Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3229/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele Vítězslava Mikesky, zastoupeného Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 128/3, Kroměříž, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2024 č. j. -148, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 5. září 2023 č. j. -115 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. června 2023 č. j. -99, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně jako účastníků řízení a Libuše Novákové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se u obecných soudů domáhal odkladu a zastavení exekuce, která je proti němu vedena od roku 2002.

2. Okresní soud ve Zlíně napadeným usnesením oba návrhy zamítl. Uvedl, že stěžovateli byla v roce 1999 vyplacena částka 1 606 615 Kč, kterou se po zahájení exekuce v roce 2002 již nepodařilo dohledat. Soudní exekutorka dne 15. 3. 2021 vydala exekuční příkaz, kterým rozhodla o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky. Prodejem takto získaných akcií bylo vymoženo 7 890,90 Kč, z toho 7 865 Kč bylo využito na úhradu nákladů exekuce, zbylá částka byla vyplacena vedlejší účastnici (oprávněné v exekučním řízení).

3. Podle § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu by exekuci jako bezvýslednou bylo možné zastavit, jestliže by v posledních 6 letech nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Tato podmínka podle okresního soudu splněna není, neboť k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti došlo v roce 2021. Jelikož byly vymoženy i náklady exekuce, nejsou splněny ani podmínky pro její zastavení podle . Protože nebylo možné očekávat zastavení exekuce, nebyly dány podmínky ani pro vyhovění návrhu na její odklad.

4. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu a ztotožnil se s jeho závěry. Konstatoval, že při vymožení částky 7 890,90 Kč nebyl porušen zákon a není důvod, proč by soudy k tomuto výsledku exekuce neměly přihlížet.

5. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné. Konstatoval, že proti rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce je dovolání objektivně nepřípustné podle , ve zbytku nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání podle tohoto zákona. Podle Nejvyššího soudu nebylo namístě exekuci zastavit pro její bezvýslednost či nemajetnost stěžovatele.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle 36 odst. 1 d. Podle stěžovatele si obecné soudy při výkladu podústavního práva počínaly formalisticky a odhlédly od smyslu a účelu dotčených ustanovení. Stěžovatel se od roku 2002, tedy přes 20 let, nachází v exekuci, v níž po dlouhé roky nebylo nic vymoženo. Z neznámého důvodu, možná i účelově, došlo v roce 2021 k dražbě akcií a k vymožení 7 890,90 Kč. Akcie ale stěžovatel držel již při zahájení exekuce, kdy byly zajištěny. Z prodeje akcií byla vedlejší účastnice uspokojena toliko marginální částkou 25 Kč, k prodeji akcií došlo za účelově určenou částku tak, aby byly uhrazeny především náklady exekuce. Ty musely být podle stěžovatele ve skutečnosti mnohem vyšší. Takto dlouhé trvání exekučního řízení, které neplní svůj účel, považuje stěžovatel za bezprecedentní.

III.

Procesní předpoklady řízení

7. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení jsou splněny, a to i ve vztahu k části ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadá rozhodnutí okresního a krajského soudu o návrhu na odklad exekuce. I když dovolání ve věci odkladu exekuce bylo objektivně nepřípustné podle , krajský soud stěžovatele nesprávně poučil o přípustnosti dovolání za podmínek . Řídil-li se stěžovatel tímto poučením, nelze mu to klást k tíži při posuzování, zda jsou splněny procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti (nález ze dne 31. 1. 2012

sp. zn.

, bod 21).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [ , písm. d) y]. To v posuzované věci neshledal.

9. Podle obecných soudů je z hlediska § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu podstatné, kdy byla alespoň částečně uspokojena vymáhaná povinnost. Po vydání exekučního příkazu v březnu 2021 došlo vymožení částky přesahující 7 890,90 Kč a k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti v červenci 2021, takže šestiletá lhůta podle § 55 odst. 7 exekučního řádu dosud neuběhla, respektive běží znovu ode dne následujícího po dni částečného vymožení povinnosti. Obecné soudy přezkoumatelným způsobem vyložily, že není relevantní, kdy byly zajištěny akcie, jejichž prodejem došlo k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Tento výklad v kontextu posuzované věci nevybočuje z ústavních mezí.

10. Ústavní rozměr nemá s ohledem na okolnosti věci námitka, že exekutorka postupovala účelově, aby zabránila zastavení exekuce podle ustanovení a násl. exekučního řádu. Tato ustanovení jsou výsledkem novelizace provedené (později byla tato ustanovení předmětem dalších novelizací). V březnu 2021, kdy exekutorka vydala exekuční příkaz, ale uvedený zákon ještě nebyl ani platný - platnosti nabyl až dne 30. 7. 2021 a účinnosti dne 1. 1. 2022. Nelze tedy dovozovat, že by postup exekutorky bylo možné hodnotit jako zjevné zneužití práva a snahu obejít platnou či účinnou právní úpravu. V tomto ohledu je věc srovnatelná s jinými případy, v nichž byly ústavní stížnosti brojící proti nezastavení exekuce podle exekučního řádu shledány zjevně neopodstatněnými (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 1. 2024, týkající se exekuce vedené od roku 2014, v níž bylo v roce 2019 vymoženo 5 000 Kč, a usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 7. 2024, týkající se exekuce vedené od roku 2017, ve které bylo v roce 2018 vymoženo 500 Kč).

11. Ústavněprávní vadou není zatížen ani závěr, že výtěžek z prodeje akcií stačil k uhrazení nákladů exekuce, a proto nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce podle . Nebyly-li dány důvody pro zastavení exekuce, nebyl dán důvod ani pro její odklad. Zbývá dodat, že stěžovatel může podat nový návrh na zastavení exekuce, má-li za to, že pro to již jsou splněny důvody.

12. Ústavní soud neshledal namítaná porušení základních práv stěžovatele. Proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2025

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu