Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2059/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Mariána Kamenického, zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou, sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 - Nusle, proti výroku I v části, kterou byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. prosince 2021 č. j. -76, a dále výroku II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2022 č. j. -123, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a právnické osoby Společenství vlastníků jednotek X, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím i jemu předcházejícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "") ze dne 1. 12. 2021 č. j. -76 byla porušena jeho práva na spravedlivý (sc. řádný) proces podle d (dále jen ""), na ochranu vlastnického práva podle y a na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to "jak z hlediska procesního, tak i hmotně právního".

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že již zmíněným rozsudkem uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 59 306 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 42 230,50 Kč (výrok II). Dospěl k závěru, že stěžovatel jako vlastník bytové jednotky v domě, který spravuje vedlejší účastnice, neuhradil nedoplatky z vyúčtování spotřebovaných služeb.

3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I jen tak, že žalobu o zaplacení částky 28 088 Kč s příslušenstvím zamítl, jinak ho (tj. co do částky 31 218 Kč s příslušenstvím) potvrdil, ve výroku II ho změnil jen tak, že výše nákladů činí 2 229,77 Kč, jinak ho potvrdil, a dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 728,32 Kč.

II.

Stěžovatelova argumentace

4. Stěžovatel vyjadřuje nesouhlas se závěrem městského soudu, že si opatřil "dostatečná relevantní skutková zjištění". Důvodem má být, že neprovedl důkazy nutné pro spravedlivé rozhodnutí - znalecký posudek ohledně vyúčtování za rok 2016 až 2018, což měl učinit i bez návrhu, neboť vyúčtování má zásadní nedostatky a je nemohl bez odborných znalostí posoudit, jakož i audit hospodaření s finančními prostředky vlastníků v letech 2016 až 2018, který by prokázal nehospodárné nakládání s těmito prostředky výborem a neoprávněné vybírání prostředků dalších, výslech svědkyně Danuše Kamenické, která měla uvést, že vedlejší účastnice ji od roku 2012 do března 2017 nepožádala o zpřístupnění bytu kvůli nainstalování měřičů na nové radiátory, výslech svědkyně Vlkové, zaměstnankyně ISTA (pozn. zřejmě ista Česká republika s. r. o.), k tomu, proč tato firma nezajistila instalaci nových měřičů.

5. Stěžovatel upozorňuje i na to, že nejednal objektivně, na což si stěžoval předsedkyni soudu, přičemž požadoval, aby si poslechla záznam z jednání, než bude smazán. Přepis z jednání neodpovídá tomu, jak s ním soud jednal. Předsedkyně soudu posoudila jednání soudce jako správné, ačkoliv on (stěžovatel) se k tvrzením vedlejší účastnice vyjádřil a prokázal, že "nejsou správná", což "soud nechtěl pochopit". Z jednání soudce bylo zřejmé, že spis nemá nastudovaný, přesto sdělil svůj předběžný právní názor, jak rozhodne, což podle stěžovatele "není spravedlivým procesem".

6. Za nesprávný stěžovatel označuje závěr soudů, že si zvýšení platby v roce 2016 o 200 % a v roce 2017 za měsíce leden až březen o 35,9 % sám zavinil. Ve svém bytě měnil radiátory, z nichž sejmul měřiče. Před započetím prací se obrátil na vedlejší účastnici e-mailem ze dne 25. 7. 2012, aby zajistila osazení měřičů na nové radiátory, což je její povinností. Namítá, že městský soud nesprávně interpretoval a aplikoval , o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že jej vedlejší účastnice dne 30. 7. 2012 nevyzvala, aby umožnil instalaci měřidel, a že uvedený soud požadoval, aby si to zajistil on (stěžovatel). Stěžovatel přitom odmítá závěr městského soudu, že neprokázal, že by osazení měřidel umožnil, s tím, že jednak se k tomu mohla vyjádřit svědkyně Danuše Kamenická, jednak uvedenou skutečnost měla prokazovat vedlejší účastnice. Ta postupovala liknavě, když nainstalovala měřiče až v březnu roku 2017. Vzhledem k tomu, že byla chyba na straně vedlejší účastnice, není správný závěr městského soudu, že měla právo určit spotřebu podle , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

7. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, že vedlejší účastnice správně započetla výnosy z pronájmu za roky 2016 až 2018. K tomu uvádí, že se zápočtem nesouhlasil, a výnosy, které musí danit, požadoval vyplatit. Nesprávně městský soud rovněž dovodil, že si vedlejší účastnice oprávněně započetla vrácení části dlouhodobých záloh. Stanovení toho, co na služby zaplatil, nebylo ani v jednom roce správné, reklamace za roky 2016 a 2017 nebyla řádně vyřízena, a za rok 2018 nebyla vyřízena vůbec, přičemž není-li reklamace vyúčtování řádně vyřízena, není podle judikatury Nejvyššího soudu na zaplacení nárok.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému rozhodnutí žádné takové prostředky neměl k dispozici.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

10. Stěžovatel svou ústavní stížností brojí proti rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo zaplatit částku 31 218 Kč s příslušenstvím. S ohledem na výši peněžitého plnění nutno danou věc kvalifikovat jako tzv. bagatelní [viz , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

11. Ústavní stížnost však v tomto ohledu žádnou relevantní argumentaci neobsahuje. Stěžovatel netvrdí, že by napadeným rozhodnutím byl z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčen na svém majetku (tzv. kvantitativní hledisko). Stejně tak neuvádí (z tzv. kvalitativního hlediska), jakého konkrétního ústavněprávního pochybení značné intenzity (jako je např. extrémní vybočení ze standardů, které jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální, jež by zde mohlo připadat do úvahy) se měl městský soud dopustit (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013

sp. zn.

, ze dne 9. 1. 2013

sp. zn.

, ze dne 12. 12. 2012

sp. zn.

a další), a proč by tak věc měla "přesahovat" z hlediska svého ústavněprávního významu stěžovatelovy vlastní zájmy.

12. Stěžovatel sice namítá, že "nejednal objektivně", to však vyvozuje z toho, že se neztotožnil s jeho názorem, nýbrž s názorem vedlejší účastnice. To žádnou vadu, natož pak vadu kvalifikovanou nezakládá. Za vadný nelze považovat ani postup, kdy soud předestře svůj (předběžný) právní názor, aby účastníci řízení eventuálně mohli v potřebném rozsahu doplnit vylíčení rozhodných skutečností ( ).

13. Dále stěžovatel soudům obou stupňů vytýká, že neprovedly jím navržené důkazy a že věc nesprávně právně posoudily (konkrétně k započtení a účtování tepla a teplé vody). Podle konstantní judikatury Ústavního soudu však nelze považovat za kvalifikovanou vadu, neprovede-li soud důkaz navržený účastníkem řízení; jeho povinností je o takovém návrhu rozhodnout, případně zdůvodnit, proč navržený důkaz neprovedl, a této povinnosti soudy učinily zadost. Ústavní soud rovněž opakovaně připomíná, že věcná správnost (zákonnost) soudního rozhodnutí není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu, a tudíž námitka nesprávného právního posouzení opodstatněnost ústavní stížnosti není s to založit.

14. Nad rámec toho považuje Ústavní soud za vhodné dodat, že s ohledem na konkrétní okolnosti věci by se nemohl ztotožnit se stěžovatelem ani co do námitky věcné nesprávnosti napadeného rozhodnutí. Vedlejší účastnice svou povinnost osadit měřiče splnila, stěžovatel je však bez předchozího upozornění demontoval (viz e-mailové zprávy k ústavní stížnosti přiložené), a tudíž bylo především v jeho zájmu, resp. jeho povinností, aby si neprodleně zajistil montáž měřičů nových, k čemuž byl také vedlejší účastnicí vyzván. Jde-li o posouzení otázky započtení, ústavní stížnost v podstatě žádnou argumentaci neobsahuje, přičemž neodůvodněnost příslušné námitky nutně vede k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

15. Stejně tak opodstatněnost ústavní stížnosti nemůže založit stěžovatelův nesouhlas s tím, jak soudy provedené důkazy zhodnotily; kvalifikovanou vadou je až tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými (a potažmo právními) závěry, tj. když příslušný skutkový závěr nemá žádnou oporu v provedených důkazech nebo je s nimi dokonce v rozporu, k čemuž zpravidla dochází v důsledku zjevného věcného omylu nebo evidentní logické chyby. Takovéto pochybení tvrzeno ani zjištěno nebylo. Nezbývá tak než uzavřít, že ústavní stížnost by nebylo možné považovat za opodstatněnou, i kdyby o tzv. bagatelní věc nešlo.

16. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu