Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1938/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) H. H. a 2) S. B., zastoupených Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokátem, sídlem Petrská 1136/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2024 č. j. -190, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2023 č. j. -116 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 1. 2023 č. j. -55, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a P. H., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Jsou přesvědčeny, že rozhodnutí zasáhla jejich zaručená základní práva zakotvená v a d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v a y ČR.

2. Nalézací soud napadeným rozsudkem určil, že vedlejší účastník je zákonným dědicem po zůstaviteli V. H., zemřelém ("zůstavitel"), a tedy nejsou dány důvody k jeho vydědění (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). K odvolání stěžovatelek krajský soud napadeným rozsudkem rousudek nalézacího soudu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

3. Na základě zjištění, že zůstavitel zanechalu o vydědění sepsanou a podepsanou vlastní rukou zůstavitele dne 3. 9. 1999, jíž rozhodl o vydědění svého syna (vedlejší účastník) s odůvodněním, že neprojevuje o jeho osobu žádný zájem a v rozporu s dobrými mravy mu neposkytuje potřebnou pomoc v nemoci ani v jiných případech, odvolací soud dovodil, že o vydědění pořízená za účinnosti , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (též jen "obč. zák."), splňuje všechny formální náležitosti podle obč. zák. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. se důvody vydědění zabýval ke dni smrti zůstavitele, a to v souladu s ustanovením a násl. , (dále jen "o. z."). Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi vedlejším účastníkem a zůstavitelem neprobíhaly žádné kontakty běžné v rodinných vztazích. Důvody tohoto stavu však nelze spatřovat na straně vedlejšího účastníka, neboť o něj zůstavitel neprojevoval skutečný zájem. Důvody vydědění vedlejšího účastníka uvedené vě o vydědění, ani žádné jiné důvody vydědění podle právní úpravy platné ke dni smrti zůstavitele nebyly dány, a proto jeho vydědění soudy prohlásily za neplatné.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly stěžovatelky dovolání. Nejvyšší soud jej napadeným usnesení odmítl.

II.

Argumentace stěžovatelek

5. Stěžovatelky (manželka a dcera zůstavitele) uvádějí, že vedlejší účastník je osvojeným synem zůstavitele z jeho předchozího manželství. Zůstavitel měl se synem své předchozí manželky hezký vztah a zhruba 7 měsíců po jejich svatbě (v roce 1978) jej osvojil. Pro následné neshody s matkou vedlejšího účastníka a s jeho babičkou manželství v roce 1979 skončilo rozvodem. Zhruba po deseti letech po rozvodu se zůstavitel seznámil se stěžovatelkou 1). V mezidobí zůstavitel řádně plnil vyživovací povinnost vůči vedlejšímu účastníku. Ve styku s ním mu však matka i babička vedlejšího účastníka důrazně bránily. Matka vedlejšího účastníka vůči zůstaviteli měla projevovat silnou averzi. V roce 1998 mu údajně zaslala dopis, v němž jej vyrozuměla o zániku jeho vyživovací povinnosti se slovy: "Můj syn dostudoval." V roce 1999 zůstavitel prodělěl infarkt myokardu. Tato událost byla zřejmě impulsem pro sepsáníy o vydědění vedlejšího účastníka téhož roku. Důvodem mělo být, že o něj neměl ani po jeho zletilosti zájem a nepomohl mu v době nemoci. V roce 2021 zůstavitel zemřel.

6. Stěžovatelky tvrdí, že přestože vedlejší účastník o zůstavitele neprojevil sebemenší zájem a byl proto vyděděn, soudy jej určily za zákonného dědice. Nesouhlasí s postupem obecných soudů, který po nich jako po straně žalované požadoval, aby tvrdily a prokázaly, že zůstavitel usiloval o styk s vedlejším účastníkem. To stěžovatelky považují za absurdní, kdy se stěžovatelkou 1) se zůstavitel poznal až řadu let po rozpadu jeho předchozího vztahu s matkou vedlejšího účastníka. Tomu k úspěchu v řízení postačovalo pouze tvrdit, že důvody pro vydědění nebyly dány. Údajně jediným důkazem potvrzujícím tvrzení vedlejšího účastníka, je výpověď jeho matky, jejíž věrohodnost stěžovatelky zpochybňují.

III.

Posouzení Ústavním soudem

7. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Úkolem Ústavního soudu není hodnotit, zda obecné soudy rozhodly "správně", ale "jen" posoudit, zda jejich rozhodovací činnost naplnila zákonem stanovené požadavky a jejich postup respektoval zákonný procesní rámec. Ústavní soud je povolán reagovat teprve tehdy, je-li postupem obecných soudů zasaženo do základních práv či svobod tím, že soudy vybočí z rámce svého zákonného zmocnění.

8. Stěžovatelky namítají především porušení práva na spravedlivý proces a práva na rovnost. Jsou přesvědčeny, že soudy zvýhodnily vyděděného potomka. Ústavní soud toto jejich přesvědčení nesdílí. Především se nalézací soud důkladně zabýval okolnostmi, které vedly k vydědění vedlejšího účastníka, respektive naplněním zákonných požadavků ustanovení § 469a obč. zák.

9. Soudy se tedy správně zabývaly celkovým stavem v širší rodině, ve které vedlejší účastník vyrůstal. Vztah zůstavitele po dobu studií vedlejšho účastníka (kterému byly v době rozvodu jeho rodičů čtyři roky) jednoznačně prokazoval toliko fakt placení výživného. Vzhledem k tomu, že se soudy zaměřily na zkoumání důvodů vydědění ke dni smrti zůstavitele, je logické, že se věnovaly dokazování zájmu zůstavitele o vedlejšího účastníka a jejich vazeb i v době, kdy trval vztah se stěžovatelkou 1). Soudy provedly dokazování v dostatečném rozsahu, řádně odůvodnily, co a proč z provedeného dokazování vyvodily. Obecné soudy provedené dokazování řádně a v souvislostech a poměrech dané věci hodnotily a zaměřily se rovněž na věrohodnost svědků. Svěřenou státní moc uplatnily v mezích a způsobem, který jim stanoví zákon (y či y ČR); nezasáhly tím do zaručených práv stěžovatelek způsobem, který by vyžadoval zásah Ústavního soudu a zrušení napadených rozhodnutí.

10. Podle ustanovení senát ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2025

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu