Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 858/2024

-148

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné L. N., zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem Praze 1, Opletalova 1525/39, proti povinnému V. M., zastoupenému Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo náměstí 128/3, pro 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 5. září 2023, č. j. -115, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 9. 2023, č. j. -115, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně (dále též „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 9. 6. 2023, č. j. -99, jímž soud prvního stupně výrokem I zamítl návrh povinného ze dne 16. 5. 2023 na odklad exekuce vedené u soudní exekutorky JUDr. Jany Jarkové, Exekutorský úřad Zlín (dále „soudní exekutorka“), pod sp. zn. 207 EX 882/02 pro vymožení částky 240 000 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku okresního soudu ze dne 28. 6. 2001, č. j. -22 (dále „exekuční titul“) a současně výrokem II zamítl návrh povinného ze dne 16. 5. 2023 na zastavení exekuce.

2/ Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že nelze mít exekuci za bezvýslednou, vymohla-li soudní exekutorka prodejem 145 ks akcií společnosti VÍTKOVICE, a. s. (se sídlem v Ostravě, Vítkovice 3020, identifikační číslo osoby 45193070), v dražbě konané v červenci 2021 částku převyšující její náklady, tj. převyšující 7 865 Kč. Z tohoto důvodu nejsou dány předpoklady pro zastavení exekuce podle a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), natož podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „“). Protože absentují předpoklady pro zastavení exekuce, není dán ani důvod k odkladu provedení exekuce podle ex. řádu.

3/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž dovolacímu soudu ve smyslu vymezení předpokladu přípustnosti dovolání podle , předkládá k zodpovězení otázku, zda „lze s ohledem na smysl nové právní úpravy zastavování marných a bezvýsledných exekucí přijmout závěr, že za částečné uspokojení pohledávky věřitele (vymožení pohledávky) se považuje prodej majetku dlužníka realizovaný v roce 2021, byť je tento majetek v exekuci zajištěn již od roku 2004?“, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

4/ K ohlášené otázce dovolatel uvedl, že soudní exekutorka sice dne 15. 3. 2021 vydala pod č. j. 207 EX 882/02-130 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky (145 ks akcií), kterou měl povinný vůči společnosti VÍTKOVICE, a. s., a v důsledku prodeje těchto akcií pak bylo dne 19. 7. 2021 vymoženo 7 890,90 Kč, zpeněžoval se však majetek, který povinný nabyl někdy na počátku tisíciletí. Akcie jsou tedy odrazem finanční a sociální situace povinného z doby před více než 20 lety. V exekuci nebyl zjištěn žádný majetek povinného po dobu 12 let. Je v rozporu se smyslem nové právní úpravy směřující k zastavování bezvýsledných exekucí, aby náhlý, nečekaný (možná i účelový) prodej akcií měl pro povinného právní následek takový, že exekuce bude trvat od tohoto okamžiku dalších minimálně 6 let. Nelze jen formalisticky vykládat znění zákona, nýbrž je třeba přihlížet i k tomu, zda nějaký majetek povinný nabyl v posledních letech. Za dobu 20 let trvání exekuce již povinný žádný majetek nenabyl a soudní exekutorka za celou dobu trvání exekuce nezjistila žádný jiný postižitelný majetek, a to ani v rámci mobiliární exekuce. Rozhodné pro posouzení je ustanovení § 55 odst. 11 ex. řádu, které zkráceně k této otázce říká, že celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce (resp. od právní moci usnesení o nařízení exekuce). Exekuce běží od roku 2002 a k 1. 1. 2023 je splněna zákonná 12letá lhůta.

5/ K podanému dovolání se vyjádřila oprávněná, přičemž zdůraznila, že se nepovažuje za aktivně legitimovanou ve sporu, ve kterém povinný jako pochybení uvádí postup soudního exekutora při vyznačování doložky právní moci, případě postup téhož soudního exekutora v případě, kdy k zpeněžení majetku dojde až řadu let po vydání exekučního příkazu na tutéž movitou věc. V takovém případě je namístě zcela jiný způsob obrany.

6/ Nejvyšší soud rozhodl o dovolání povinného podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz ex. řádu), ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání není přípustné ( ).

7/ V posuzované věci bylo exekuční řízení zahájeno před 1. 1. 2022 (dne 2. 4. 2002) a v téže době nabylo usnesení o nařízení exekuce právní moci (ve smyslu vyznačené doložky provedení exekuce), tudíž se do lhůty podle a odst. 11 ex. řádu, ve znění účinném od dne nabytí účinnosti , o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů (dále „), tj. od 1. 9. 2022, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a exekucí nebyla postižena nemovitá věc (viz část třetí přechodných ustanovení ). Zároveň byla od účinnosti zrušena část textu a odst. 11 ex. řádu, a to u slov „ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce“ (část třetí ). Následně byla rovněž přijata další novela ex. řádu ve znění , která přinesla menší doplnění a dílčí (především formulační) změny a upřesnění účinné od 26. 8. 2023. Odvolací soud rozhodoval již v době účinnosti obou uvedených novel, přičemž primárně (z hlediska předestřené právní otázky) je zřejmé, že se řídil přechodnými a zrušujícími ustanoveními

8/ Podle § 55 odst. 7 věty první a druhé ex. řádu (vždy ve znění účinném od 26. 8. 2023, srov. výklad shora) nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.

9/ Podle § 55 odst. 11 ex. řádu je-li složena záloha podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky. Po uplynutí tříleté lhůty podle věty první se odstavce 7 a 10 a věta první použijí obdobně a lhůta podle odstavce 7 a věty první se prodlouží o další tři roky. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor nepostupuje podle odstavce 7 a 10 a exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají lhůty uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí.

10/ Podle čl. IV bodu 11 přechodných ustanovení (dále „“) nestanoví-li se dále jinak, v řízení zahájených přede dne nabytí účinnosti tohoto zákona začne běžet lhůta podle , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V řízení zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byla vyznačena doložka provedení exekuce, se do lhůty podle a 11 , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce (pozn.: slova „ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce“ z těchto přechodných ustanovení nebyla následnou novelou č. derogována, což však není relevantní) exekucí postižena nemovitá věc; , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije obdobně. V řízení podle věty druhé lhůty podle a 11 , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplyne dříve než uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro účely postupu podle až 13 , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vyznačením doložky provedení exekuce rozumí též nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce.

11/ Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. června 2024, sp. zn. , ozřejmil, že shora citovaná část novely ex. řádu provedené komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení ex. řádu) a konkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení ex. řádu lze ve znění přechodného ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. 1. 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob, s dodatkem, že pro účely postupu podle novelizované úpravy v oblasti bezvýsledných exekucí se za vyznačenou doložku provedení exekuce považuje rovněž právní moc usnesení o nařízení exekuce. Jednoznačným záměrem novelizované normy totiž bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí.

12/ Na závěrech plynoucích z citovaného usnesení Nejvyššího soudu zásadně nemění nic ani další novelizace provedené a č. Zkoumaná lhůta bezvýslednosti exekuce podle a odst. 11 ex. řádu v důsledku těchto novel a s ohledem na okolnosti posuzovaného případu nemohla uplynout dříve než 1. 1. 2023 (viz část třetí věta druhá a třetí přechodných ustanovení ).

13/ Dovolatel svým dovoláním požaduje, aby dovolací soud příslušná ustanovení ex. řádu vyložil tak, že přes částečné uspokojení exekvované pohledávky v roce 2021 uplynula lhůta 12 let předepsaná v ustanovení § 55 odst. 11 ex. řádu, tudíž je namístě exekuci zastavit pro bezvýslednost, resp. dovolatelovu nemajetnost. Takto prosazovaný výklad nicméně nelze opřít o zcela evidentní a výkladové obtíže nepřipouštějící znění příslušných zákonných ustanovení, která pro rozhodnutí o zastavení marně vedené exekuce mimo jiné vyžadují, aby v průběhu lhůty představující bezvýslednost exekuce nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Výjimku z postupu podle ustanovení § 55 odst. 7 a 11 ex. řádu zákon zjevně - tudíž ani za pomoci jakýchkoli interpretačních pravidel, jelikož ty by vedly k popření zákonného režimu - nenabízí, což bez jakýchkoli pochybností platí u argumentace dovolatele, který pro účely posuzování běhu příslušné lhůty označuje za rozhodnou zákonem nepojmenovanou, a proto bezvýznamnou skutečnost, tj. okamžik zajištění později exekučně zpeněženého majetku povinného, kterou by měl být negován zákonný význam (důsledek) částečného uspokojení vymáhané povinnosti.

14/ Jestliže v posuzované věci soudní exekutorka prodejem (dražbou) akcií dosáhla uspokojení alespoň části vymáhané povinnosti, k čemuž nesporně došlo ve lhůtě zákonem vymezené a před 1. 1. 2023 neskončené, nelze mít exekuci za bezvýslednou ve smyslu nemajetnosti povinného coby důvodu k zastavení exekuce (a to ani výkladem , k čemuž ostatně předestřená otázka a s ní spjatá argumentace dovolatele ani necílila).

15/ Napadl-li povinný dovoláním rovněž tu část usnesení odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok I soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce, není v uvedeném rozsahu dovolání přípustné podle

16/ Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání povinného v souladu s ustanovením odmítl.

17/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 9. 2024

JUDr. Aleš Zezulapředseda senátu