Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 414/2024

4 Tdo 414/2024-353

USNESENÍ

P. M.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání P. M.

odmítá

.

Odůvodnění:

1.

V řešené věci byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 1. 2024 č. j. -321 podle § 353 odst. 2 tr. ř. zamítnut návrh „posuzovaného“ P. M. na propuštění z výkonu ochranného psychiatrického léčení v ambulantní formě, které mu bylo uloženo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2018 sp. zn. .

2. Jeho následnou stížnost proti shora citovanému rozhodnutí Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 2. 2024 sp. zn. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.

3. Usnesení stížnostního soudu napadl P. M.

dovoláním

s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. V jeho odůvodnění označil obě dotčená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně za nezákonná a protiústavní. Soudům vytkl, že při posuzování oprávněnosti a důvodnosti jeho návrhu na ukončení ambulantního psychiatrického léčení postupovaly ryze formalisticky a nevzaly dostatečně v úvahu skutečnosti svědčící pro závěr, že uložené léčení již naplnilo svůj účel a není třeba v něm nadále pokračovat. Nepřihlédly například ke kladnému vyjádření jeho matky a zejména nezohlednily fakt, že si sám plně uvědomuje povahu svého onemocnění a vnímá nezbytnost dalšího užívání předepsané medikace i do budoucna, tak aby se jeho zdravotní stav nezhoršil. Že je v tomto směru disciplinovaný pacient, potvrdil při výslechu i jeho ošetřující lékař (psychiatr) P. P., k němuž pravidelně docházel na terapii a který se již v roce 2022 stavěl k možnému ukončení jeho ambulantní léčby veskrze pozitivně. Dovolatel pak nechápe, proč stejný lékař v řízení o nyní posuzovaném návrhu svůj dřívější odborný náhled na věc radikálně změnil a ukončení léčení překvapivě nedoporučil s krajně nepřesvědčivým odůvodněním, že posuzovaný s ním v poslední době přestal navazovat oční kontakt a podání dalšího návrhu k soudu s ním předem nezkonzultoval. Obhajoba míní, že takové důvody k zamítnutí návrhu nepostačovaly. Pacient totiž nepochybně není povinen navazovat se svým lékařem oční kontakt a stejně tak mu žádný právní předpis neukládá, aby s ním předem konzultoval svůj úmysl podat návrh na ukončení ochranného léčení. Dostatečně nevysvětlená změna názoru P. se pak podle dovolatele naprosto zásadně odrazila na výsledku řízení, neboť s jeho kladným stanoviskem spojoval možnost doporučení ukončení výkonu ochranného opatření i MUDr. Jiří Švarc, Ph.D., jako zpracovatel ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl ve věci „stěžejním důkazem“. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024 sp. zn. zrušil a podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

4. V rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. byl opis dovolání zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, kterému byl doručen dne 30. 4. 2024. Za Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u tohoto orgánu. V něm poukázala na obsah podaného dovolání i na znění ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. upravujícího případy rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné. V dané souvislosti vyjádřila názor, že proti rozhodnutí stížnostního soudu, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení soudu prvního stupně o nevyhovění žádosti o propuštění z ochranného ambulantního léčení, mezi taková rozhodnutí nepatří. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl, jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

5. Dovolací senát předně zkoumal splnění procesních předpokladů pro projednání předloženého mimořádného opravného prostředku. Zjistil, že P. M. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají, že dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a že splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Zároveň však musel konstatovat, že (opět)

není přípustné

.

6. V dané souvislosti je třeba připomenout, že to není poprvé, co se jmenovaný v předložené trestní věci pokusil zvolenou cestou zvrátit nepříznivá rozhodnutí obecných soudů o jeho návrhu na propuštění z výkonu ochranného psychiatrického ambulantního léčení, které mu bylo uloženo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2018 sp. zn. . Nejvyšší soud již v minulosti rozhodoval o jiném jeho dovolání, které směřovalo proti typově stejným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze učiněným ve vykonávacím řízení, jako jsou ta nynější. Usnesením ze dne 15. 2. 2023 sp. zn. přitom zmíněné dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. V písemném odůvodnění svého usnesení tehdy zdůraznil, že dovolání je specifickým a relativně úzce specializovaným mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadat pouze vybraná meritorní rozhodnutí soudů druhého stupně, která zákonodárce zařadil do taxativního výčtu obsaženého v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jimi se konkrétně rozumějí:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen

trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření

,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) tr. ř.

7. Z nadepsaného uzavřeného výčtu je zřejmé, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024 sp. zn. svou povahou ani obsahem do okruhu rozhodnutí, proti nimž zákon připouští dovolání,

nespadá

. Tak jako v předcházejícím případě dovolací senát zdůrazňuje, že Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 1. 2024 sp. zn. dovolateli ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě

neukládal

. Nešlo tedy o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř., a proto ani následné zamítavé usnesení Městského soudu v Praze

nelze

považovat za rozhodnutí ve smyslu § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., které by podléhalo případnému dovolacímu přezkumu. Dané stanovisko vychází z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (k tomu srov. přiměřeně např. jeho usnesení ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. , publikované pod č. rozh. tr.; nebo usnesení ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. aj.), kterou v minulosti nezpochybnil ani Ústavní soud (k tomu srov. přiměřeně např. usnesení ze dne 2. 4. 2015 ve věci sp. zn. ).