Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 811/2024

24 Cdo 811/2024-190

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. H., zastoupeného Mgr. Veronikou Kněžínkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova č. 1569/2C, proti žalovaným 1) H. H. a 2) S. B., oběma zastoupeným Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. října 2023, č. j. -116, takto:

I. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2023, č. j. -116, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 1. 2023, č. j. -55, kterým bylo určeno, že žalobce je zákonným dědicem po zůstaviteli V. H., zemřelém dne XY (též jen „zůstavitel“), a tedy nejsou dány důvody k jeho vydědění, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na základě zjištění, že zůstavitel zanechal u o vydědění sepsanou vlastní rukou zůstavitele a vlastní rukou zůstavitele podepsanou datovanou 3. září 1999, jíž rozhodl o vydědění svého syna s odůvodněním, že tento neprojevuje o jeho osobu žádný zájem a v rozporu s dobrými mravy mu neposkytuje potřebnou pomoc v nemoci ani v jiných případech, odvolací soud dovodil, že o vydědění pořízená za účinnosti , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (též jen „obč. zák.“), splňuje všechny formální náležitosti podle obč. zák., a že v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. se důvody vydědění zabýval ke dni smrti zůstavitele, a to v souladu s ustanovením a násl. , (dále jen „o. z.“). Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a zůstavitelem neexistovaly z důvodů spočívajících nikoliv na straně žalobce žádné rodinné vztahy, nebyl-li žalobce zůstavitelem nikdy nijak kontaktován, a tedy že důvody vydědění u žalobce uvedené v ě o vydědění, ani žádné jiné důvody vydědění podle právní úpravy platné ke dni smrti zůstavitele nebyly dány, a proto vydědění žalobce je neplatné.

2. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly žalované 1) a 2) dovolání, jímž soudu předkládají k vyřešení otázky, zda po nich lze v řízení o určení dědického práva spravedlivě požadovat prokazování zájmu zůstavitele o styk s žalobcem, když zůstavitele poznaly až o několik let později, zda je soudy citovaná judikatura na projednávaný případ nepřiléhavá a zda soudy dostatečně zohlednily blízký rodinný vztah mezi klíčovou svědkyní – matkou žalobce a žalobcem při její výpovědi, a proto navrhují, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se určuje, že žalobce není zákonným dědicem po zůstaviteli, a tedy důvody k jeho vydědění byly dány, nebo aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce považuje dovolání žalovaných za nepřípustné, odkazuje na konstantní judikaturu dovolacího soudu k otázce nedůvodnosti vydědění dle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák., a proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodl, že dovolání žalovaných je nepřípustné.

4. Nejvyšší soud (jako soud dovolací) dospěl k závěru, že dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2023, č. j. -116, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (mimo jiné) z hlediska dovoláním napadeného závěru soudů o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem V. H. pro dlouhodobé neprojevování zájmu o zůstavitele, který by žalobce jako potomek projevovat měl (včetně posouzení existence okolností směřujících k naplnění důvodů vydědění žalobce k okamžiku smrti zůstavitele), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998;rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. , jakož i dovolatelkami zpochybňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. , na nějž odkazoval ve svém odůvodnění také soud prvního stupně) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla (i v poměrech právní úpravy vydědění upravené v o. z., jež dopadá na projednávaný případ) posouzena jinak.

5. V části, v níž dovolatelky uplatnily jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení - vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů [především hodnocení věrohodnosti svědkyně navržené žalobcem (matky žalobce) a naproti tomu věrohodnosti svědkyň navržených žalovanými] soudy a v souvislosti s tím namítají-li neúplná a nesprávná skutková zjištění soudů zejména stran snahy a projevování zájmu zůstavitele o žalobce, jednak vytýkají-li soudům přenesení důkazního břemene na žalované a v souvislosti s tím mají-li za to, že soudy rozhodly na základě neunesení důkazního břemene žalovanými ohledně tvrzení o projevovaném zájmu zůstavitele k žalobci, ačkoliv neberou náležitě v úvahu, že pro posouzení otázky (ne)důvodnosti vydědění žalobce nebylo určující neunesení důkazního břemene žalobcem ani žalovanými, dospěl-li odvolací soud k závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce s odůvodněním, že „důvody vydědění žalobce uvedené v ě o vydědění, ani žádné jiné důvody vydědění podle právní úpravy platné ke dni smrti zůstavitele nebyly dány“, na základě skutkových zjištění vyplývajících z výsledků dokazování a jejich právního posouzení - dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolací soud přitom neshledal v projednávané věci extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení důkazů.

6. Nejvyšší soud (jako soud dovolací) proto z výše uvedených důvodů dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2023, č. j. -116, podle ustanovení odmítl.

7. Dovolatelky v dovolání rovněž navrhly odložení právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Tímto návrhem se dovolací soud nezabýval, neboť jako návrh akcesorický není projednatelný (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , podle něhož, jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí).

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 4. 2024

JUDr. Roman Fiala předseda senátu