Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 163/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Lubomíra Smutného, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2022 č. j. -190, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2021 č. j. -129 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. srpna 2021 č. j. -90, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení části v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených zejména a 3 a a 3d.

2. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel se po České republice - Ministerstvu spravedlnosti žalobou domáhal omluvy a náhrady nemajetkové újmy (finančního zadostiučinění) ve výši 40 000 Kč za nesprávný úřední postup ve formě zveřejňování citlivých údajů stěžovatele v Centrálním registru oznámení z důvodu jeho působení jako veřejného funkcionáře. Obvodní soud pro Prahu 2 napadeným rozsudkem žalobu zamítl a Městský soud v Praze toto prvostupňové rozhodnutí napadeným rozsudkem potvrdil. Stěžovatelovo dovolání podané proti rozsudku Městského soudu v Praze odmítl Nejvyšší soud zčásti - co do nároku na finanční zadostiučinění v částce 40 000 Kč a nákladového výroku odvolacího soudu - jako objektivně nepřípustné a zčásti - co do rozhodnutí o požadované omluvě - jako nepřípustné dle , neboť Městský soud v Praze, jakožto soud odvolací, věc v tomto ohledu meritorně posoudil v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2022 sp. zn. , které jsou aplikovatelné i na věc stěžovatele, jelikož tato vychází z totožného právního základu a obdobných skutkových okolností.

3. V posuzované věci jde o účinky nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 11. února 2020, kterým byl uplynutím dne 31. prosince 2020 zrušen až c) , o střetu zájmů (ve znění účinném od 30. června 2018). Rozhodnutí o ústavní stížnosti závisí na řešení otázky, zda má nález

sp. zn.

za následek nesprávnost postupu Ministerstva spravedlnosti jako správce registru oznámení, které podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů v rozsahu stanoveném zrušenou zákonnou úpravou přede dnem vykonatelnosti tohoto nálezu umožnilo každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti; jinými slovy, zda šlo o nesprávný úřední postup tohoto ministerstva ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen "").

4. Totožnou problematikou se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 29. listopadu 2022, kterým byl překonán právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 18. října 2022 a podle kterého samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. prosince 2020 způsobem podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu

5. Z obsahu odůvodnění ústavní stížnosti i jejího petitu plyne, že ústavní stížností stěžovatel napadá všechna výše uvedená rozhodnutí obecných soudů v jejich plném rozsahu (tj. ve všech výrocích týkajících se jak požadované omluvy a finančního zadostiučinění, tak i výroků nákladových). O stěžovatelově ústavní stížnosti (původně vedené pod

sp. zn.

) týkající se tvrzeného nároku na finanční zadostiučinění však již bylo po spojení věcí rozhodnuto vyhovujícím nálezem

sp. zn.

. Proto je nutno alespoň stručně provést bližší rozbor podmínek přijatelnosti nyní posuzované ústavní stížnosti: v rozsahu, ve kterém tato ústavní stížnost brojí proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze v části týkající se nároku na zaplacení finančního zadostiučinění, je ústavní stížnost nepřípustná z důvodu překážky věci rozhodnuté ( ). Vůči napadenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 v části týkající se stěžovatelova nároku na zaplacení finančního zadostiučinění a vůči výroku napadeného rozsudku Městského soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je ústavní stížnost nepřípustná z důvodu předčasnosti, neboť není splněna podmínka vyčerpání všech dostupných procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje ( ). V důsledku vydání nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

řízení o subnároku na finanční zadostiučinění nadále probíhá, na čemž nic nemění ani fakt, že následně došlo k přijetí plenárního stanoviska sp. zn. , ke kterému obecné soudy v pokračujícím řízení nepochybně přihlédnou. Společně s otázkou stěžovatelova nároku na finanční zadostiučinění pak Městský soud v Praze posoudí i související otázku nákladů řízení (k otázce nákladů řízení viz též body 18 a 19 nálezu

sp. zn.

).

6. Procesně přípustná je tudíž ústavní stížnost v části, ve které směřuje proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu a dále proti rozsudkům obecných soudů v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o stěžovatelově nároku na zadostiučinění ve formě omluvy. V tomto směru lze uvést, že meritorní závěry vyslovené Nejvyšším soudem ve výše zmíněném rozsudku sp. zn. nejsou v ústavní rovině co do výsledků jakkoli podstatně rozporné se závěry (pozdějšího) stanoviska pléna sp. zn. (přičemž přezkum rozsudku sp. zn. ani nebyl předmětem řízení, které vyústilo ve vydání nálezu

sp. zn.

). Nebyl-li totiž stěžovatelem namítaný postup Ministerstva spravedlnosti umožňující plošné nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů v období od vyhlášení nálezu

sp. zn.

do jeho vykonatelnosti ani nezákonný - viz výslovně výrok I. citovaného stanoviska pléna - nelze v úvahách a závěrech Nejvyššího soudu o nedostatku intenzity (případného) zásahu do soukromí veřejných funkcionářů a nutnosti uplatňování (případných) nároků toliko dle právní úpravy obsažené v spatřovat potenciál pro porušení základních práv a svobod dotčených osob, které jediné by mohlo být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu. Tyto úvahy Nejvyššího soudu se ve světle stanoviska pléna sp. zn. vlastně jeví pro stěžovatelovu věc jako do značné míry nadbytečné.

7. Samotné závěry Nejvyššího soudu o částečné nepřípustnosti dovolání stěžovatele ex lege - v rozsahu, ve kterém se týkalo finančního zadostiučinění v částce 40 000 Kč a nákladového výroku odvolacího soudu - nemohou být sporné vůbec.

8. Za této situace považuje Ústavní soud za dostačující v podrobnostech již jen odkázat na odůvodnění citovaného plenárního stanoviska (které bylo přijato na návrh vzešlý z řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby, která byla zastoupena stejnou advokátkou jako stěžovatel v nynější věci) a konstatovat, že s ohledem na jeho závěry je namístě ústavní stížnost, v rozsahu ve kterém byla přípustná, odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle , jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu