Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 926/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Leitnera, zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6 – Dejvice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2023 č. j. -33, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1 – Malá Strana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 4. 2023, z jehož kontextu lze dovodit, že jde o ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen „ “), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

2. Z návrhu a doručených písemností se podává, že Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 8. 1. 2021 č. j. -66 k žalobě stěžovatele zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 22. 5. 2017 č. j. MF-41772/2016/1603-6/2009 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 26. 10. 2016 č. j. MHMP 1916283/2016 o přestupku stěžovatele a vrátil jim věc k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud nato napadeným rozsudkem ke kasační stížnosti vedlejšího účastníka zrušil uvedený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, protože neshledal u správních orgánů porušení absorpční zásady.

3. Návrh stěžovatele postrádá jakoukoli argumentaci. Jeho obsahem je toliko konstatování, že se brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí. Podání Ústavnímu soudu doručil a podepsal právní zástupce stěžovatele, avšak není k němu přiložena plná moc.

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené , o Ústavním soudu (dále jen „ “). Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem nepřípustným.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona). Řízení o ústavní stížnosti ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. usnesení ze dne 3. 4. 2009

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

6. V souladu s vyjádřenou zásadou subsidiarity (řízení o) ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím „konečným“, tedy rozhodnutím o posledním opravném prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení. Je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní [viz bod 10 usnesení ze dne 30. 5. 2019

sp. zn.

(U 8/94 SbNU 435)]. Ústavní soud proto opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti za situace, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž (však) věc nebyla ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému orgánu veřejné moci k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

, ze dne 23. 5. 2013

sp. zn.

či ze dne 25. 8. 2020

sp. zn.

].

7. V nyní posuzované věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Věc se proto nalézá (opět) ve stadiu řízení o správní žalobě před městským soudem, v němž stěžovatel může bránit svá práva. Dále tak může činit, bude-li to (vůbec) třeba, podle nastalé procesní situace v řízení o opravných prostředcích, které mu zákon ( ) poskytuje, a posléze i v řízení o ústavní stížnosti, v níž může uplatnit své námitky, které uvedl (mohl uvést) v nyní posuzované ústavní stížnosti. Stěžovatel proto dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, protože řízení není pravomocně skončeno (obdobně srov. např. usnesení ze dne 12. 5. 2016

sp. zn.

, ze dne 8. 9. 2021

sp. zn.

či ze dne 29. 11. 2021

sp. zn.

).

8. Za dané situace je ústavní stížnost stěžovatele „předčasná“, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem (samostatného) ústavního přezkumu podle . Nutno podotknout, že Ústavní soud výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle téhož zákona v nyní posuzované věci neshledal.

9. Ústavní soud nepovažoval za potřebné stěžovatele vyzývat k nápravě vad ústavní stížnosti spočívajících zaprvé v její tzv. blanketní formě (viz k tomu např. usnesení ze dne 7. 5. 2020

sp. zn.

či bod 14 usnesení ze dne 27. 1. 2021

sp. zn.

) a zadruhé v nedoložení zvláštní plné moci k zastupování stěžovatele advokátem v řízení o ústavní stížnosti podle až 31 . I došlo-li by k odstranění těchto vad, nadále by existoval důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost, jak je shora uvedeno. Je přitom lhostejné, jakou argumentaci by stěžovatel v ústavní stížnosti přednesl, protože jde toliko o to, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému ve věci, která dosud není pravomocně skončena.

10. Ústavní soud také zohlednil, že je mu z úřední činnosti známo, že právní zástupce stěžovatele opakovaně podává tzv. blanketní ústavní stížnosti, které jsou podle shora uvedeného považovány za vadné. Ústavní soud právního zástupce stěžovatele na tyto náležitosti ústavní stížnosti mnohokrát upozornil a z téhož důvodu jeho ústavní stížnosti v minulosti odmítl (viz např. usnesení ze dne 18. 1. 2023

sp. zn.

a další rozhodnutí tam odkazovaná). Na tyto náležitosti byl právní zástupce stěžovatele opakovaně upozorněn i v pozici právního zástupce jiných stěžovatelů (viz např. usnesení ze dne 22. 3. 2017

sp. zn.

, ze dne 26. 2. 2020

sp. zn.

či ze dne 1. 9. 2020

sp. zn.

). Za popsaných okolností výzva k odstranění vad v nyní posuzované věci postrádá jakýkoli rozumný smysl, a šlo by tedy o projev tzv. přepjatého formalismu, a proto je namístě ústavní stížnost i bez další výzvy či upozornění odmítnout.

11. Z těchto důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2023

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj