Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1551/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky I. V., zastoupené Mgr. Ivanou Hákovou, advokátkou se sídlem Sokolská 1365, Liberec, proti příkazu k zadržení vydanému Okresním soudem v Liberci dne 16. března 2021, pod č. j. -3, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka ústavní stížností podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadá v záhlaví konkretizovaný příkaz k zadržení vydaný Okresním soudem v Liberci. Tvrdí, že jím je dotčeno její ústavně zaručené právo podle , , d a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci navrhl soudu vydat napadený příkaz k zadržení stěžovatelky. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 8. 1. 2020 policejní orgán vydal usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky jako obviněné ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesení se však dosud stěžovatelce nepodařilo doručit na její doručovací adresu, kterou uvedla při výslechu na policii. Z e-mailové komunikace vyplynulo, že stěžovatelka vycestovala do Austrálie a avizovala, že se do České republiky nehodlá vrátit. Místo svého pobytu mění i v rámci Austrálie a doručení prostřednictvím australských orgánů nelze využít. Je tak splněn i důvod vazby útěkové podle § 67 písm. a) tr. řádu.

3. Okresní soud v Liberci návrhu státního zástupce vyhověl a příkaz k zadržení stěžovatelky vydal.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že v Austrálii žije dlouhodobě, má tam bydlení, rodinné zázemí, konkrétně nezletilou dceru. V důsledku australských proticovidových opatření nemůže do České republiky přijet. Pokud by se jí podařilo přijet, není možné předvídat, zda se poté do Austrálie za dcerou bude moci vrátit. S orgány činnými v trestní řízení se snaží komunikovat písemně, elektronicky i telefonem. To dokládají i policejní zprávy, v nichž je uvedeno, že si stěžovatelka usnesení o zahájení trestního stíhání převzala. Výtisk usnesení stěžovatelka vyfotila a poslala v příloze e-mailu. Uvádí, že jediný důvod, proč policie nemá vykázáno doručení usnesení je ten, že se jí nevrátila tzv. doručenka a reklamaci zásilky u České pošty policie neuplatnila včas. Stěžovatelka tvrdí, že se nechce trestnímu stíhání pro v podstatě bagatelní trestnou činnost, za níž jí hrozí mírný trest, vyhýbat. Má v plánu přicestovat do České republiky, pokud trestní stíhání bude pokračovat u soudu. Pokud by to nebylo možné, chce udělit písemný souhlas s konáním hlavního líčení v její nepřítomnosti. Opatření, které orgány činné v trestním řízení zvolily, jsou podle ní nepřípustné a podmínky pro vydání příkazu k zadržení nejsou splněny. Stěžovatelka dodává, že podala návrh na odvolání příkazu k zadržení, který přiložila.

5. Ústavní soud vyzval Okresní soud v Liberci a Okresní státní zastupitelství v Liberci, aby sdělily, zda a jak bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatelky na odvolání příkazu a aby se k případně k ústavní stížnosti stručně vyjádřily.

6. Okresní soud v Liberci jako účastník řízení uvedl, že odkazuje na vydaný příkaz k zadržení a na přípis zaslaný obhájkyni stěžovatelky ze dne 23. 6. 2021 v reakci na návrh na odvolání příkazu. Účastník se domnívá, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo.

7. Okresní státní zastupitelství v Liberci jako vedlejší účastník řízení uvedlo, že k podnětu stěžovatelky státní zástupkyně přezkoumala postup policejního orgánu a o svých závěrech advokátku stěžovatelky dne 16. 6. 2021 vyrozuměla. Z obsahu vyrozumění je možné čerpat i nyní pro účely vyjádření k ústavní stížnosti. K námitce týkající se doručení usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelce státní zastupitelství tedy uvádí, že policejní orgán pochybil, pokud se usnesení pokoušel doručovat prostřednictvím České pošty. V ustanovení , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, je stanoveno, že justiční orgán doručuje písemnost v trestním řízení adresátovi v cizím státu na základě žádosti o právní pomoc. Mezi Českou republikou a Australským společenstvím neexistuje žádná ratifikovaná mezinárodní smlouva, na základě které by bylo možné zásilky doručovat přímo. Ofocení převzatého usnesení a jeho zaslání nelze považovat za platný doklad o doručení. Usnesení o zahájení trestního stíhání tak nebylo doručeno v souladu s právním řádem České republiky do vlastních rukou podezřelé (obviněné). Takový požadavek je přitom stěžejní i z pohledu garance ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a obhajobu. Formální podmínka vydání příkazu v podobě nedoručení usnesení o zahájení trestní stíhání je tak splněna. Státní zastupitelství se domnívá, že je dán i vazební důvod podle tr. řádu. Stěžovatelka sice s policejním orgánem elektronicky komunikovala, adresu, kterou uvedla, však opakovaně měnila. Její aktuální adresu nelze nijak ověřit. Z tohoto důvodu nelze vyžádat právní pomoc od australských justičních orgánů spočívající v doručení usnesení o zahájení trestního stíhání a výslechu obviněné za účasti její obhájkyně. Stěžovatelka přitom již v době, kdy odjížděla z České republiky, věděla, že je proti ní trestní řízení vedeno. I z toho, co uvádí v ústavní stížnosti, jasně vyplývá, že do doby, než na ni bude podána obžaloba, neplánuje svůj návrat do České republiky za účelem spolupráce s policejním orgánem. Lze připustit, že proticovidová opatření situaci stěžovatelky znesnadňují, nicméně důvodné podezření, že se trestnímu stíhání cestou do zahraničí stěžovatelka vyhýbá, je jejím počínáním naplněno. Stěžovatelka dosud zadržena nebyla. K žádnému posunu v trestním řízení od vydání příkazu k zadržení nemohlo dojít bez dotčení stěžovatelčiných ústavně garantovaných práv. Státní zastupitelství připomíná, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost zabraňovat průtahům v trestním řízení a dbát o zachování práv obhajoby. Jiné (méně invazivní) prostředky ke splnění uvedených povinnosti v posuzované věci nejsou k dispozici.

8. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na svou judikaturu posuzující ústavní stížnosti proti příkazu k zatčení, resp. evropskému zatýkacímu rozkazu či mezinárodnímu zatýkacímu rozkazu, podle níž jsou takové ústavní stížnosti odmítány jako nepřípustné podle , tedy bez věcného přezkumu (srov. např. usnesení ze dne 5. 12. 2013

sp. zn.

, ze dne 18. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 25. 6. 2020

sp. zn.

). Ústavní soud v případě ústavních stížností směřujících proti příkazu k zadržení, příkazu k zatčení i zatýkacímu rozkazu zastává názor, že se jeho ingerence do činnosti orgánů činných v trestním řízení nejeví jako nezbytná, neboť ochrany svých procesních práv se stěžovatel jako fyzická osoba může domáhat v rámci probíhajícího trestního řízení, přičemž ústavního rozměru by mohl dosáhnout až faktický zásah do osobní svobody stěžovatele. Opodstatněnost svých úvah opírá o stanovisko, reflektující zásadu zdrženlivosti zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a nalézající svůj výraz v principu subsidiarity ústavní stížnosti ( ). Ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení proto v přípravném řízení považuje, s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou. Navíc se taková ingerence nejeví ani jako žádoucí, neboť by se Ústavní soud stával přezkumným orgánem jednotlivých úkonů v trestním řízení vedeném českými orgány, ve vztahu k nimž zákonodárce nepokládal za potřebné připustit ani opravné prostředky.

9. Sama skutečnost, že soud vydal příkaz k zadržení, nemohla relevantně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle a ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2021

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj