Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1297/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jaromíry Čunkové, zastoupené Mgr. Lenkou Drápalovou, advokátkou, sídlem Horní náměstí 5/12, Vsetín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2023 č. j. -695, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a onávrhu na odklad vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 15. 5. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. -518 byl JUDr. Josef Červinka, manžel stěžovatelky, povinen uhradit škodu vzniklou v souvislosti s výkonem funkce konkurzního správce. Na základě tohoto vykonatelného rozhodnutí byla nařízena exekuce vedená Mgr. Jaroslavem Kocincem LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod spisovou značkou 142 EX 00528/15-478. Stěžovatelka podala návrh na zastavení exekuce v části, v níž byla vedena postižením nemovitých věcí, a to k jedné polovině. Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. -498, návrh zamítl. Stěžovatelka proti rozhodnutí podala odvolání. Dne 30. 1. 2019 stěžovatelčin manžel zemřel. Exekutor Mgr. Kocinec dne 9. 2. 2021 vydal oznámení č. j. 142 EX 00528/15-478, v kterém mj. uvedl, že exekuce byla skončena zastavením ex lege. Na základě toho Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 2. 2021 č. j. -580, napadené rozhodnutí zrušil a zastavil řízení o stěžovatelčině návrhu na částečné zastavení exekuce s odůvodněním, že předmětná exekuce skončila ex lege, a proto nebyl dán procesní prostor pro věcné projednání odvolání. Navzdory předchozímu oznámení však exekutor ve výkonu exekuce pokračoval, a to ohledně stejných nemovitostí, ale pouze k jejich jedné polovině. Stěžovatelka proti předchozímu rozhodnutí krajského soudu podala dovolání, které Nejvyšší soud shledal přípustným a usnesením ze dne 1. 3. 2022 č. j. -637, rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle Nejvyššího soudu lze bez dalšího i po oznámení exekutora o skončení exekuce pokračovat, zjistí-li se dodatečně, že důvody, pro které exekutor oznámil ukončení exekuce, nebyly naplněny. Odvolací soud se již v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí měl zabývat i tím, zda manželka povinného v exekuci figuruje nikoliv jako právní nástupce povinného, ale proto, že se stala účastníkem exekuce, protože byl postižen majetek ve společném jmění manželů, případně její nyní již výlučný majetek. Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 14. 9. 2022

sp. zn.

, odmítl pro předčasnost. Krajský soud v Ostravě následně usnesením ze dne 29. 6. 2022 č. j. -651, potvrdil původní usnesení okresního soudu. Druhé stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 7. 3. 2023 č. j. -695. Dle Nejvyššího soudu je podstatné, že dluh vznikl za trvání manželství, které nebylo rozvedeno (k vypořádání SJM nedošlo). V takovém případě dle právního stavu do 31. 12. 2013 lze vést exekuci na majetek náležející do SJM, jedná-li se o vymáhání dluhu jen jednoho z manželů, který vznikl za trvání manželství.

Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces a práva vlastnit. Zásah spatřuje v závěru, že exekutorovo oznámení není rozhodnutím, nýbrž je pouze konstatováním, že nastaly okolnosti, pro které došlo k ukončení exekuce ex lege; jestliže však tyto okolnosti nenastaly, exekuce navzdory oznámení stále plyne. Stěžovatelka dále považuje za nespravedlivé, že by dluh svého manžela, o kterém nevěděla a na kterém se nepodílela, měl být uspokojen i z jejího výlučného majetku. Z těchto důvodů se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Zároveň se domáhá odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a posledního usnesení krajského soudu.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Ústavní soud neshledal, že by se obecné soudy dopustily ústavně relevantního pochybení. Z posuzované ústavní stížnosti je naopak zřejmé, že stěžovatelka zaměňuje právo na spravedlivý proces s (neexistujícím) právem na úspěch ve věci. Ústavní soud napadené rozhodnutí považuje za srozumitelné, přesvědčivé a nevybočující z mantinelů práva na spravedlivý proces. Toto rozhodnutí není zatížené svévolí a nelze je považovat za projev přepjatého formalismu nebo extrémní nespravedlnosti. Stěžovatelčiny námitky se pohybují výlučně v rovině podústavního práva (povaha oznámení exekutora, správnost závěru o možnosti uspokojení z majetku stěžovatelky) a nemají žádný ústavněprávní přesah. Stěžovatelka přitom sice formálně uvádí, že v napadeném rozhodnutí spatřuje zásah do ústavně garantovaných práv, toto tvrzení však nepodkládá žádnou argumentací v ústavněprávní rovině. Ústavní soud žádný takový zásah neshledal.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Z týchž důvodů nevyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, o němž s ohledem na přednostní projednání věci nerozhodoval samostatným usnesením.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu