Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3319/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Michaely Rudolecké, zastoupené Mgr. Ondřejem Pecákem, advokátem, sídlem Na Ořechovce 199/24, Praha 6 - Střešovice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. září 2024 č. j. -515, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a JUDr. Ivy Rudolecké a Mgr. Tomáše Rudoleckého, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka ústavní stížností podle písm. d) y brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí pro tvrzené porušení svého práva na soudní ochranu. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Náchodě (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 28. 3. 2024 č. j. -477, vydaným soudním komisařem, určil hodnotu pozůstalosti po zemřelém otci stěžovatelky a potvrdil, že celé dědictví po něm nabyli rovným dílem stěžovatelka a vedlejší účastníci. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") poté k odvolání vedlejší účastnice uložil napadeným usnesením vedlejším účastníkům, aby ve stanovené lhůtě podali u okresního soudu žalobu na určení, že stěžovatelka není dědičkou ze zákona po zemřelém ( zákona o zvláštních řízeních soudních).

2. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že krajský soud nepřípustně odkázal vedlejší účastníky k podání žaloby na určení dědického práva; obdobně rozhodl již dříve, avšak vedlejší účastníci žalobu ve stanovené lhůtě nepodali. Nyní jde sice o jinou u, přesto je zde dána překážka věci rozsouzené. Ad absurdum by šlo do nekonečna předkládat další a další y se stejným obsahem s cílem obstruovat. Stěžovatelka též poukazuje na podle ní nesprávné poučení krajského soudu, že proti napadenému usnesení není přípustné dovolání. Z opatrnosti je podáno jak dovolání, tak ústavní stížnost.

3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným pro souběh ústavní stížnosti s podaným dovoláním.

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy je založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Je krajním prostředkem k ochraně práva, jehož využití připadá v úvahu zásadně až tehdy, není-li již náprava před jinými orgány veřejné moci standardním postupem možná.

5. Uplatnění výše popsaného principu subsidiarity vede k závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení dovolací, je s ohledem na znění návrhem nepřípustným, předčasným (srov. např. usnesení ze dne 8. 3. 2021

sp. zn.

či ze dne 2. 9. 2024

sp. zn.

). Ústavní soud nemůže zasahovat do neskončeného řízení, a tedy nemůže meritorně projednat ústavní stížnost, byť by se výsledek řízení o dovolání mohl zdát zjevný (usnesení ze dne 25. 1. 2024 sp. zn. či ze dne 11. 1. 2024

sp. zn.

); přípustnost dovolání je totiž oprávněn zkoumat pouze Nejvyšší soud ( ).

6. V nynější věci sama stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že proti napadenému usnesení podala rovněž dovolání. Ústavní soud tuto skutečnost rovněž telefonicky ověřil u okresního soudu, který skutečně dovolání stěžovatelky v této věci eviduje. Za této situace, kdy současně běží dovolací řízení, je proto ústavní stížnost stěžovatelky podaná předčasně. Sluší se doplnit, že odmítnutí nynější ústavní stížnosti nepoškozuje stěžovatelku na jejím právu na přístup k Ústavnímu soudu. Platí totiž, že případnou novou ústavní stížnost stěžovatelky podanou po rozhodnutí o jejím dovolání nelze odmítnout jako návrh opožděný, a to i tehdy, shledá-li Nejvyšší soud dovolání nepřípustným (tzv.) ze zákona (srov. např. usnesení ze dne 17. 1. 2018

sp. zn.

či ze dne 14. 11. 2023

sp. zn.

). Deklaruje-li nyní Ústavní soud předčasnost ústavní stížnosti, nelze posléze uzavřít, že (případná) pozdější ústavní stížnost je pro změnu opožděná.

7. Ústavní soud proto podle ve spojení s ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2025

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj