Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3305/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Kamila Bakalíka, zastoupeného Mgr. Radkem Salajkou, LL.M. advokátem, sídlem Hlubočepská 1156/38b, Praha 5 - Hlubočepy, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. září 2022 č. j. -41, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a d.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel podal u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") žalobu proti rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 16. 1. 2019 č. j. 446/19/5300-22442-707666 ve věci nároku na odpočet daně z přidané hodnoty a údajné vědomé účasti stěžovatele na daňovém podvodu. Krajský soud rozsudkem ze dne 27. 11. 2020 č. j. -233 rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud nato ke kasační stížnosti vedlejšího účastníka napadeným rozsudkem zrušil uvedený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť zjednodušeně řečeno, krajský soud nesprávně vycházel z předpokladu, že u daňových podvodů je třeba přesně vyčíslit neodvedenou daň. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že se krajský soud dosud nezabýval dostatečným skutkovým vymezením daňového podvodu, a v dalším řízení se proto má zaměřit, mimo jiné, na vědomost stěžovatele o daňovém podvodu a případná opatření, která mohl učinit, aby své účasti v něm zabránil. Teprve poté se touto problematikou (případně) může zabývat Nejvyšší správní soud.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadený rozsudek odporuje jeho právu na legitimní očekávání a principu předvídatelnosti práva. Stěžovateli je vytýkána účast v tzv. podvodném řetězci, což vedlejší účastník dovozuje z indicií obecně stanovených judikaturou, nikoli zákonem. Je běžné (a dovolené), že se obchoduje krátce po založení obchodní společnosti a běžně (a legálně) se používá tzv. virtuálních sídel. Vedlejší účastník však z těchto skutečností dovodil vědomou účast stěžovatele na daňovém podvodu, což je šikanózní a diskriminující. Nejvyšší správní soud nadto vychází z některých svých rozhodnutí, která byla vydána až po podání žaloby. Nejvyšší správní soud proto uplatňuje některá pravidla (nepřípustně) retroaktivně.

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené , o Ústavním soudu (dále jen " "). Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem nepřípustným.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona). Řízení o ústavní stížnosti ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. usnesení ze dne 3. 4. 2009

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

6. V souladu s vyjádřenou zásadou subsidiarity (řízení o) ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení. Je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní [viz bod 10 usnesení ze dne 30. 5. 2019

sp. zn.

(U 8/94 SbNU 435)]. Ústavní soud proto opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti za situace, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž (však) věc nebyla ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému orgánu veřejné moci k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

, ze dne 23. 5. 2013

sp. zn.

či ze dne 25. 8. 2020

sp. zn.

].

7. V nyní posuzované věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Věc se proto nalézá (opět) ve stadiu řízení o správní žalobě před krajským soudem, v němž stěžovatel může bránit svá práva. Dále tak může činit, bude-li to (vůbec) třeba, podle nastalé procesní situace v řízení o opravných prostředcích, které mu zákon ( ) poskytuje, a posléze i v řízení o ústavní stížnosti, v níž může uplatnit své námitky, které uvedl v nyní posuzované ústavní stížnosti. Stěžovatel proto dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Řízení není pravomocně skončeno (obdobně srov. např. usnesení ze dne 12. 5. 2016

sp. zn.

, ze dne 8. 9. 2021

sp. zn.

či ze dne 29. 11. 2021

sp. zn.

).

8. Za dané situace je ústavní stížnost stěžovatele "předčasná", resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem (samostatného) ústavního přezkumu podle . Nutno konečně podotknout, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle . Ani Ústavní soud výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle uvedeného ustanovení v nyní posuzované věci neshledal.

9. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2022

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj