Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3169/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Evy Svobodové a Františka Svobody, zastoupených JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022 č. j. -1492, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021 č. j. -1176 a usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 22. 7. 2020 č. j. -1014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení , a d (dále jen "Listina), domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Kutné Hoře napadeným usnesením zamítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které stěžovatelé podali ve věci určení vlastnického práva. Krajský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud dovolání pro vady podání odmítl.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že soudy prvního a druhého stupně neprovedly navrhované důkazy a nevypořádaly se se skutečnostmi, které nevzaly za prokázané i s důkazy, které neprovedly. Soudy přehlížely stěžovateli namítané machinace s relevantními listinami. Z rozhodnutí soudů není zřejmé, jaký je vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nejvyššímu soudu stěžovatelé vytýkají přepjatý formalismus při posuzování vymezení přípustnosti dovolání.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelů i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Nejvyšší soud odmítl dovolání pro vady, když stěžovatelé podle něho v dovolání nevymezili jeho přípustnost. Vymezení přípustnosti dovolání je však jeho obligatorní náležitostí. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují. Ústavní soud z dovolání přiloženého stěžovateli k ústavní stížnosti a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ověřil, že se Nejvyšší soud zabýval veškerými námitkami stěžovatelů obsaženými v dovolání a dostatečně a srozumitelně osvětlil, proč takto vymezené námitky nepostačují k naplnění požadavku, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud přitom odkázal i na stanovisko sp. zn. , podle něhož neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y. Takový postup dovolacího soudu tedy není přepjatě formalistický, jak uvádějí stěžovatelé. Nadto stěžovatelé vůči takovému závěru Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti ani konkrétní výhrady neuvádějí.

Ústavní stížnost proto Ústavní soud shledal i v souladu s výše uvedeným stanoviskem Ústavního soudu v části směřující proti usnesení Nejvyššího zjevně neopodstatněnou. V citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . V části směřující proti napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Kutné Hoře a Krajského soudu v Praze je proto ústavní stížnost třeba považovat za nepřípustnou. (srov. obdobně usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

a další).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2023

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu