2023 přerušení řízení sp. zn. do skončení řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. , ve kterém se stěžovatel domáhá určení vlastnického práva k nemovitostem, které jsou předmětem řízení o vypořádání spoluvlastnictví.

2. Okresní soud stěžovatelův návrh napadeným usnesením zamítl. V odůvodnění usnesení odkázal na , podle kterého soud může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Okresní soud uvedl, že v posuzovaném případě nezávisí rozhodnutí na řešení předběžné otázky, není tak povinen řízení přerušit. Dodal, že obecně platí zásada, že v řízení má být postupováno tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Pokud tedy není splněna podmínka nutnosti přerušení řízení, je na místě, aby bylo v řízení nadále pokračováno podle

3. Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na rovnost stran řízení. Zároveň požádal o přednostní projednání věci. V ústavní stížnosti uvádí, že v jeho věci jsou naplněny podmínky pro výjimku z obecně judikovaného pravidla, že Ústavní soud nezasahuje do procesních rozhodnutí soudů, jak je tato výjimka popsána např. v usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 30. 8. 2017. Hlavními důvody pro uplatnění takové výjimky je podle stěžovatele silná intenzita zásahu a určitá časová naléhavost. Oba tyto body jsou v daném případě podle názoru stěžovatele splněny a jeho stížnost splňuje podmínky přípustnosti, neboť v případě, že nyní okresní soud přistoupí k úpravě spoluvlastnických vztahů stěžovatele a vedlejší účastnice v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, dojde k citelnému zásahu do stěžovatelových vlastnických práv. Okresní soud se dále podle stěžovatele nezabýval aplikací příslušného , na které stěžovatel ve zdůvodnění svého podání odkazoval.

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných".

6. Jak uvedl Ústavní soud při posuzování podobné situace již např. v usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 7. 1999, "řízení před soudem (jako ostatně každé řízení před orgánem veřejné moci) jako zákonem upravený proces poznávání (zjišťování) a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotněprávní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé, v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak než ex post a v rámci přezkumu vydaného rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo; nelze proto porušení základních navrhovatelčiných práv spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek; proto i protiústavní procesní vady lze v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými. Ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je in concreto na místě teprve tehdy, jestliže by takové vady nebyly odstraněny ani v řízení opravném, a to činností v rámci rozhodovací pravomoci nadřízeného obecného soudu." Ústavní soud pak ve své již konstantní judikatuře obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž je v průběhu soudního řízení rozhodnuto o návrhu na přerušení řízení. Ústavní soud v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud neskončilo (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 7. 2016,

sp. zn.

ze dne 30. 8. 2017 nebo

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2018). Lze dodat, že usnesením, na které stěžovatel odkazuje (

sp. zn.

ze dne 30. 8. 2017) Ústavní soud odmítl ústavní stížnost pro nepřípustnost, když dospěl k závěru, že "[t]uto námitku však stěžovatelka může řádně a efektivně uplatnit v případném odvolání proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně". Ke shodnému závěru lze dospět ve věci stěžovatele, který může svou argumentaci, uvedenou v ústavní stížnosti, uplatňovat ve svojí věci vedené před civilními soudy. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci. Ústavní soud naopak představuje v daném ohledu ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž má nastoupit tehdy a jen tehdy, pokud užití jiných prostředků právního řádu nepřichází v úvahu.

7. Podaná ústavní stížnost byla proto shledána nepřípustnou ve smyslu ustanovení . Ústavní soud shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím, nýbrž stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. V dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v , neboť otázka souběhu dvou řízení, v nichž se posuzují vzájemně související právní otázky, respektive otázka přípustnosti ústavní stížnosti za takové situace, již byla rozhodnutími Ústavního soudu vyřešena, a sama o sobě tak není schopna založit přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 8. 2019 či usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2019). Stěžovatel kromě toho ani nenamítá, že by meritorní projednání ústavní stížnosti v dané věci svým významem přesahovalo jeho vlastní zájmy.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

9. Ústavní soud o žádosti o přednostní projednání nerozhodoval, neboť návrhu fakticky vyhověl, a rozhodl o ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2023

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka