Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 438/2024

23 Cdo 438/2024-287

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze, Jankovcova 1569/2c, proti žalované J. K., zastoupené JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v Praze, Urbánkova 3360/47, o zaplacení 750 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. -232, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 14 036 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:(dle )

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná, dále též („dovolatelka“), v celém rozsahu dovoláním. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání žalované vyjádřil tak, že dovolání je nepřípustné pro absenci předpokladů přípustnosti dovolání, značnou část argumentace dovolatelka staví na nepřípustné polemice se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, případně na existenci údajných vad řízení, a právní argumentace v dovolání se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem a není důvodná. Navrhuje dovolání odmítnout, eventuálně zamítnout.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v , oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení ( a 4 ), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované a zda je přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Namítá-li dovolatelka, že napadené rozhodnutí je v rozporu s rozhodovací praxí ohledně aktivní legitimace účastníka z bezdůvodného obohacení, konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. , přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu na otázce aktivní věcné legitimace žalobce k vydání bezdůvodného obohacení nezávisí. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ). Žalobci nebyl žalovaný nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení, nýbrž z titulu dohod uzavřených mezi účastníky řízení. V napadeném rozhodnutí odvolací soud uvedl, že obdržela-li žalovaná mimo uzavřené kupní smlouvy v souvislosti s prodejem mlýna jakoukoli částku, je povinna na základě článku II. 3. dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem polovinu této částky vyplatit žalobci.

Námitkou nedostatku poučení dle ze strany soudu dovolatelka ve skutečnosti namítá vadu (odvolacího) řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě pak takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. ).

Ostatně judikatura ve vztahu k povinnosti soudu poskytnout účastníkům poučení podle až 3 dovodila, že nebylo-li účastníku poskytnuto poučení ve smyslu , ač se tak mělo z objektivního hlediska stát, je řízení před soudem prvního stupně postiženo vadou. To platí i tehdy, měla-li absence takového poučení původ v jiném právním posouzení věci (srov. dovolatelkou zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. ). Poučení slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Jestliže však žaloba byla zamítnuta (nebo obrana proti ní neobstála) nikoli proto, že by účastníci neunesli důkazní břemeno, ale na základě zjištěného skutkového stavu, nebylo zde ani důvodu pro postup soudu podle Postup podle tedy přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci, není třeba k poučení podle přistupovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. ).

O takovou situaci šlo i v projednávané věci. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na závěru o neunesení břemene tvrzení, resp. břemene důkazního. Naopak z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud rozhodoval na podkladě dostatečně zjištěného skutkového stavu (je přitom nerozhodné, že odporuje verzi předkládané dovolatelkou). Proto zde nebyl důvod pro postup soudu podle

Z hlediska namítaného nedostatku poučení podle lze nad rámec uvedeného také uvést, že napadené rozhodnutí nelze považovat, jak se domnívá dovolatelka, za překvapivé (porušující zásadu předvídatelnosti rozhodnutí) už z důvodu, že odvolací soud předmětnou věc z pohledu předchozího řízení neposuzoval originálně, čímž by byla účastníkům upřena možnost adekvátní reakce a hájení jejich zájmů. Nelze nikterak dovodit, že by účastníci měli znát výsledný závěr soudu o projednávané věci dříve, než je vysloven v jeho rozhodnutí. Překvapivé není rozhodnutí odvolacího soudu jen proto, že skutečnosti zjištěné dokazováním právně hodnotil jinak než soud prvního stupně (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. , a ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. , ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. ).

V další části dovolání dovolatelka předpoklady přípustnosti ve smyslu řádně nevymezila a v tomto směru je její dovolací argumentace pouhou právní a skutkovou polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu, nebo se jedná o námitky směřující do vad řízení.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dlouhodobě zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části [srov. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), a ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116].

Nejvyšší soud též opakovaně vysvětluje, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již citované R 4/2014, a usnesení ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. ).

Těmto požadavkům dovolatelka v další části dovolání nedostála, uvedla-li v úvodu dovolání toliko, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu […], zejména ohledně posouzení existence aktivní legitimace žalobce, existence povinnosti dovozené z neurčité části smlouvy, prekluze z vypořádání SJM a existence bezdůvodného obohacení, aniž dosavadní rozhodovací praxi, od níž se měl odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlit, označila. V této části tak dovolání trpí vadami.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení odmítl z části jako nepřípustné a z části jako vadné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 3. 2024

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu