Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 117/2024

21 Cdo 117/2024-279

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Pavla Malého a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci zástavní věřitelky REALIS-INVEST, s. r. o. se sídlem v Ostravě, Svojsíkova č. 1596/2, IČO 25872478, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 10, Šrobárova č. 2002/40, proti zástavní dlužnici M. K., zastoupené JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční č. 551/6, o nařízení soudního prodeje zástavy, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 9. 5. 2022, č. j. -150, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání zástavní věřitelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2023, č. j. -253, takto:

I. Dovolání zástavní věřitelky seodmítá.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2023, č. j. -253, výrokem I. potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 25. 1. 2023, č. j. -220, jímž tento soud zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 9. 5. 2022, č. j. -150 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal, stejně jak soud prvního stupně, že by byly naplněny důvody zmatečnosti podle ustanovení , tedy že by v řízení vedeném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a v řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci byla postupem soudu zástavní věřitelce odňata možnost jednat před soudem.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání zástavní věřitelka, a to „proti všem jeho výrokům“. V dovolání namítla, že soudy obou stupňů zvolily „velice formalistický, až svévolný výklad práva“, pokud nevyhověly žádostem o odročení a neakceptovaly omluvu jednatele žalobkyně. Má za to, že postup odvolacího soudu je v rozporu s „judikaturou Nejvyššího soudu“, a to s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2000, sp. zn. , s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. , usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. , a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 2 Afs 5/2005. Navrhla, aby byla obě usnesení zrušena a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

3. Zástavní dlužnice se k dovolání nevyjádřila.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal dovolání zástavní věřitelky podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelkou vytknuté stěžejní otázky, z jakých důvodů lze považovat omluvu účastníka za nedůvodnou) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.

8. Podle ustanovení žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Podle ustanovení nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

9. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že je normou s relativně neurčitou hypotézou, v níž hypotéza právní normy není stanovena přímo právním předpisem, ale přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V rámci posuzování důležitosti důvodu omluvy tak lze vedle účastníkem tvrzeného důvodu zohlednit celou řadu skutečností významných pro rozhodnutí o tom, je-li omluva důvodná. Jelikož zákon přenechává řešení (posouzení důležitosti důvodů omluvy účastníka) na úvaze soudu, pak zdůvodní-li soud řádným způsobem, proč nepovažuje (či naopak považuje) neúčast u jednání za omluvitelnou, zpochybní dovolací soud takovou úvahu učiněnou v nalézacím řízení, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená (srov. obdobně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. , a ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. , výše zmíněné usneseníNejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. ).

10. Z recentních rozhodnutí srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. .

11. V projednávané věci nelze úvahy odvolacího soudu označit za zjevně nepřiměřené. Soudy pečlivě zkoumaly, zda v původním řízení byly splněny podmínky, aby bylo možno (v případě jednání dne 31. 8. 2021 u soudu prvního stupně a v případě jednání dne 9. 5. 2022 u soudu odvolacího) jednat a rozhodnout v nepřítomnosti jednatele zástavní věřitelky a jejího zástupce (z řad advokátů), tedy zda se účastník řádně a včas omluvil, a správně též tyto podmínky zkoumaly v širším kontextu (srov. samotnou dovolatelkou poukazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. ). Odvolací soud přiléhavě zdůvodnil, proč v případě jednání dne 31. 8. 2021 nešlo o omluvu včasnou (omluva byla doručena jeden den před nařízeným jednáním za situace, kdy důvody, které byly použity, svědčily o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu – nešlo o akutní indispozici), a ani důvodnou (z předložených listin nevyplývala nemožnost jednání se zúčastnit), dále proč v případě jednání dne 9. 5. 2022 nešlo o omluvu důvodnou, kdy zcela správně akcentoval, že z obsahu žádné z listin, předložených zástavní věřitelkou, nelze dovodit, že by její jednatel nebyl ze zdravotních důvodů schopen se jednání zúčastnit. Navíc z přípisu zástupce zástavní věřitelky, doručeného soudu 5. 5. 2022, vyplynula omluva jak zástupce, tak i jednatele zástavní věřitelky a souhlas s jednáním v jejich nepřítomnosti; je tak nepochybné, že zástupce zástavní věřitelky považoval za dostačující pro svůj úspěch ve věci argumentaci uvedenou v písemné podobě a svoji účast, jakož i účast klienta, u tohoto jednání za nadbytečnou a nic pro věc nepřinášející. Pakliže tedy následující den zasílá opětovnou omluvu klienta s žádostí o odročení, lze takové jednání posoudit i jako jednání obstrukční (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. , nebo ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. ).

12. Přípustnost dovolání tak nemohou založit ani odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nimiž má být usnesení odvolacího soudu podle dovolatelky v rozporu, neboť dílem je (v obecné rovině) se závěry v nich vyjádřenými v souladu a dílem vycházejí z jiného skutkového podkladu, než byl zjištěn v této věci.

13. Dovoláním zástavní věřitelky bylo napadeno usnesení odvolacího soudu „v celém rozsahu“, tedy i ve výroku o náhradě nákladů řízení; dovolání proti tomuto výroku není přípustné podle ustanovení

14. Nejvyšší soud proto dovolání zástavní věřitelky podle ustanovení odmítl.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, , a části věty před středníkem , neboť zástavní věřitelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a zástavní dlužnici v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 7. 2024

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu