Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3164/2023

21 Cdo 3164/2023-645

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné TRINITY BANK a. s. se sídlem v Praze 1, Celetná č. 969/40, IČO 25307835, zastoupené Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská č. 1115/16, proti povinnému D. M., zastoupenému JUDr. Věrou Valnou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská č. 521, prodejem zástavy, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u soudní exekutorky Mgr. Pavly Fučíkové, se sídlem exekutorského úřadu v Ostravě, Slévárenská č. 410/14, pod sp. zn. 24 EX 4703/14, a u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. listopadu 2022, č. j. -548, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 8. 11. 2022, č. j. -548, Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 15. 12. 2021, č.j. -498, jímž tento soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyl prokázán žádný z tvrzených důvodů nepřípustnosti vedení exekuce (námitka promlčení, neplatnost zástavní smlouvy, rozpor jednání oprávněné, resp. jejího právního předchůdce, s dobrými mravy).

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání; oprávněná navrhla jeho odmítnutí pro jeho zjevnou nepřípustnost.

3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal dovolání povinného podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

4. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

5. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

6. Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a

7. Dovolání povinného není podle ustanovení přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení

8. Přestože dovolatel (obecně) uvádí, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ (srov. bod II. odůvodnění dovolání), ve skutečnosti v dalším textu dovolání nepřednáší žádnou otázku, která by dovolatelem avizovanou přípustnost dovolání zakládala.

9. Dovolatel v dalším textu dovolání buďto pouze polemizuje se skutkovými závěry soudů, popř. přednáší vlastní skutkovou verzi příběhu, anebo je obsahem jeho dovolání pouhá kritika závěrů odvolacího soudu (popř. soudu prvního stupně).

10. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

11. Přípustnost dovolání tak nemohou zakládat námitky povinného, že „do katastru nemovitostí nikdy nebyla vložena zástavní smlouva o zřízení zástavního práva pro 50 000 000 ke garáži č. XY v XY“, že „věřitel MPU s dlužníkem Domy Tábor, s. r. o. změnili původní zástavní smlouvu ze dne 22. 3. 2006 v Dodatku č. 4 ke Smlouvě o úvěru“, že „jde o důkaz, že garáž povinného nebyla zatížena zástavním právem“, že „povinný nesouhlasil se změnou splatnosti úvěru po 31. 1. 2009“, že „dlužník, vlastník dokončeného domu, podal dne 10. 12. 2007 návrh na vklad Prohlášení vlastníka o vymezení 59 jednotek v domě“, že „smlouva o zřízení zástavních práv k jednotkám neexistuje, oprávněný ji nepředložil“, že „slovním i logickým výkladem této smlouvy (smlouvy ze dne 22. 3. 2006 – pozn. dovolacího soudu), spolu s předpisy platnými v r. 2006 až 2008, lze dovodit závěr, že dlužník … už od 22. 3. 2006 neměl oprávnění za ni od povinného pro sebe kupní cenu ve výši 297 500 kč přijmout“.

12. V dalších částech obsahu dovolání povinný pouze podrobuje kritice dílčí či souhrnné právní závěry odvolacího soudu (jde o námitky, že „odvolací soud nezhodnotil správně skutečnosti zjištěné z předložených pravomocných rozhodnutí soudů“, že „nad jednáním dlužníka měl oprávněný kontrolu, proto nesmí těžit z nepoctivého a protiprávního stavu, který vyvolal. Soud to neposoudil správně“, že „oprávněný bezdůvodné obohacení od dlužníka včas a řádně nevymáhal, nemá žádný právní důvod požadovat kupní cenu od povinného“, že „soud neuznal za důvod k zastavení exekuce ani to, že návrh oprávněného je vysoce nemorální proto, že musí vědět o promlčení svého nároku, dále, že neplněním svých povinností umožnil dlužníku, aby povinného podvedl, a ještě od něj požaduje kupní cenu znovu“).

13. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

14. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení odmítl.

15. O návrhu povinného na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2022, č. j. -548, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 5. 2023, sp. zn. , tak, že jej zamítl.

16. O novém návrhu povinného na odklad vykonatelnosti ze dne 20. 10. 2023, který byl odůvodněn totožně jako předchozí návrh, proto již dovolací soud nerozhodoval, navíc Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický.

17. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 6. 2024

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu