Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1622/2024

-300

USNESENÍ

A. M.

, zastoupená JUDr. Janem Ondřejem Wilsdorfem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 642/15, o zaplacení 214 669 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. listopadu 2023, č. j. -238, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění( ):

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 11. 2023, č. j. -238, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 5. 2023, č. j. -188, jímž bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila 140 000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, žaloba byla zamítnuta v části o zaplacení dalších 74 669 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech účastníků řízení a státu (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná. Předestřela otázku, zda jí bezesmluvním užíváním rodinného domu č. p. XY, tvořícího součást stavební parcely č. XY v k. ú. XY, ve vlastnictví žalobkyně (za dobu od 1. 9. 2021 do 31. 3. 2022) vzniklo bezdůvodné obohacení přesto, že k němu žalobkyní nebyl zajištěn přístup z veřejné komunikace (žalovaná přístup do domu realizovala na základě souhlasu svého syna – vlastníka přístupového pozemku). Měla za to, že odvolací soud nastolenou otázku vyřešil odchylně od judikatury Nejvyššího soudu. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. , ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. , ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. , a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. . Vytýkala rovněž, poukazujíc na nález Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. , nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu.

3. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Judikatura dovolacího soudu chápe závazek z bezdůvodného obohacení jako povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, ochuzenému (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. , ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. , či ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. ). Výše vzniklého bezdůvodného obohacení (plnění nabytého protiprávním užitím cizí věci – , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. z.“) se přitom odvozuje od prospěchu, jejž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (k tomu srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. ). Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , a ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. ).

6. Obohacený přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl (srov. § 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2000, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. , či ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. ). Pro určení výše obvyklého nájemného je pak rozhodným aktuální stav užívané věci a její skutečné využití bezdůvodně obohaceným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. ). Vzniku ani kvantifikaci bezdůvodného obohacení přitom samy o sobě nikterak nebrání případné právní překážky užívání nemovité věci – kupř. nedostatek kolaudace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. ).

7. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že žalovaná v rozhodném období k zajištění bytových potřeb svých a své rodiny nerušeně bezesmluvně užívala předmětný rodinný dům (nový, nadstandardně rozlehlý a vybavený, s bytovou částí o velikosti 6 + 1), tvořící součást stavební parcely č. XY v k. ú. XY, ve vlastnictví žalobkyně (nabytém z rozhodnutí soudu v trestním řízení, coby zprostředkovaný výnos trestné činnosti), používajíc k přístupu se souhlasem svého syna jím vlastněné sousedící pozemky, dovodil, že tím (bez ohledu na nedostatek právního zajištění přístupu k domu žalobkyní) získala bezdůvodné obohacení (formou protiprávního užití cizí věci – § 2991 odst. 2 o. z.) ve výši korespondující jejímu (zjištěnému) majetkovému prospěchu z užití posuzované nemovité věci, nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil. Okolnost, že k domu nebyl právně zajištěn přístup po sousedících pozemcích, přitom soudy nižšího stupně zohlednily (a své úvahy náležitě logicky vysvětlily) při úsudku o výši vzniklého bezdůvodného obohacení. Projednávaná věc je pak pro naprosto odlišné skutkové okolnosti zcela nesouměřitelná s případem posuzovaným v dovolatelkou odkazovaném rozsudku dovolacího soudu sp. zn. , v němž vznik bezdůvodného obohacení vylučoval krajně neuspokojivý stavebně technický stav nemovitosti.

8. Vytýká-li pak dovolatelka nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu, resp. nedostatky jeho odůvodnění, vystihuje tím případy vad řízení, které však s účinností od 1. 1. 2013 nejsou samostatným dovolacím důvodem (tím je ve smyslu pouze nesprávné právní posouzení věci). K vadám řízení by mohl dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání z jiného důvodu přípustné ( ); tak tomu ovšem v projednávané věci není (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ). Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu navíc nevykazuje takové deficity, jež by byly na újmu procesních práv dovolatelky, což ostatně vyplývá mimo jiné i ze skutečnosti, že na podkladě odůvodnění napadeného rozsudku byly zformulovány dovolací důvody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. ). Odvolací soud ostatně v odůvodnění svého rozsudku v souladu s procesní úpravou vysvětlil, z jakých důkazů čerpal své skutkové závěry, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jak věc posoudil po právní stránce ( ).

9. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu nenaplňuje.

10. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

11. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a náklady žalobkyně, která podala vyjádření k dovolání, představuje paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 8. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu