Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 747/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky V. S., zastoupené opatrovníkem J. H., zastoupené Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem, sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2 - Nové Město, proti jinému zásahu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, spočívajícímu v jejich postupu v trestní věci vedené pod sp. zn. KRPL-27817/TČ-2014-180571, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství"), Okresního státního zastupitelství v Liberci (dále jen "okresní státní zastupitelství") a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), v trestní věci vedené policejním orgánem pod sp. zn. KRPL-27817/TČ-2014-180571 bylo porušeno její základní právo na účinné vyšetřování vyplývající z práva na život podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i z práva na soudní a jinou právní ochranu podle d. Stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu pokračovat v tomto porušování jejího práva na účinné vyšetřování.

II.

Shrnutí dosavadního řízení

2. V roce 2014 oznámil syn - a zároveň opatrovník - stěžovatelky policejnímu orgánu podezření o spáchání trestné činnosti, jíž se měl dopustit personál Krajské nemocnice Liberec, a.s. (dále jen "zdravotnické zařízení") poskytnutím nedostatečné, resp. nevhodné, léčby stěžovatelce na podzim roku 2013. Policejní orgán trestní věc celkem třikrát odložil postupem podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně dne 25. 3. 2015, 26. 4. 2019 a 5. 8. 2021. Prověřování bylo policejním orgánem znovu otevřeno dle pokynu státního zástupce okresního státního zastupitelství, jakožto dozorového státního zástupce v posuzované trestní věci, ze dne 23. 5. 2022 č. j. ZN 2574/2014-464.

3. Ústavní soud nepovažuje za nutné podrobněji rekapitulovat dosavadní průběh trestního řízení; pro detailní popis odkazuje na svá předchozí rozhodnutí ve věci stěžovatelky, konkrétně usnesení ze dne 6. 2. 2023

sp. zn.

, usnesení ze dne 19. 7. 2022

sp. zn.

, usnesení ze dne 8. 9. 2020

sp. zn.

a usnesení ze dne 31. 3. 2020

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz).

4. Pro účely nynějšího řízení o ústavní stížnosti pouze Ústavní soud doplňuje, že stěžovatelka předložila orgánům činným v trestním řízení znalecký posudek č. 1/2022 zpracovaný PharmDr. Daliborem Černým, Ph.D., soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví farmakologie - klinická farmacie. Dozorový státní zástupce rozhodl usnesením ze dne 18. 12. 2022 č. j. ZN 2574/2014-601 namísto policejního orgánu, jehož opatření tímto zrušil, o vyloučení znalce - stručně řečeno - z důvodu, že se znalec v mezidobí stal zaměstnancem zdravotnického zařízení. Stěžovatelka podala ke krajskému státnímu zastupitelství podnět k dohledu nad výše uvedeným postupem dozorového státního zástupce; dále doplnila podněty týkající se dalších úkonů státního zástupce okresního státního zastupitelství souvisejících se stěžovatelčinými návrhy a námitkami stran dokazování. Státní zástupce krajského státního zastupitelství stěžovatelku informoval ve sdělení o přezkoumání věci ze dne 7. 3. 2023 č. j. 2 KZN 258/2021-276, že v postupu dozorového státního zástupce neshledal žádná pochybení. V předmětné trestní věci i nadále probíhá prověřování, v jehož rámci jsou činěny systematické a relevantní úkony, přičemž dozorový státní zástupce vždy řádně a včas reaguje na podněty stěžovatelky i úkony policejního orgánu, jehož postup náležitě koriguje. Stěžovatelčiny podněty k dohledu nad postupem dozorového státního zástupce proto vyhodnotil jako nedůvodné.

III.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka předně uvádí, že jsou v jejím případě naplněny oba výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Je jednak názoru, že ústavní stížnost podstatně přesahuje její vlastní zájmy, neboť slouží ochraně společnosti před dalším trestním jednáním podezřelých lékařů. Dále pak konstatuje, že v řízení o podaných opravných prostředcích dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovatelce vzniká vážná a nezvratná újma.

6. Obdobně jako ve věci

sp. zn.

, i v nynější ústavní stížnosti stěžovatelka argumentuje, že jí náleží právo na účinné vyšetřování, a namítá, že účastníci řízení postupují v předmětné trestní věci v přímém rozporu s tímto jejím právem. Popisuje, proč má za to, že se ošetřující lékaři zdravotnického zařízení dopustili zvlášť závažného zločinu vraždy ve stádiu pokusu a zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví, a upozorňuje, že i přesto je prověřování vedeno pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, a to nekompetentním a personálně poddimenzovaným útvarem policejního orgánu. Dovolává se závěrů jí předloženého posudku znalce PharmDr. Dalibora Černého, Ph.D., jehož vyloučení pro podjatost považuje za nezákonné a účelové. Účastníkům řízení vytýká ignorování jejích důkazních návrhů - včetně závěrů výše uvedeného znaleckého posudku - a nedostatečný a liknavý procesní postup, jehož cílem je "zamést věc pod koberec". Vyjadřuje i pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti rozhodujících orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatelka konečně vyzývá Ústavní soud, aby si vyžádal kompletní trestní spis a "nerozhodoval od stolu".

IV.

Přípustnost ústavní stížnosti

7. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovenéy a . V projednávané věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

8. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a jeho pravomoc spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity, jak plyne z .

9. Je nutno připomenout, že se stěžovatelka obrací na Ústavní soud s takřka shodnou argumentací, jakou uplatnila již ve své ústavní stížnosti, která taktéž směřovala proti všeobecnému postupu nynějších účastníků řízení v totožné trestní věci a kterou Ústavní soud usnesením

sp. zn.

odmítl jako nepřípustný návrh [ ]. V posuzované věci neuvádí stěžovatelka žádná tvrzení, jež by odůvodňovala přijetí odlišného rozhodnutí.

10. I pro posouzení nynější ústavní stížnosti je totiž rozhodné, že předmětné trestní řízení nebylo doposud skončeno, nýbrž se stále nachází ve fázi prověřování. Ústavní soud přitom zásadně není oprávněn zasahovat do teprve probíhajících řízení, v nichž stěžovatelé ještě nevyčerpali všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod.

11. Stěžovatelka má i nadále možnost uplatňovat své námitky v dalším průběhu trestního řízení. Jak ostatně plyne z obsahu ústavní stížnosti a přiloženého sdělení krajského státního zastupitelství ze dne 7. 3. 2023 č. j. 2 KZN 258/2021-276, stěžovatelka uplatňuje svá procesní práva velmi důsledně a státní zastupitelství (jak dozorové okresní státní zastupitelství, tak i jemu nadřízené krajské státní zastupitelství) se jejími četnými podněty zabývají.

12. Pokud by Ústavní soud do posuzované věci vstoupil již nyní, porušil by formální i materiální princip subsidiarity ovládající řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížnost stěžovatelky je proto nepřípustná pro její předčasnost.

13. Na rozdíl od stěžovatelky Ústavní soud neshledal v dané věci naplnění výjimečných předpokladů přijetí ústavní stížnosti vymezených v . Údajný podstatný přesah vlastních zájmů ve smyslu stěžovatelka opírá o tvrzení, že společnosti hrozí nebezpečí v podobě opakování trestné činnosti ošetřujícími lékaři zdravotnického zařízení; jedná se však o čistou spekulaci. Nelze ani uzavřít, že by ve věci docházelo ke značným průtahům v řízení o podaném opravném prostředku a z těchto průtahů by stěžovatelce vznikala nebo mohla vzniknout vážná a neodvratitelná újma [ ].

14. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle .

15. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že nynější rozhodnutí nezbavuje stěžovatelku jejího práva podat v budoucnu případně novou ústavní stížnost proti rozhodnutí, jímž se trestní řízení končí, bude-li mít za to, že v trestním řízení nebyl jí tvrzený stav neústavnosti napraven.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2023

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj