Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3107/17

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Dany Černičkové, zastoupené Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 1, Navrátilova 664/10, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2017 č. j. -208, , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a předloženého spisu Ústavní soud zjistil, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. se společnost STAY ACTIVE INC. (dále jen "žalobkyně") domáhala po stěžovatelce zaplacení částky 21 175 Kč s úrokem 13 % ročně, zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 14 250 Kč. Návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu byl odmítnut usnesením obvodního soudu ze dne 29. 9. 2011 č. j. -9, neboť žalobkyně nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti.

2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze změnil svým usnesením ze dne 16. 12. 2011 č. j. -24 usnesení obvodního soudu tak, že se návrh žalobkyně neodmítá, neboť měl za to, že obvodní soud nepostupoval v souladu s právní úpravou účinnou k datu podání návrhu, pokud návrh odmítl, aniž by vyzval žalobkyni k odstranění vad návrhu podle , (dále jen " ").

3. Poté, co žalobkyně svůj návrh k výzvě soudu doplnila, vydal obvodní soud dne 10. července 2012 elektronický platební rozkaz č. j. -42, v němž uložil stěžovatelce zaplatit částku 21 175 Kč se zákonným úrokem, částku 1 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 14 814 Kč. Elektronický platební rozkaz byl stěžovatelce doručován na adresu ohlašovny P., kde je hlášena k trvalému pobytu. Neboť dne 17. 7. 2012 nebyla stěžovatelka na této adrese zastižena, byla zásilka uložena k vyzvednutí po dobu 10 dnů, a následně byla dne 30. 7. 2012 vrácena soudu.

4. Obvodní soud dne 3. 9. 2012 vydal usnesení č. j. -47, jímž zrušil vydaný elektronický platební rozkaz, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou stěžovatelky. O návrhu žalobkyně znovu rozhodl rozsudkem pro zmeškání ze dne 21. 1. 2013 č. j. -63, v němž stěžovatelce uložil zaplatit žalobkyni částku 22 175 Kč se zákonným úrokem a náhradu nákladů řízení ve výši 8 871,60 Kč. Rozsudek byl stěžovatelce opět doručován na adresu ohlašovny, kde nebyla stěžovatelka dne 20. 2. 2013 zastižena. Zásilka byla proto uložena k vyzvednutí po dobu 10 dnů, a následně byla vrácena soudu. Dne 8. 3. 2013 bylo na úřední desce soudu vyvěšeno sdělení podle

5. Usnesením ze dne 26. 7. 2013 č. j. -92 městský soud změnil rozsudek obvodního soudu v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení tak, že stěžovatelce uložil na nákladech řízení zaplatit částku 11 678,80 Kč. Usnesení bylo stěžovatelce opět doručováno na adresu ohlašovny. Když nebyla dne 4. 9. 2013 zastižena, byla zásilka uložena po dobu 10 dnů a následně byla vrácena soudu, kde o tom bylo dne 20. 9. 2013 bylo vyvěšeno sdělení.

6. Dne 19. 4. 2016 podala stěžovatelka prostřednictvím svého advokáta žalobu pro zmatečnost, v níž se domáhala zrušení vydaného rozsudku pro zmeškání, neboť měla za to, že jí byla odňata možnost jednat před soudem. Uvedla, že v první řadě odmítá, že by vůči ní měla žalobkyně jakoukoliv pohledávku. Dále tvrdila, že se na adrese pro doručování pravidelně informuje o příchozí poště a nikdy jí nebylo sděleno, že by jí byly doručeny jakékoliv zásilky týkající se předmětného řízení. V neposlední řadě měla za to, že Obvodní soud pro Prahu 3 není místně příslušným, a byla proto zbavena také svého práva na zákonného soudce.

7. Dne 20. 10. 2016 podala stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce také odvolání proti vydanému rozsudku pro zmeškání ve spojení s usnesením, jímž byl tento rozsudek změněn ve výroku o náhradě nákladů řízení, které doplnila dne 31. 10. 2016. Ve svém odvolání opětovně namítala, že Obvodní soud pro Prahu 3 není místně příslušným soudem, neboť v jeho obvodu neměla nikdy trvalé bydliště. Dále namítala, že jí nikdy nebyly doručeny zásilky týkající se předmětného řízení. Nikdy nebyla informována o následcích nedostavení se k prvnímu jednání ve věci. Dále rozporovala také zjištění skutkový stav, zejména tvrdila, že nikdy se žalobkyní smlouvu neuzavřela.

8. Usnesením ze dne 3. 5. 2017 č. j. -190 obvodní soud odvolání stěžovatelky jako opožděné odmítl. Usnesením ze dne 3. 5. 2017 č. j. -189 obvodní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za odvolání stěžovatelce. Obě usnesení napadla stěžovatelka odvoláním.

9. Usnesením ze dne 31. 7. 2017 č. j. -208 městský soud potvrdil usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky proti usnesení ze dne 26. 7. 2013 č. j. -92 pro opožděnost a dále odmítl odvolání stěžovatelky proti usnesení obvodního soudu ze dne 3. 5. 2017 č. j. -189, kterým bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku za odvolání stěžovatelce, neboť shledal, že stěžovatelka není subjektivně legitimovaná k podání dovolání proti tomuto rozhodnutí, neboť jí jím nebyla způsobena žádná újma na jejích právech.

II. Obsah ústavní stížnosti a vyjádření účastníků řízení

10. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že má za to, že napadeným rozhodnutím byla porušena její práva zaručená článkem 1 odst. 1 y a článkem 2 odst. 2, článkem 36 a článkem 38 d (dále jen " ") a článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka namítá, že soud nesprávně vyšel z toho, že jí byl rozsudek pro zmeškání doručen dne 21. 1. 2013 v souladu s Domnívá se, že v této věci nebyl respektován účel a smysl doručování prostřednictvím fikce doručení. Neměla totiž nikdy v úmyslu bránit postupu jakéhokoliv soudního řízení či přebírání písemností. Na adrese pro doručování se pravidelně informuje o příchozí poště, ale v souvislosti s předmětným řízením jí nikdy nebylo nic doručeno. Poukazuje přitom na to, že je obecně známo, že jsou obtíže s doručováním zásilek fyzickým osobám na adresu ohlašovny. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že (ani kde) jí měla být údajná výzva k převzetí zásilky zanechána a kdy je obecně známo, že ohlašovny poštu nepřebírají, nemohla nastat fikce doručení, a proto má za to, že podala včasné a projednatelné odvolání, neboť pokud jí rozsudek pro zmeškání nebyl nikdy doručen, nemohla ani začít běžet lhůta pro podání odvolání proti tomuto rozhodnutí. Dále poukazuje také na skutečnost, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud a že napadené rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno, neboť se městský soud nevypořádal s jejími námitkami, a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.

11. Obvodní soud ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že doručení předvolání tzv. fikcí podle je v souladu s usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010

sp. zn.

.

12. Městský soud ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že jeho postupem nedošlo k porušení žádného stěžovatelčina práva, neboť aplikoval ústavně konformním způsobem a své rozhodnutí řádně odůvodnil.

III. Hodnocení Ústavního soudu

13. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ve znění je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je proto nepřípustná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.); dále např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 18. 9. 2017 a

sp. zn.

ze dne 1. 9. 2017].

14. V projednávané věci se stěžovatelka ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení městského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu o odmítnutí odvolání stěžovatelky, a to pro opožděnost. Z ústavní stížnosti přitom nikterak nevyplývá, že by stěžovatelka využila žaloby pro zmatečnost podle Za dané situace Ústavní soud nutně dospěl k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a ústavní stížnost je tak podle ustanovení , ve spojení s ustanovením téhož zákona, nepřípustná.

15. Napadeným usnesením městského soudu bylo dále rozhodnuto také o odmítnutí odvolání stěžovatelky proti usnesení obvodního soudu o vrácení soudního poplatku za odvolání stěžovatelce. Proti tomuto výroku rozhodnutí však argumentace stěžovatelky předestřená v ústavní stížnosti nesměřuje.

16. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2018

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka