Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1917/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Aleše Štolcbarta, zastoupeného Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem, sídlem V Malé Doubravce 1242/27, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2022 č. j. -290, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Mgr. Viktora Koláře, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a d.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že vedlejší účastník se žalobou u Okresního soudu v Berouně (dále jen "okresní soud") domáhal po stěžovateli zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím jako vrácení zápůjčky. Okresní soud rozsudkem ze dne 10. 1. 2020 č. j. -231 žalobě vyhověl. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 10. 9. 2020 č. j. -262 uvedený rozsudek okresního soudu změnil tak, že se žaloba vedlejšího účastníka zamítá. Vedlejší účastník podle krajského soudu dopisem ze dne 18. 3. 2015 sice požadoval vrácení zápůjčky, předtím však byl povinen smlouvu písemně vypovědět, což neučinil. Splatnost pohledávky proto nenastala a vedlejší účastník podal žalobu předčasně.

3. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem k dovolání vedlejšího účastníka zrušil uvedený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud se podle Nejvyššího soudu odchýlil od jeho ustálené rozhodovací praxe při výkladu právního jednání (uvedeného dopisu). Bylo zřejmé, že vedlejší účastník dopisem hodlal ukončit závazkový vztah ze smlouvy se stěžovatelem. Žádal-li vedlejší účastník vrácení poskytnutých peněž, nelze než dospět k závěru, že vedlejší účastník závazek trvající na dobu neurčitou vypovídá. Uvedená je proto (rovněž) výpovědí smlouvy o zápůjčce.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že vedlejší účastník výslovně formuloval dopis jako "výzvu k vrácení poskytnutých půjček" (výzvu k plnění), což Nejvyšší soud v napadeném rozsudku pominul. Nadto u smlouvy o zápůjčce platí zákonná výpovědní šestitýdenní doba, na jejíž uplynutí je vázána splatnost pohledávky ze smlouvy. Vedlejší účastník přitom požadoval zaplacení pohledávky v pouhé třídenní lhůtě, což uvedenému odporuje.

5. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené , o Ústavním soudu (dále jen ""). Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem nepřípustným.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona). Řízení o ústavní stížnosti ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. usnesení ze dne 3. 4. 2009

sp. zn.

; všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. V souladu s vyjádřenou zásadou subsidiarity (řízení o) ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení. Je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní [viz bod 10 usnesení ze dne 30. 5. 2019

sp. zn.

(U 8/94 SbNU 435)]. Ústavní soud proto opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti za situace, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž (však) věc nebyla ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému orgánu veřejné moci k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

, ze dne 23. 5. 2013

sp. zn.

či ze dne 25. 8. 2020

sp. zn.

].

8. V nyní posuzované věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí, kterým Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Věc se proto nalézá (opět) ve stadiu řízení odvolacího, v němž stěžovatel může bránit svá práva. Dále tak může činit, bude-li to (vůbec) třeba, podle nastalé procesní situace v řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích, které mu zákon () poskytuje, a posléze i v řízení o ústavní stížnosti, v níž může uplatnit své námitky, které uvedl v nyní posuzované ústavní stížnosti. Stěžovatel proto dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

9. Za dané situace je ústavní stížnost stěžovatele "předčasná", resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem (samostatného) ústavního přezkumu podle . Nutno konečně podotknout, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle . Ani Ústavní soud výjimečné okolnosti předpokládané uvedeným ustanovením v nyní posuzované věci neshledal.

10. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2022

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj