Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1192/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele nezletilého D. F., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, sídlem Havlíčkovo náměstí 189/2, Praha 3, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -37 ze dne 24. 2. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2023, z jehož kontextu lze dovodit, že jde o ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

2. Z návrhu a doručených písemností se podává, že Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 16. 11. 2021 č. j. -48 k žalobě stěžovatele zrušil rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 4. 8. 2021 č. j. OAM-162/ZA-P07-LE05-2021 a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud nato napadeným rozsudkem na podkladě kasační stížnosti Ministerstva vnitra zrušil uvedený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Návrh stěžovatele postrádá jakoukoli argumentaci, z jakého důvodu podává ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, když o věci bude správními soudy opětovně rozhodováno. Podání Ústavnímu soudu doručil a podepsal právní zástupce stěžovatele, avšak není k němu přiložena plná moc, kterýžto nedostatek nebyl odstraněn ani po neformální výzvě Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2023.

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené , o Ústavním soudu (dále jen " "). Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem nepřípustným.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona). Řízení o ústavní stížnosti ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. usnesení ze dne 3. 4. 2009

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

6. V souladu s vyjádřenou zásadou subsidiarity (řízení o) ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním opravném prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení. Je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní [viz bod 10 usnesení ze dne 30. 5. 2019 sp. zn.

(U 8/94 SbNU 435)]. Ústavní soud proto opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnost za situace, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž (však) věc nebyla ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému orgánu veřejné moci k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn. IV. ÚS 125/06

(U 4/40 SbNU 781), ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

, ze dne 23. 5. 2013

sp. zn.

či ze dne 25. 8. 2020

sp. zn.

].

7. V nyní posuzované věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Věc se proto nalézá (opět) ve stadiu řízení o správní žalobě před krajským soudem, v němž stěžovatel může bránit svá práva. Dále tak může činit, bude-li to třeba, podle nastalé procesní situace v řízení o opravných prostředcích, které mu zákon ( ) poskytuje, a posléze i v řízení o ústavní stížnosti, v níž může uplatnit své námitky, které uvedl v nyní posuzované ústavní stížnosti. Stěžovatel proto dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, protože řízení není pravomocně skončeno (obdobně srov. např. usnesení ze dne 12. 5. 2016

sp. zn.

ze dne 8. 9. 2021

sp. zn.

či ze dne 29. 11. 2021

sp. zn.

).

8. Za dané situace je ústavní stížnost stěžovatele "předčasná", resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem (samostatného) ústavního přezkumu podle .

9. Ústavní soud vyzval právního zástupce stěžovatele k nápravě vady ústavní stížnosti spočívající v nedoložení zvláštní plné moci k zastupování stěžovatele advokátem v řízení o ústavní stížnosti podle až 31 . Právní zástupce na uvedenou výzvu nereflektoval. Ústavní soud za dané procesní situace již nepovažoval za nutné vyzývat k odstranění této vady samostatně přímo stěžovatele, neboť i kdyby došlo k jejímu odstranění, nadále by existoval důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost, jak je shora uvedeno. V rámci rychlosti a hospodárnosti řízení proto Ústavní soud rozhodl, jak je uvedeno shora.

10. Z těchto důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2023

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj