Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3147/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Petry C. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Alešem Nytrou, advokátem se sídlem Přívozská 703/10, Ostrava, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 7. 11. 2022, č. j. 4 KZN 3011/2022-63, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Opavě ze dne 4. 10. 2022, č. j. ZN 1796/2021-188, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Opavě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Okresního státního zastupitelství v Opavě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rovněž a y.

2. V řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, byly Policejním orgánem Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor Opava, 1. oddělením obecné kriminality Opava pod č. j. KRPT-240957/TČ- 2021-070671-22 dne 16. 11. 2021 zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu týrání svěřené osoby podle , jehož se mohl dopustit Jan B. (jedná se o pseudonym) tím, že týral osobu, která je v jeho péči - dceru stěžovatelky. V této trestní věci vydal policejní orgán dne 31. 8. 2022 rozhodnutí, jímž odložil výše uvedenou trestní věc, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.

3. Vůči státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Opavě, Mgr. Petru Zámarskému, který v této věci vykonával v přípravném řízení dozor, vznesla stěžovatelka (v postavení poškozené) v rámci stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o odložení věci námitku podjatosti. Tento státní zástupce nyní napadeným usnesením rozhodl tak, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť ani k projednávané věci, ani k osobám ve věci vystupujícím nemá osobní vztah. Navazující stížnost proti tomuto usnesení zamítla státní zástupkyně krajského státního zastupitelství rovněž nyní napadeným usnesením jako nedůvodnou. Neshledala totiž skutečnosti, které by svědčily o poměru státního zástupce k věci bránící mu v nestranném rozhodování, ani jiné důvody, které zákon pro vyloučení státního zástupce pro podjatost předpokládá.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala události, které předcházely úmrtí její dcery i které dále následovaly, včetně postupu policejních orgánů, státních zástupců Okresního státního zastupitelství v Opavě, Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně i Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Vysvětlila, proč usilovala o odnětí věci po úmrtí dcery oběma okresním státním zastupitelstvím, k čemuž však neshledalo důvod ani Krajské státní zastupitelství v Ostravě, Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, a nakonec ani Nejvyšší státní zastupitelství v Brně. Vyjmenovává rovněž četná domnělá pochybení policejního orgánu i dozorového státního zástupce, kteří se dle jejího názoru dostatečně nezabývali trestními oznámeními, řádně neprověřili jednání osoby, vůči které trestní oznámení směřovala, a neprovedli jí navrhované důkazy. Ústavní stížnost proto směřuje proti tomu, že ve věci rozhodovaly orgány, které mohou mít zájem na nevyšetření věci, a které by proto měly být dle stěžovatelky z projednávání věci vyloučeny.

5. Ústavní soud ještě předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje nepřípustný návrh ve smyslu ustanovení .

7. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky ( ). Ústavní stížností by totiž měla být napadána výhradně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány.

8. Jako nepřípustné proto Ústavní soud opakovaně odmítá ústavní stížnosti i v případech, kdy existuje rozhodnutí, jímž však nebyla věc pravomocně ukončena [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781),

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2008,

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2012 či

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž je v průběhu řízení rozhodnuto o ne/podjatosti soudce. Ústavní soud i v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud pravomocně neskončilo (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 3. 2015,

sp. zn.

ze dne 16. 3. 2016,

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2016,

sp. zn.

ze dne 15. 6. 2016 či

sp. zn.

ze dne 10. 5. 2016).

9. V recentní judikatuře pak Ústavní soud výše citovanou rozhodovací praxi přiměřeně vztáhl i na případy rozhodování o podjatosti státních zástupců (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 4. 2020). Rovněž u státního zástupce totiž případně vadné posouzení námitky podjatosti mohou příslušné orgány napravit v průběhu trestního řízení; teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí, neboť stěžovatelce byly k dispozici další procesní prostředky, kterými mohlo být tvrzené pochybení napravitelné.

10. Jak bylo uvedeno výše, v době podání ústavní stížnosti bylo rozhodováno i o stížnosti stěžovatelky podané proti rozhodnutí policejního orgánu o odložení trestní věci. Jak vyplývá z doplnění ústavní stížnosti, tato stížnost byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Opavě dne 29. 11. 2022 zamítnuta. Jako prostředek obrany, který je stěžovatelce k dispozici proti takovému postupu dozorového státního zástupce, přicházel do úvahy podnět k vykonání dohledu dle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

11. V dané procesní situaci tedy nelze napadená usnesení okresního a krajského státního zastupitelství považovat za konečná rozhodnutí o věci. Ústavní soud ostatně již v obdobných případech opakovaně rozhodoval (např. usnesením ze dne 5. 10. 2016 ve věci vedené pod

sp. zn.

, usnesením ze dne 11. 4. 2017

sp. zn.

, usnesením ze dne 23. 10. 2018

sp. zn.

, usnesením

sp. zn.

ze dne 28. 4. 2017, anebo usnesením ze dne 19. 6. 2018

sp. zn.

), a to tak, že ústavní stížnosti podané proti odvolacímu rozhodnutí o nepodjatosti státního zástupce shledal nepřípustnými.

12. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadenými rozhodnutími, nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle . V dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v , spočívající v přesahu vlastních zájmů stěžovatelky; nic takového ostatně stěžovatelka ani netvrdí.

13. Ústavní soud závěrem zdůrazňuje, že toto odmítavé usnesení stěžovatelku fakticky nijak nepoškozuje. Nic jí totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude předmětné řízení skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude v důsledku pochybení orgánů činných v trestním řízení s možným vlivem na výsledek řízení pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách, a to včetně práva na účinné vyšetřování (srovnej usnesení ze dne 22. 11. 2022,

sp. zn.

). Podstatou práva na účinné vyšetřování je "zajistit, že příslušné státní orgány budou jednat kompetentně, efektivně a vynaloží veškerou snahu, kterou po nich lze rozumně vyžadovat, aby věc řádně prošetřily, objasnily a aby jejich konání bylo v obecné rovině způsobilé vyústit v potrestání odpovědných osob" [viz obdobně nález

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301), bod 18; nález

sp. zn.

ze dne 10. 12. 2019 (N 207/97 SbNU 222), bod 35; nález

sp. zn.

ze dne 10. 11. 2020, bod 29].

14. V této souvislosti je však vhodné připomenout, že jak ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ve své rozhodovací činnosti ustáleně konstatuje Ústavní soud, tomuto právu v zásadě odpovídá toliko povinnost orgánů činných v trestním řízení vynaložit kvalifikované úsilí na objasnění podezření ze spáchání trestného činu, nikoliv povinnost konkrétní osobu stíhat či odsoudit a potrestat dle představ poškozeného (viz kupř. nález ze dne 3. 9. 2019,

sp. zn.

).

15. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle odmítl pro její nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2023

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj