Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 841/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Lubomíra Smutného, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022 č. j. -221, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 27. 3. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel se u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobou proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal zaplacení částky 40 000 Kč podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Částka představovala přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která stěžovateli měla vzniknout zveřejněním údajů o jeho majetku v centrálním registru oznámení podle , o střetu zájmů, ve znění , jehož ustanovení , b) a c) Ústavní soud zrušil nálezem

sp. zn.

ze dne 11. 2. 2020 (N 22/98 SbNU 257; č. 149/2020 Sb.), a to s odkladem vykonatelnosti uplynutím dne 31. 12. 2020. Současně se domáhal také omluvy. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl rozsudkem ze dne 16. 8. 2021 č. j. -90, protože v postupu žalované nebylo možné spatřovat nesprávný úřední postup. Orgány výkonné moci totiž postupovaly dle platných a účinných předpisů, a to i v době mezi vyhlášením zrušujícího nálezu Ústavního soudu a nabytím jeho vykonatelnosti. Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu potvrdil rozsudkem ze dne 15. 12. 2021, č. j. -129. Stěžovatel proti rozsudku městského soudu podal dovolání a v části týkající se náhrady nemajetkové újmy podal také ústavní stížnost. Ústavní soud návrhu vyhověl a rozhodnutí městského soudu v části týkající se náhrady nemajetkové újmy zrušil nálezem ze dne 18. 10. 2022

sp. zn.

. Závěry tohoto nálezu však byly následně překonány stanoviskem pléna sp. zn. ze dne 29. 11. 2022 (č. 4/2023 Sb.). Z tohoto důvodu městský soud navzdory zrušujícímu nálezu rozhodnutí prvoinstančního soudu znovu potvrdil rozsudkem ze dne 14. 12. 2022 č. j. -221. V mezidobí bylo rozhodnuto také o části týkající se omluvy, a to odmítavým usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2022 č. j. -190. Stěžovatelovu ústavní stížnost Ústavní soud odmítl zčásti jako nepřípustnou, zčásti jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 15. 2. 2023

sp. zn.

.

V nynějším řízení před Ústavním soudem se stěžovatel domáhá zrušení posledního rozsudku městského soudu ze dne 14. 12. 2022 č. j. -221. Je přesvědčen, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho práva garantovaná v a 3 a a 3 d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel je přesvědčen, že má nárok na náhradu nemajetkové újmy. Nesprávný úřední postup spatřuje v aplikaci § 14b odst. 1 v době před i po vydání zrušujícího nálezu

sp. zn.

před nabytím jeho vykonatelnosti. Domnívá se, že se obecné soudy měly řídit nálezem

sp. zn.

, kterým Ústavní soud zrušil předchozí rozhodnutí městského soudu. Ústavní soud tuto námitku neshledal opodstatněnou. Městský soud se v nyní napadeném rozhodnutí zcela správně řídil stanoviskem pléna sp. zn. ze dne 29. 11. 2022 (č. 4/2023 Sb.), které závěry dřívějšího nálezu

sp. zn.

překonalo. V citovaném stanovisku plénum Ústavního soudu dospělo k jasnému závěru, že nález

sp. zn.

neměl za následek nezákonnost postupu žalované. V tehdy posuzovaném případě Ústavní soud řešil další z desítek ústavních stížností vycházejících z takřka totožných skutkových okolností, obsahujících téměř identickou argumentaci, podanou stěžovateli zastoupenými stejnou advokátkou. Tak je tomu i v nynějším případě, kdy stěžovatel opakuje argumenty, které byly vypořádány v uvedeném stanovisku pléna, jakož ostatně i ve výše uvedeném usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, kterým byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta stěžovatelova ústavní stížnost v části týkající se omluvy. Závěry těchto rozhodnutí v nynější ústavní stížnosti stěžovatel nereflektuje a nijak s nimi nepolemizuje. Ústavní soud proto pouze konstatuje, že neshledal žádný důvod pro odchýlení se od dřívějších závěrů vyjádřených ve stanovisku pléna sp. zn. , ze kterých napadené rozhodnutí vycházelo.

Ve světle řečeného Ústavní soud uzavírá, že v napadeném rozhodnutí neshledal zásah do stěžovatelových ústavně garantovaných práv, a ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu