Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1211/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele H. D., zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem, sídlem Joštova 138/4, Brno, proti příkazu k zatčení vydanému Okresním soudem v Ústí nad Labem dne 14. října 2021 sp. zn. , evropskému zatýkacímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Ústí nad Labem dne 15. října 2021 sp. zn. , proti oznámení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. dubna 2023 č. j. 1 KZV 90/2018-405 a jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nepodání návrhu na zrušení příkazu k zatčení a evropského zatýkacího rozkazu a v jejich výkonu, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu (dále jen " ") a evropského zatýkacího rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že jimi a jejich trváním došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v a 4 d. Dále stěžovatel tvrdí, že k porušení uvedených základních práv došlo nepodáním návrhu státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen "krajské státní zastupitelství"). V petitu ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení okresního soudu, aby mu přikázal zrušit a evropský zatýkací rozkaz, aby přikázal krajskému státnímu zastupitelství podat k okresnímu soudu návrh na zrušení příkazu a evropského zatýkacího rozkazu, a posléze navrhuje zrušení výkonu příkazu a evropského zatýkacího rozkazu.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Ústí nad Labem, ze dne 22. 7. 2019 č. j. NPC-1485-126/TČ-2017-2200E3 (dále jen "usnesení policejního orgánu") bylo podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zahájeno trestní stíhání stěžovatele a spoluobviněných R. B. a E. S. pro zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) , , ve znění pozdějších předpisů, kterého se - ve stručnosti uvedeno - měli dopustit tím, že se jako členové organizované skupiny působící na území České republiky a Nizozemského království bez příslušných povolení podíleli na výrobě a obchodu s psychotropní látkou metamfetamin a činili tak s vědomím, že jde o nezákonné nakládání s takovou látkou. Okresní soud vydal s poukazem na § 69 odst. 1 trestního řádu na návrh státního zástupce krajského státního zastupitelství k zatčení stěžovatele. Dále podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vydal na návrh státního zástupce krajského státního zastupitelství evropský zatýkací rozkaz na stěžovatele. Okresní soud konstatoval, že u stěžovatele jsou dány důvody vazby podle § 67 písm. a) a b) trestního řádu, neboť proti němu bylo usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání, za tento zvlášť závažný zločin mu hrozí trest odnětí svobody v délce 10 let až 18 let a má vazby na Albánskou republiku a Nizozemské království, proto hrozí, že bude pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným a bude se skrývat [§ 67 písm. a) trestního řádu], a mohl by působit na spoluobviněné či další osoby [§ 67 písm. b) trestního řádu].

3. Státní zástupce krajského státního zastupitelství napadeným oznámením stěžovatele vyrozuměl, že přezkoumal jeho návrh i aktuální spisový materiál, přičemž neshledal důvody pro podání návrhu na zrušení příkazu k zadržení a evropského zatýkacího rozkazu.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že vydáním příkazu a evropského zatýkacího rozkazu, nepodáním návrhu státního zástupce krajského státního zastupitelství na zrušení příkazu a evropského zatýkacího rozkazu a trváním výkonu příkazu a evropského zatýkacího rozkazu došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle stěžovatele a evropský zatýkací rozkaz vycházejí z usnesení policejního orgánu, v němž nebyla vymezena objektivní ani subjektivní stránka trestného činu, pro který bylo zahájeno jeho trestní stíhání. Stěžovatel dále poukazuje, že nejsou splněny podmínky pro vydání příkazu podle § 69 odst. 1 trestního řádu, zejména proto, že jej lze předvolat k výslechu. Jeho adresa v Albánské republice je orgánům činným v trestním řízení známá.

III.

Procesní předpoklady projednání návrhu

5. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval z hlediska procesních předpokladů jeho přijatelnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na svou judikaturu posuzující ústavní stížnosti proti příkazu k zatčení, resp. evropskému zatýkacímu rozkazu či mezinárodnímu zatýkacímu rozkazu, podle níž jsou takové ústavní stížnosti odmítány jako nepřípustné podle , tedy bez věcného přezkumu (srov. např. usnesení ze dne 18. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 5. 12. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 6. 2020

sp. zn.

a ze dne 16. 8. 2021

sp. zn.

; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud při posuzování ústavních stížností směřujících proti příkazu k zadržení, příkazu k zatčení i zatýkacímu rozkazu zastává názor, že se jeho ingerence do činnosti orgánů činných v trestním řízení nejeví jako nezbytná, neboť ochrany svých procesních práv se stěžovatel jako fyzická osoba může domáhat v probíhajícím trestním řízení, přičemž ústavního rozměru by mohl dosáhnout až faktický zásah do osobní svobody stěžovatele. Opodstatněnost svých úvah opírá o stanovisko, které vychází se zásady zdrženlivosti zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a nalézá svůj výraz v principu subsidiarity ústavní stížnosti ( ). Ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení proto v přípravném řízení považuje, s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou. Navíc se taková ingerence nejeví ani jako žádoucí, neboť by se Ústavní soud stával přezkumným orgánem jednotlivých úkonů v trestním řízení vedeném českými orgány, vůči nimž zákonodárce nepokládal za potřebné připustit ani opravné prostředky.

6. Vstoupil-li by Ústavní soud do posuzované věci již nyní, porušil by formální i materiální princip subsidiarity ovládající řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížnost stěžovatele je proto nepřípustná pro její předčasnost.

7. Sama skutečnost, že okresní soud vydal a evropský zatýkací rozkaz, nemohla relevantně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Obdobný závěr je třeba aplikovat také ve vztahu k vyrozumění krajského státního zastupitelství.

8. Na uvedených závěrech nic nemění ani okolnost, že stěžovatel napadá též postupy orgánů činných v trestním řízení, které označuje za jiné zásahy orgánů veřejné moci (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2023

sp. zn.

).

9. Jde-li o vyrozumění krajského státního zastupitelství, stěžovatel nedoložil Ústavnímu soudu uplatnění podnětu k výkonu dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, ani výsledek jeho posouzení, toliko mezi přílohy ústavní stížnosti zařadil předcházející vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 12. 2022 č. j. 1 VZT 587/2022-16, což představuje další důvod pro odmítnutí jeho návrhu jako nepřípustného.

10. Se zřetelem k těmto skutečnostem není třeba se blíže zabývat skutečností, že stěžovatel ve vztahu k příkazu a evropskému zatýkacímu rozkazu dovozuje, že vyvolávají trvající neústavní zásah, a tím i v podstatě nepřetržité stavení lhůty k podání ústavní stížnosti. Tento přístup Ústavní soud neakceptoval např. v usnesení ze dne 14. 5. 2013

sp. zn.

, kdy ústavní stížnost podle odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání. Uplatnění rozhodovacích důvodů tohoto usnesení v nyní posuzované věci by založilo další důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle a ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2023

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj