Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1536/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Havlíka, zastoupeného Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1070/19, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2025, č. j. -172, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Jana Havlíka a 2) Camilly Patten, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 25. 5. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele proti výše označenému usnesení Krajského soudu v Praze ("krajský soud"), kterým krajský soud odmítl stěžovatelovo odvolání z důvodu, že není osobou oprávněnou odvolání podat.

2. Stěžovatel je nepominutelným dědicem a ústavní stížností, ačkoliv napadá rozhodnutí krajského soudu, brojí zejména proti postupu Okresního soudu v Benešově ("okresní soud"), který nejednal se stěžovatelem v řízení o pozůstalosti po jeho matce jako s nepominutelným dědicem, nevyrozuměl jej ani nepoučil o jeho procesních právech, neinformoval o jednání a nedoručoval mu ani žádné písemnosti. Stěžovatel se tak o výsledku pozůstalostního řízení dozvěděl až po jeho skončení. Okresní soud přitom v usnesení ze dne 15. 2. 2022, č. j. -107, uvedl, že stěžovatel jako pozůstalý syn uznal závěť zůstavitelky za pravou a platnou a prohlásil, že nepožaduje svůj povinný díl z dědictví. To se však podle stěžovatele nezakládá na pravdě. Stěžovatel proto podal proti uvedenému usnesení odvolání, které však krajský soud odmítl s tím, že právo podat odvolání svědčí výlučně jen účastníkům pozůstalostního řízení, jímž se stěžovatel v postavení nepominutelného dědice nestal.

3. Stěžovatel uvádí, že se okresní i krajský soud odvolávají na e-mail, který je založen ve spisu. Pravost e-mailu však zpochybňuje, uvádí, že žije dlouhodobě v Kanadě a česky hovoří špatně. Nadto e-mail nesplňuje žádné formální požadavky pro procesně relevantní vzdání se účasti v dědickém řízení, není opatřen elektronickým podpisem tak, aby mohl vyvolat jakékoliv procesní následky. Není součástí žádného protokolu a nepředcházelo mu ani žádné poučení ze strany okresního soudu či notářky. Z obsahu e-mailu pak nelze ani dovodit, že by se stěžovatel vzdal práva na účast v řízení či svého povinného dílu.

4. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně práva poskytuje (viz ). To platí i pro mimořádný opravný prostředek. Ústavní soud při posuzování, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti, které stanoví , zjistil, že stěžovatel nevyužil svého práva a nepodal proti nyní napadenému usnesení krajského soudu žalobu pro zmatečnost podle (" "). Ústavní soud přitom stabilně judikuje, že jde o procesní prostředek, který stěžovatel má k ochraně svých práv k dispozici (např. usnesení ze dne 4. 10. 2022,

sp. zn.

, a judikatura tam citovaná).

5. Stěžovateli lze dát jistě obecně za pravdu, že notář jako soudní komisař musí nepominutelného dědice (prokazatelně) informovat o jeho procesních právech, dát mu možnost se vyjádřit k platnosti a pravosti závěti, možnost účastnit se příslušných částí pozůstalostního řízení a umožnit nepominutelnému dědici projevit vůli k uspokojení povinného dílu v pozůstalostním řízení. Toto vyjádření pak musí nepominutelný dědic, není-li přítomen osobně, učinit způsobem předvídaným a jeho podání musí obsahovat veškeré náležitosti předpokládané , včetně podpisu. V případě vadného podání pak soud postupuje podle Podrobněji se procesním právům nepominutelných dědiců a možnostem jejich obrany věnuje Městský soud v Praze v usnesení ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. .

6. Nicméně, jak již bylo vysvětleno výše, v nyní posuzované věci se Ústavní soud nebude postupem obecných soudů zabývat, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto je jeho ústavní stížnost nepřípustná ( ). Stěžovatel nadto netvrdil a Ústavní soud ani neshledal výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti [ a b) ].

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2025

Jiří Přibáň v. r.

soudce zpravodaj