Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2707/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti JUDr. Petra Horáka, advokáta se sídlem Na Střelnici 343/48, Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -29 a proti výrokům II. a III. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel je insolvenčním správcem. Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením rozhodoval o splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení pohledávek. Ve výrocích II. a III., které stěžovatel napadá v této ústavní stížnosti, rozhodl krajský soud o odměně stěžovatele jako insolvenčního správce. Soud schválil vyúčtování odměny v celkové výši 50 680,27 Kč včetně DPH. Zároveň zamítl návrh, aby insolvenčnímu správci byla část odměny uhrazena z rozpočtových prostředků krajského soudu.

2. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zamítl odvolání stěžovatele proti výrokům II. a III. usnesení krajského soudu. Stěžovatel dále podal proti usnesení vrchního soudu dovolání, o kterém Nejvyšší soud doposud nerozhodl.

3. Stručně shrnuto, stěžovatel v ústavní stížnosti rozporuje způsob výpočtu odměny za přezkum přihlášek v insolvenčním řízení. Poukazuje na rozpornou judikatorní praxi v této otázce. Z toho všeho dovozuje porušení práva na ochranu vlastnictví podle d a práva na spravedlivou odměnu podle y. Stěžovatel vyzývá Ústavní soud ke sjednocení výkladu v projednávané věci.

4. Ve zbytku nepovažuje Ústavní soud za účelné rozsáhleji rekapitulovat argumentaci stěžovatele. Ústavní stížnost je totiž nepřípustná pro předčasnost. Meritorní argumentací se proto Ústavní soud ani nemohl zabývat.

5. Vrchní soud v napadeném rozhodnutí poučil stěžovatele, že dovolání není přípustné. Stěžovatel si tohoto poučení byl vědom i při podání ústavní stížnosti, v jejímž bodě II. uvádí, že předjímá, že jeho dovolání bude odmítnuto z důvodu tzv. bagatelnosti jako nepřípustné [ ]. Přesto dovolání podal paralelně s ústavní stížností.

6. Ústavní soud přitom z úřední činnosti zjistil (respektive aktualizovaně ověřil tvrzení samotného stěžovatele), že Nejvyšší soud doposud o dovolání nerozhodl.

7. V souladu se zásadou subsidiarity řízení o ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním procesním prostředku ochrany (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

či

).

8. Za situace, kdy stěžovatel podal dovolání, nemůže Ústavní soud zasahovat do řízení, které doposud není skončeno. Nejvyšší soud se podaným dovoláním bude muset zabývat. Ústavní soud tak nemůže přistoupit k meritornímu projednání ústavní stížnosti, byť by se výsledek řízení před Nejvyšším soudem mohl zdát sebezjevnějším. Ústavní soud výsledek dovolacího řízení jednoduše nemůže presumovat.

9. Lze tedy shrnout, že napadená rozhodnutí mohou být dotčena rozhodovací činností Nejvyššího soudu, a proto stěžovatel za dané procesní situace podal ústavní stížnost předčasně. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti však nepoškozuje stěžovatele na jeho právech. Ústavní soud totiž opakovaně judikoval, že případnou novou ústavní stížnost stěžovatele proti rozhodnutím obecných soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný, i pokud by Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustným ze zákona (např. usnesení

sp. zn.

či

).

10. Jednoduše řečeno, deklaruje-li nyní Ústavní soud předčasnost ústavní stížnosti, není oprávněn posléze říci, že (případná) pozdější ústavní stížnost je pro změnu opožděná.

11. Ústavní soud ani neshledal, a v tomto případě vůbec nemohl shledat, situaci, kdy ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele [ ]. Stěžovatel sice v tomto směru argumentuje, avšak uvedenou výjimku není možné na jeho případ použít. Pomocí této výjimky lze totiž překonat skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky ( ). Nelze tím však zhojit, že paralelně podal jiný opravný prostředek, v tomto případě dovolání. Pokud všechna ostatní řízení před soudy nejsou skončena, nelze výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti udělit (srov. Wagnerová, E.; Dostál, M.; Langášek, T.; Pospíšil, I. s komentářem. Praha: ASPI, 2007, s. 385).

12. Soudce zpravodaj tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2023

Jan Wintr, v. r.

soudce zpravodaj