Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2829/2023

25 Cdo 2829/2023-464

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyň: a) Z. P., b) Š. J., obě zastoupeny JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem Jiráskova 614/11, 470 01 Česká Lípa, proti žalovanému: Sdružení sportovních svazů České republiky, z. s., IČO 00174262, se sídlem U Pergamenky 1511/3, 170 00 Praha 7, zastoupený JUDr. Janem Marešem, advokátem se sídlem Na Okrouhlíku 76, 251 64 Mnichovice, o zaplacení částky 1 317 256 Kč s příslušenstvím žalobkyni a) a částky 784 130 Kč s příslušenstvím žalobkyni b), vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 5. 2023, č. j. -429, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o․ s. ř.):

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 2. 5. 2023, č. j. -429, potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 9. 2021, č. j. -391, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 2. 2022, č. j. -403, v odvoláním žalovaného napadené části výroku II, jíž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 826 581,11 Kč s příslušenstvím a žalobkyni b) částku 206 617,74 Kč s příslušenstvím, a ve výroku IV o náhradě nákladů řízení vzniklých státu, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že dne 13. 5. 2015 došlo k požáru domu ve vlastnictví žalovaného, při němž byly poškozeny sousední domy žalobkyň (tato škoda není předmětem řízení). Požárem byla zničena střecha i části konstrukce stropů domu žalovaného, který poté nechal svůj dům zprvu zcela nezabezpečený proti srážkám a povětrnostním vlivům a až v září 2015 provedl provizorní zastřešení, jež však bylo od počátku chybné a svému účelu zcela nedostačující. V důsledku toho došlo k dlouhodobému zatékání a pronikání vlhkosti z domu žalovaného do sousedních domů žalobkyň a ačkoli žalobkyně průběžně zajišťovaly vysoušení, vznikly tak škody na jejich domech. Navíc v domě žalobkyně a) byl z důvodu vlhkosti ze strany nájemce ukončen nájem nebytových prostor a z nemovitosti žalobkyně b) nebyla odstraněna suť z domu žalovaného. Žalovaný (částečně) plnil pokyny stavebního úřadu k zajištění stavby po požáru. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že žalovaný odpovídá žalobkyni b) za škodu způsobenou na jejím domě pádem suti při odbourání společného štítu (v souvislosti s požárem) podle , , (dále jen „o. z.“) a ve zbývajícím rozsahu za škodu vzniklou žalobkyni a) a žalobkyni b) podle o. z. ve spojení s větou první o. z. K porušení prevenční povinnosti odvolací soud uvedl, že žalovaný plněním pokynů daných stavebním úřadem neplnil své povinnosti plynoucí mu ze soukromého práva, nýbrž mohl takovým postupem plnit nanejvýš povinnosti v rovině veřejnoprávní, přičemž odkázal na větu druhou o. z., podle které je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného. Porušení o. z. odvolací soud spatřoval v tom, že žalovaný nejprve nechal svůj dům zcela nezabezpečený proti vnikání srážek a následné opatření, které provedl, bylo od počátku chybné a nedostačující. Jako nedůvodnou proto označil námitku žalovaného, že neporušil žádnou svoji povinnost, když plnil povinnosti uložené mu stavebním úřadem v rámci veřejnoprávního rozhodnutí a důvodně se spoléhal na to, že stavební úřad potvrzuje správnost jeho postupu z hlediska přijatých opatření.

2. Dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž potvrdil vyhovující část rozsudku soudu prvního stupně, není přípustné podle , neboť odvolací soud dovolatelem formulovanou otázku vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda je uplatňování soukromého práva závislé (a v jakém rozsahu) na uplatňování veřejného práva, nelze mu přisvědčit. Odvolací soud postupoval v souladu s rozsudkem ze dne 17. 8. 2023, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud s odkazy na důvodovou zprávu k o. z. a odbornou literaturu dovodil, že má-li se vázat uplatňování práva soukromého na právo veřejné, musí to zákon stanovit výslovně, a že jedná-li někdo v souladu s veřejným právem, není tím vyloučeno, aby porušoval právo soukromé. Závěr odvolacího soudu o jednání žalovaného v rozporu s o. z., přestože měl žalovaný jednat v souladu s pokyny stavebního úřadu, tudíž není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

3. Argumentuje-li dovolatel, že právnická osoba evidovaná ve veřejném rejstříku vzniká zápisem do tohoto veřejného rejstříku a že tedy v tomto případě závisí uplatňování soukromého práva na právu veřejném, není tato skutečnost v rozporu s výše citovanou judikaturou, neboť tento následek vyplývá z § 126 odst. 1 o. z. Odkazy dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. nebo sp. zn. nejsou přiléhavé.

4. Ani dovolatelem odkazované rozhodnutí sp. zn. na posuzovaný případ neodpadá, neboť se zabývalo výkladem příslušných ustanovení zákona o obcích, s jejichž nedodržením zákon spojoval následek v podobě absolutní neplatnosti smlouvy. V rozhodnutí sp. zn. pak Nejvyšší soud potvrdil, že lesní zákon zapovídá jezdit a stát v lesích s motorovými vozidly bez souhlasu vlastníka lesa, což logicky vylučuje možnost zřízení věcného břemene s tímto obsahem, nedá-li vlastník lesa souhlas. Dovolatelem odkazované rozhodnutí sp. zn. jím nastolenou otázku vůbec neřeší, neboť se zabývalo analogickou aplikací na náhradu újmy na zdraví způsobené povinným očkováním v období od 1. 1. 2014 do 7. 4. 2020.

5. Výše uvedená judikatura však nevylučuje, aby porušení veřejnoprávní normy představovalo porušení důležité právní povinnosti ve smyslu § 2971 o. z., jak konstatoval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , na které též dovolatel odkazuje. Zde navíc byla situace odlišná, neboť žalovaný v tomto případě porušil veřejné právo na rozdíl od dovolatele, který tvrdí, že jednal v souladu s ním.

6. Z argumentace dovolatele pak není zřejmé, proč by výše uvedené závěry měly být v rozporu s rozhodnutími sp. zn. nebo sp. zn. [správně nejspíše ], na která odkazuje dovolatel. V prvním z nich se dovolací soud zabýval otázkou kompenzačního významu zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky a přiměřenosti poskytnuté kompenzace, druhé se týkalo přiměřenosti poskytnuté kompenzace ve formě konstatování porušení práva. Uvádí-li dovolatel, že i porušení veřejného práva může vést k povinnosti nahradit újmu podle , bylo výše vysvětleno, že dovolatel tvrdí soulad svého jednání s veřejným právem, z čehož dovozuje soulad svého jednání s právem soukromým, což ale není srovnatelná situace.

7. Rozhodnutí z důvodů výše uvedených proto neodporuje ani rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. nebo sp. zn. zmíněným dovolatelem, neboť podle dovolacího ani podle odvolacího soudu nestojí mezi soukromým a veřejným právem „čínská zeď“, jak se dovolatel mylně domnívá.

8. Odkázal-li dovolatel na své argumenty a námitky obsažené zejména v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, dovolací soud k nim nepřihlížel ( ).

9. Ve vztahu k závěrům odvolacího soudu o odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni b) podle § 2926 o. z. neuvedl dovolatel žádnou argumentaci ani nevymezil přípustnost dovolání, přestože napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém potvrzujícím výroku. Proto dovolání v této části trpí vadou, pro kterou v dovolacím řízení nelze pokračovat ( ).

10. Byl-li dovoláním napaden i potvrzující výrok týkající se náhrady nákladů řízení vzniklých státu, není dovolání přípustné podle

11. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

12. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).

V Brně dne 15. 5. 2024

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu