Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1015/2025

20 Cdo 1015/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o., se sídlem v Praze 6 - Bubenči, náměstí Borise Němcova 510/3, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinné D. G., zastoupené Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1024/66a, pro 581 075,99 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, pod sp. zn. 129 EX 418/06, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2024, č. j. -189, takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

2/ Exekutor citoval především ustanovení , 7 a 8 , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), a ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), v souvislosti s tím, že návrhu povinné na zastavení exekuce nevyhověl. V době podání návrhu totiž neuplynula dvanáctiletá lhůta bezvýsledného vedení exekuce, jestliže v důsledku posledního vymoženého plnění (částky 11 555,55 Kč dne 27. 9. 2023) počala běžet v souladu s věty páté ex. řádu nová šestiletá lhůta podle ex. řádu. Z finančního přehledu exekučního spisu exekutor doplnil, že pro pohledávku oprávněné ve výši 581 075,99 Kč s příslušenstvím bylo doposud vymoženo celkem 43 744,55 Kč.

3/ Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 11. 2024, č. j. -189, usnesení exekutora potvrdil. Krom a 11 ex. řádu citoval část druhou č. IV bod 11 a (tj. novely ex. řádu) se závěrem, že byla-li v posuzované exekuci vymožena dne 30. 9. 2014 částka 400 Kč a dne 27. 9. 2023 částka 11 555,55 Kč (což povinná nerozporovala), lze s uvedenými plněními spojovat účinek předpokládaný v a 11 ex. řádu a od těchto plateb odvíjet běh „nové“ lhůty bezvýslednosti. „Rozhodná doba“ od posledního vymoženého plnění neuplynula, a tudíž předpoklady pro zastavení exekuce podle ex. řádu nebyly naplněny.

4/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, v němž zdůraznila „účelovost a formalismus postupu exekutora“ a ve spojení s tím předestřela otázky, a to „zda lze s ohledem na smysl nové právní úpravy“ v oblasti zastavování marných exekucí přijmout závěr, že se za částečné vymožení pohledávky považuje „zcela bagatelní, ojedinělé a nepatrné“ uspokojení exekvované povinnosti, jestliže uvedený stav vznikl jednáním exekutora, který byl „více méně“ nečinný a bezprostředně po podání návrhu na zastavení exekuce „ryze účelově zajistil“ zcela ojedinělé a bagatelní uspokojení vymáhané pohledávky, resp. zda je podle ex. řádu „přípustná zjevná účelovost jednání exekutora při vedení exekuce“.

5/ K dovolání se oprávněná společnost vyjádřila tak, že dovolatelka neformulovala „svůj právní názor ohledně správné aplikace či výkladu normy hmotného nebo procesního práva“, tedy její dovolací důvody nesměřují k přezkumu právního posouzení věci odvolacím soudem. Vymožené plnění nebylo bagatelní a předestřené otázky lze považovat „spíše za obecné“.

6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz ) rozhodl o dovolání povinné podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání není přípustné ( ).

7/ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně a dlouhodobě zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. , či ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. ).

8/ Dovolatelka judikovanému požadavku nedostála, neboť k ohlášeným otázkám žádnou ze čtyř zákonných hledisek přípustnosti dovolání nepřipojila (v textu se předpokladem přípustnosti vůbec nezabývala).

9/ Nadto nelze přehlédnout, že dovolatelčiny námitky týkající se postupu exekutora (ve znění jejího tvrzení „zjevná účelovost jednání“) označují vady prvostupňového řízení (směřující do oblasti provádění exekuce), k nimž Nejvyšší soud v případě nepřípustného dovolání nemůže přihlédnout, a to i kdyby existovaly a měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. větu druhou ).

10/ Jakožto obiter dictum Nejvyšší soud odkazuje na své usnesení ze dne 10. září 2024, sp. zn. , v němž vysvětlil, že zákonná ustanovení, která pro rozhodnutí o zastavení marně vedené exekuce mimo jiné vyžadují, aby v průběhu lhůty představující bezvýslednost exekuce nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, jsou výkladově zřejmá. Pro posuzovanou věc tudíž platí, že se rozhodně od znění zákona nelze odchýlit, protože jednoduše není možné popřít, že na povinné vymožená částka 11 555,55 Kč představuje dílčí uspokojení exekučně vynucené povinnosti s následkem ukončeného běhu šestileté lhůty bezvýslednosti exekuce ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu.

11/ Nejvyšší soud proto dovolání povinné v souladu s ustanovením odmítl.

12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 10. 2025

JUDr. Aleš Zezula předseda senátu