Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2418/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Stanislava Diatky, zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Kotrlíkem, sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 - Staré Město, proti II. výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. května 2022 č. j. -878, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti JAWA Factory, s. r. o., sídlem Vlašimská 216, Divišov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného výroku rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen " "), kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů soudního řízení. Stěžovatel má za to, že tímto výrokem došlo k porušení jeho práva vlastnit majetek podle d (dále jen " ") a práva na soudní ochranu podle y, resp. práva na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a rozsudku krajského soudu se podává, že stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Benešově (dále jen "okresní soud") domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky ve výši 2 714 264,84 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dlužné kupní ceny za dodané zboží. Žalobu následně ohledně částky 471 071,23 Kč s příslušenstvím, která odpovídala celkové částce daně z přidané hodnoty vyčíslené ve fakturách, vzal zpět. Vedlejší účastnice v řízení před okresním soudem tvrdila, že od stěžovatele žádné zboží nezakoupila, ten jí žádné zboží nedodal a kupní smlouva ze dne 3. 6. 2019 na předloženou fakturaci vůbec nedopadá, navíc je pro neurčitost relativně neplatná.

3. Okresní soud rozsudkem ze dne 8. 6. 2021 č. j. -662 řízení zastavil co do částky 471 071,23 Kč s příslušenstvím (I. výrok), dále vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovateli částku 2 243 193,61 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení stěžovateli ve výši 260 047 Kč (III. výrok). Okresní soud odůvodnil I. výrok o zastavení řízení částečným zpětvzetím žaloby, II. výrok pak tím, že podle provedeného dokazování došlo dne 3. 6. 2019 k platnému uzavření kupní smlouvy mezi účastníky, na jejímž základě stěžovatel dodal vedlejší účastnici zboží, které však nebylo zaplaceno.

4. Proti II. a III. výroku rozsudku okresního soudu podala vedlejší účastnice odvolání. v odvoláním napadené části změnil výrok rozsudku okresního soudu tak, že se žaloba stěžovatele na zaplacení částky 2 243 193,61 Kč s příslušenstvím zamítá (I. výrok) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před okresním soudem i ve výši 363 366 Kč (II. výrok). Vedlejší účastnice totiž v průběhu odvolacího řízení (dne 2. 5. 2022) v souvislosti s návrhem na zrušení předběžného opatření, kterým jí bylo zakázáno nakládat s nemovitými věcmi, uhradila tvrzenou pohledávku, a to včetně příslušenství nepravomocně přiznaného rozsudkem okresního soudu. Stěžovatel na tuto skutečnost procesně nikterak nereagoval. proto dospěl k závěru, že závazek zanikl splněním podle , (dále jen "o. z."). Podotkl, že ani poznámka vedlejší účastnice k platbě ve znění "Předběžné opatření OS Benešov č. j. o uznání dluhu" na splnění závazku nic nemění, neboť k jeho zániku není třeba, aby dlužník svůj dluh uznal. Vedlejší účastnice svým postupem vyloučila pouze konkludentní uznání dluhu podle o. z., nikoliv však zánik závazku splněním.

5. následně podle , (dále jen " "), rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a podle , , a také o nákladech odvolacího řízení. Zdůraznil přitom, že v řízení před okresním soudem vzal stěžovatel žalobu zčásti zpět, "a to nikoli pro chování žalované, kterým by byl v odpovídající části žalobou uplatněný nárok uspokojen", pročež muselo být řízení co do částky 471 071,23 Kč s příslušenstvím zastaveno. Po změně rozsudku okresního soudu pak byl stěžovatel "procesně zcela neúspěšný, a to i v odvolacím řízení", a proto přiznal náhradu nákladů soudního řízení vedlejší účastnici.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel rekapituluje průběh řízení před soudy a namítá, že nákladovým výrokem rozsudku krajského soudu byla porušena jeho shora uvedená základní práva (viz bod 1). Podstatou jeho ústavní stížnosti je tvrzení, že "neexistuje jediný spravedlivý důvod, aby vedlejší účastnice obdržela na nákladech řízení jakoukoliv částku, natož pak částku odpovídající stoprocentní úspěšnosti". Poukazuje přitom na to, vedlejší účastnici přiznaná výše nákladů řízení není bagatelní, přičemž k ústavní stížnosti přikládá statistická data o průměrné mzdě za 1. čtvrtletí roku 2022.

7. podle stěžovatele "postupoval při použití zákonných ustanovení ve vztahu k nákladům předmětného nalézacího řízení zcela formalisticky, provedl pouze matematický výpočet, aniž by jakýmkoli způsobem zohlednil konkrétní zásadní okolnosti tohoto případu a celý průběh řízení, a aniž by posuzoval faktickou (materiální) úspěšnost účastníků nalézacího řízení". Zdůrazňuje přitom, že ohledně částky 471 071,23 Kč s příslušenstvím vzal svou žalobu v řízení před obvodním soudem zpět "jen čistě z daňových důvodů". Stěžovatel je současně přesvědčen, že zpětvzetí žaloby i do zbylé částky po něm nebylo možné požadovat, neboť "zaplacením uvedené částky na účet stěžovatele došlo ke splnění dluhu, nicméně takové posouzení nemohl stěžovatel v řízení před odvolacím soudem předvídat, resp. nemohl se předem spoléhat na to, že takto odvolací soud skutečně rozhodne, a to i s ohledem na stanovisko vedlejšího účastníka, na výše citovanou zprávu připojenou k platbě...".

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí obsahující napadený výrok. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem podle až . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), když proti napadenému výroku rozsudku krajského soudu o náhradě nákladů řízení nebylo dovolání přípustné [ ].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv další revizní instancí v systému obecného soudnictví [srov. např. nález ze dne 12. 3. 1997

sp. zn.

(N 26/7 SbNU 165)]. Do rozhodovací činnosti soudů je proto oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. To platí tím spíše, týká-li se věc toliko nákladů řízení, k jejichž přezkumu Ústavní soud přistupuje obzvlášť rezervovaně. Vychází přitom z předpokladu, že přestože se výrok rozhodnutí o nákladech soudního řízení může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod [viz např. usnesení ze dne 27. 5. 1998

sp. zn.

, ze dne 1. 11. 1999

sp. zn.

, ze dne 5. 8. 2002

sp. zn.

(U 25/27 SbNU 307), ze dne 4. 2. 2003

sp. zn.

, ze dne 13. 10. 2005

sp. zn.

nebo nález ze dne 21. 5. 2019

sp. zn.

(N 89/94 SbNU 153); všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].

10. Důvod pro kasační zásah Ústavního soudu do výroku o náhradě nákladů řízení zpravidla představují pouze situace, kdy rozhodnutí soudu o nákladech řízení vykazuje kvalifikované vady (exces, libovůli, absenci odůvodnění apod.). Zesíleno je zde proto uplatnění zásady, že nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu (viz např. usnesení ze dne 18. 12. 2014

sp. zn.

). Tyto kvalifikované vady však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je, byť poměrně stručně, odůvodněn (viz bod 21), je z něj patrné, jakými úvahami se řídil, a ty nelze podle Ústavního soudu považovat za zjevně excesivní. V prvé řadě je nutno zdůraznit, že stěžovatel vzal žalobu zčásti zpět, a to jak sám uvádí "z daňových důvodů", nikoliv pro postup vedlejší účastnice v řízení před okresním soudem. V této části tak nelze hovořit o zavinění vedlejší účastnice na zastavení řízení. Co do částky ve výši 2 243 193,61 Kč s příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta, neboť předmětný závazek zanikl splněním v průběhu odvolacího řízení. Na splnění dluhu, který přivodil zánik závazku, však stěžovatel žádným způsobem procesně nereagoval, a ani přes tento zjevný podnět nevzal své podání zpět. se přitom řádným způsobem vypořádal i s námitkami stěžovatele, když ozřejmil, že poznámka vedlejší účastnice k předmětné platbě sice vede k vyloučení konkludentního uznání dluhu, nikoliv však k vyloučení jeho splnění (zániku).

12. K celkové výši nákladů soudního řízení je možno uvést, že ty sice skutečně několikanásobně převyšují průměrnou měsíční mzdu, jejich výše se však odvíjí od poměrně vysoké tarifní hodnoty (předmětu řízení) a počtu úkonů právní služby. Nelze přitom konstatovat, že by "mechanicky" převzal vyčíslení nákladů řízení od vedlejší účastnice (jejího právního zástupce), když jí za řadu "vyčíslených" podání (doplnění vyjádření, vyjádření k replice, označení důkazů a závěrečný návrh) odmítl přiznat náhradu nákladů řízení, protože je nepovažoval za samostatné účelné úkony právní služby podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

13. Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv a svobod, pročež ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2022

Josef Fiala, v. r.

předseda senátu