Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1972/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Simony Boříkové, zastoupené JUDr. Martinem Zikmundem, advokátem, sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 2022 č. j. UL 9/2022-110 a č. j. -106 a proti zásahu Okresního soudu Plzeň-jih spočívajícímu v nepřihlížení k odvolání stěžovatelky v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-jih ve věci sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih, jako účastníků řízení, a Jana Urválka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo zaručené v d (dále jen " "). Stěžovatelka se rovněž domáhá, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu Plzeň-jih (dále jen "okresní soud") pokračovat v zásahu do jejího práva na soudní ochranu a přikázal okresnímu soudu, aby obnovil stav před porušením tohoto základního práva.

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu se podává, že okresní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2021 č. j. -54 uložil stěžovatelce (původní žalované) povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (původnímu žalobci) částku 500 000 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení ve výši 95 725 Kč. Rozsudek byl doručen do datové schránky právního zástupce stěžovatelky dne 1. 11. 2021.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal právní zástupce stěžovatelky dne 15. 11. 2021 odvolání, které zaslal okresnímu soudu e-mailem. V přiloženém záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu založeném na č. l. 60 je uvedeno, že podpis, kterým byl dokument elektronicky podepsán, není kvalifikovaným elektronickým podpisem, není uznávaný a certifikát je neplatný. Právní zástupce stěžovatelky vzápětí obdržel automatickou odpověď podatelny okresního soudu, ve které bylo uvedeno, že jeho podání bylo podáno elektronicky e-mailem, připojený elektronický podpis byl vyhodnocen jako neplatný, neboť nebyl založen na kvalifikovaném certifikátu poskytovatele služeb vytvářejícího důvěru, proto bude na jeho podání nahlíženo jako na nepodepsané [č. l. 105a) spisu]. Následně zástupce stěžovatelky zaslal soudu e-mailem kopii printscreenu obrazovky počítače s údajem "Digitální podpis této zprávy je platný a je považován za důvěryhodný", opět zprávou s absentujícím kvalifikovaným elektronickým podpisem (záznam založený na č. l. 63). Automatická odpověď shodného obsahu byla odeslána i k této e-mailové zprávě zástupci stěžovatelky. Originál odvolání soudu ve lhůtě tří dnů dodán nebyl. Dne 11. 1. 2022 informoval soud přípisem zástupce stěžovatelky o tom, že k elektronickému podání ze dne 15. 11. 2021 označenému jako " odvolání žalované" nebude v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přihlíženo.

4. Proti danému postupu podala stěžovatelka ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl jako nepřípustnou usnesením ze dne 28. 3. 2022

sp. zn.

, jelikož dospěl k závěru, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky ochrany svého práva. Za takový Ústavní soud v souladu se svou judikaturou považoval návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka se měla domáhat určení lhůty k projednání odvolání ze dne 15. 11. 2021, resp. předání tohoto odvolání nadřízenému soudu.

5. Dne 21. 1. 2022 podala stěžovatelka nové odvolání (již s platným elektronickým podpisem), které okresní soud odmítl jako opožděné. Proti němu se stěžovatelka bránila odvoláním, o kterém Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozhodl napadeným usnesením sp. zn. tak, že rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Uvedl, že první podané odvolání nebylo řádně podepsáno, proto se k němu nepřihlíželo, a druhé podané odvolání bylo opožděné, jelikož rozsudek okresního soudu byl stěžovatelce doručen již 1. 11. 2021.

6. Dne 12. 4. 2022 podala stěžovatelka návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který krajský soud napadeným usnesením sp. zn. UL 9/2022-110 zamítl. Krajský soud doplnil spis o vyjádření informatika krajského soudu, z nějž vyplývá, že první podané odvolání bylo podepsáno pomocí veřejného (komerčního) osobního certifikátu (nikoliv kvalifikovaného), proto byl podpis správně podatelnou vyhodnocen jako neplatný. Účinky vlastnoručního podpisu má pouze uznávaný elektronický podpis, nikoliv nižší druhy elektronických podpisů - "prostý" elektronický podpis či zaručený elektronický podpis. Na tomto závěru nic nemění doložený printscreen obrazovky stěžovatelky. Podané odvolání následně nebylo doplněno v souladu s , o čemž byla stěžovatelka vyrozuměna automatickými zprávami, proto byl správný postup okresního soudu, který k odvolání nepřihlížel. Z tohoto důvodu krajský soud okresnímu soudu neuložil lhůtu k provedení úkonu tak, jak se stěžovatelka domáhala.

II.

Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka namítá, že má v outlooku nastaveno automatické podepisování všech odesílaných zpráv. Stěžovatelka neměla obecně problém s uznáváním jiných podání posílaných v elektronické podobě ve stejné době. Zastává názor, že odvolání podepsala způsobem, se kterým jsou spojovány účinky vlastnoručního podpisu. Technické problémy u soudu nemohou vést k tomu, že účastníku bude odebrána možnost podat odvolání.

8. Z předloženého printscreenu obrazovky neplyne závěr, že stěžovatelka opatřila odvolání pouze komerčním (prostým) certifikátem místo kvalifikovaného certifikátu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní soud se dále zabýval přípustností ústavní stížnosti.

10. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem.

11. Krajský soud v usnesení sp. zn. správně stěžovatelku poučil o tom, že dovolání není přípustné. Podle je proti danému rozhodnutí o odvolání možné podat žalobu pro zmatečnost podle

12. Z ústavní stížnosti ani z vyžádaného spisu nevyplyne, že by stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost proti uvedenému usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o odmítnutí jejího odvolání pro opožděnost, natož že by tento mimořádný opravný prostředek vyčerpala, tj. dosáhla rozhodnutí o něm (viz ). Podle judikatury Ústavního soudu jde přitom o procesní prostředek, který stěžovatelka má, resp. měla, v daném případě k ochraně svých práv k dispozici (srov. usnesení ze dne 21. 2. 2018

sp. zn.

, ze dne 28. 4. 2020

sp. zn.

, ze dne 29. 6. 2020

sp. zn.

, ze dne 22. 7. 2021

sp. zn.

nebo ze dne 30. 6. 2022

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

13. Ústavní stížnost sice může být zcela výjimečně připuštěna, i když stěžovatel nevyčerpal prostředky k ochraně svých práv, musí však jít o stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [ ]. Tyto výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti nejsou v posuzované věci splněny (k typovým podmínkám připuštění výjimky viz usnesení ze dne 12. 4. 2022

sp. zn.

, bod 11. odůvodnění).

14. Z těchto důvodů není ústavní stížnost v části směřující proti usnesení krajského soudu sp. zn. přípustná. Ve zbytku přípustná je, jelikož stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

15. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y), a není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla porušena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo řádně vedeno.

16. Podstatou přípustné části ústavní stížnosti je posouzení, zda stěžovatelka podala odvolání s kvalifikovaným podpisem, jak tvrdí ona, či bez zaručeného elektronického podpisu, jak tvrdí obecné soudy. Pro věc podstatný obsah spisu Ústavní soud již rekapituloval v I. části tohoto usnesení. Ze spisu se podává, že stěžovatelka skutečně svoje odvolání neopatřila kvalifikovaným podpisem, na což byla opakovaně upozorněna, avšak toto pochybení nenapravila a ani nepostupovala podle a řádně odvolání nedoplnila. Obsahem spisu je i vyjádření informatika krajského soudu (založené na č. l. 99 až 104), ze kterého plyne, že stěžovatelka (resp. její právní zástupce) měla v dané době několik platných různých certifikátů, avšak k podepsání odvolání užila pouze certifikát komerční VCA se sériovým číslem 12136700, nikoliv certifikát kvalifikovaný.

17. Kromě obecného nesouhlasu, jediný argument stěžovatelky na podporu jejího tvrzení je ten, že z předloženého printscreenu obrazovky neplyne, že neopatřila odvolání kvalifikovaným podpisem. Z předloženého pritscreenu obrazovky však zároveň nijak nevyplývá, že by podpis, který užila, byl podpisem kvalifikovaným, když na printscreenu obrazovky je pouze uvedeno, že digitální podpis je platný a důvěryhodný bez jakéhokoliv určení, který typ certifikátu byl užit. Stěžovatelka nijak nesporuje vyjádření informatika krajského soudu, které krajský soud zahrnul do odůvodnění napadeného usnesení. Stěžovatelka ani nijak dále nenabízí vlastní vysvětlení, které by odborné tvrzení informatika krajského soudu rozporovalo. Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému výjimečnému kasačnímu soudu a do závěrů obecných soudů nevstupoval.

18. Ústavní soud dodává, že zástupce stěžovatelky byl dvakrát upozorněn na to, že jeho podání nejsou opatřena kvalifikovaným podpisem. I kdyby s tímto názorem nesouhlasil, zástupce stěžovatelky se měl podle Ústavního soudu z důvodu právní jistoty a v souladu s povinností řádně zastupovat svoji klientku alespoň informovat, zda printscreen zaslaný okresnímu soudu pár minut po odeslaném odvolání považuje okresní soud za dostatečný důkaz toho, že jeho odvolání bylo řádně podepsáno. K tomu měl dostatek časového prostoru - tři dny, ve kterých měl odvolání doplnit. Neučinil-li tak, je nepřipuštění odvolání k věcnému přezkumu nutno přisoudit jeho přístupu k bránění práv jeho klientky.

19. Vzhledem k výše uvedeným zjištěním Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost zčásti podle jako návrh nepřípustný, a protože neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky ve zbývající části jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu