Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1900/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele O. N., zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem, sídlem Převoznická 400/23, Praha 4, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2025, č. j. 1 KZT 710/2025-7, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením zamítl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ("krajské státní zastupitelství") jako nedůvodnou stížnost stěžovatele proti usnesení okresního státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně. Tímto usnesením okresní státní zástupce rozhodl, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené proti stěžovateli. Stěžovatel nesouhlasí se závěry státního zástupce krajského státního zastupitelství, neboť má za to, že okresní státní zástupce nemůže nestranně rozhodovat pro svůj osobní vztah k jinému orgánu činnému v trestním řízení.

2. Ústavní stížností se proto stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho právo zaručené d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje nepřípustný návrh ve smyslu ustanovení .

4. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele ( ). Ústavní stížností by totiž měla být napadána výhradně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. Jako nepřípustné proto Ústavní soud opakovaně odmítá ústavní stížnosti i v případech, kdy existuje rozhodnutí, jímž však nebyla věc pravomocně ukončena (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2013,

sp. zn.

, či ze dne 7. 6. 2023,

sp. zn.

).

5. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž je v průběhu řízení rozhodnuto o ne/podjatosti soudce. Ústavní soud i v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud pravomocně neskončilo (viz např. usnesení ze dne 10. 5. 2016,

sp. zn.

, či usnesení ze dne 31. 1. 2025,

sp. zn.

). V recentní judikatuře pak Ústavní soud výše citovanou rozhodovací praxi přiměřeně vztáhl i na případy rozhodování o podjatosti státních zástupců (srov. např. usnesení ze dne 24. 4. 2020,

sp. zn.

, či ze dne 19. 8. 2024,

sp. zn.

). Rovněž u státního zástupce totiž případně vadné posouzení námitky podjatosti mohou příslušné orgány napravit v průběhu trestního řízení; teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné. Možnost namítat podjatost příslušného státního zástupce tak zůstává zachována i nadále.

6. V dané procesní situaci proto nelze napadené usnesení krajského státního zastupitelství považovat za konečné rozhodnutí o věci. Ústavní soud ostatně již v obdobných případech (nepřípustnost ústavní stížnosti proti odvolacímu rozhodnutí o nepodjatosti státního zástupce) opakovaně rozhodoval např. v usneseních ze dne 22. 6. 2021,

sp. zn.

, ze dne 17. 1. 2023,

sp. zn.

, či ze dne 19. 8. 2024,

sp. zn.

, a to tak, že ústavní stížnosti podané proti odvolacímu rozhodnutí o nepodjatosti státního zástupce shledal nepřípustnými.

7. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo napadeným rozhodnutím skončeno, nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle . V dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v , spočívající v přesahu vlastních zájmů stěžovatele; nic takového ostatně stěžovatel ani netvrdí.

8. Proto Ústavní soud podle ústavní stížnost rozhodnutím soudce zpravodaje odmítl jako nepřípustnou.

9. Ústavní soud dodává, že tento závěr stěžovatele fakticky nijak nepoškozuje. Nic mu totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení v jeho trestní věci skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech v důsledku pochybení státního zastupitelství či obecných soudů s možným vlivem na výsledek řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2025

Jiří Přibáň v. r.

soudce zpravodaj