Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3183/2023

21 Cdo 3183/2023-743

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně O. M., zastoupené Mgr. Magdalenou Dvořákovou Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova č. 1615/1, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Čechtice se sídlem v Čechticích, V Braňce č. 238, IČO 00101834, zastoupenému JUDr. Vladislavou Hanákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Čechticích, náměstí Dr. Tyrše č. 56, o 372 369 Kč s příslušenstvím, za účasti Generali České pojišťovny a. s. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2023, č. j. -712, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, č. j. -712, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládá předestřená otázka „vztahu právních pojmů ‚zdravotní způsobilosti k výkonu práce‘ a ‚dočasné pracovní neschopnosti‘ pro období, kdy dochází ke zjištění podmínek pro uznání nemoci z povolání“, neboť na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatelka prostřednictvím této otázky zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o tom, že žalobkyni nevzniklo právo na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, která trvala v době od 30. 11. 2015 do 7. 9. 2017, neboť tato pracovní neschopnost žalobkyně nebyla pro následky nemoci z povolání (jelikož „byla vyvolána jinými zdravotními potížemi žalobkyně“). Tento závěr odvolacího soudu ovšem spočívá na vyřešení jiné (než dovolatelkou předestřené) otázky, zda byly naplněny předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zaměstnance, jež spočívají ve zjištění (existenci) nemoci z povolání, ztrátě na výdělku (škodě), která zaměstnanci vznikla v průběhu pracovní neschopnosti, a příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Tuto otázku navíc odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

3. K otázce předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání (která spočívá též ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 5/2014 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod č. 132/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. , a v nich vyjádřený právní závěr, že předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání jsou podle (v době od 1. 10. 2015 podle ) nemoc z povolání (nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu ve znění pozdějších předpisů), vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody.

4. Protože ke škodě ve formě ztráty na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance je snížena (omezena) nebo zanikla, je třeba vždy posoudit, zda příčinou tohoto následku – ztráty (snížení) pracovní schopnosti zaměstnance – je právě nemoc z povolání. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nemoci z povolání (tj. bez nemoci z povolání by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku nemoci z povolání (jejích následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena. Jestliže se u zaměstnance vyskytne současně několik nemocí, které ovlivňují jeho celkový zdravotní stav a pracovní možnosti, je rozhodující, zda nemoc z povolání byla příčinou škody (ztráty na výdělku) anebo, zda má škoda podklad v příčinách jiných (jiných „obecných“ onemocněních) s nemocí z povolání nesouvisejících. Nemoc z povolání přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou (srov. Zhodnocení rozhodování soudů k uplatňování ustanovení o odpovědnosti organizace za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání ze dne 27.1.1975, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., nebo již uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. ). V případě náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je proto podstatné, aby pracovní neschopnost byla pro následky nemoci z povolání a její důležitou, podstatnou a značnou příčinou nebyla jiná (obecná) onemocnění zaměstnance (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. ).

5. Odvolací soud proto postupoval v souladu s uvedenými závěry soudní praxe, zabýval-li se tím, zda pracovní neschopnost žalobkyně v době od 30. 11. 2015 do 7. 9. 2017 byla pro nemoc z povolání, která u žalobkyně byla zjištěna ke dni 27. 6. 2015, a pokud zjistil, že „toliko pracovní neschopnost žalobkyně v období od 16. 6. 2015 do 7. 9. 2015 souvisela s léčením onemocnění, které bylo posléze uznáno jako nemoc z povolání, zatímco další pracovní neschopnost v období od 30. 11. 2015 do 7. 9. 2017 byla vyvolána jinými zdravotními obtížemi žalobkyně“, správně uzavřel, že v případě druhé pracovní neschopnosti ke ztrátě na výdělku nedošlo v příčinné souvislosti se zjištěnou nemocí z povolání.

6. Přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládá námitka, že bylo „rozhodováno na podkladě revizního znaleckého posudku, nicméně revizní znalec má jinou odbornost než znalec revidovaný a tento znalec nebyl schopen z odborného hlediska zodpovědět jemu kladené otázky“, kterou dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem a jím učiněná skutková zjištění. Dovolatelka pomíjí, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ). Kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem ani nelze budovat na jiných skutkových závěrech, než jsou ty, z nichž vycházel odvolací soud v napadeném rozhodnutí (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Shora uvedená námitka navíc pomíjí, že revizní znalecký posudek znaleckého u byl podáván z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, tedy z odbornosti, která se vztahuje ke zjištěné nemoci z povolání (tendosynovitida extenzorových šlach), neboť, jak již uvádí revidovaný znalecký posudek doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc, MBA, nemoc se „diagnostikuje objektivním klinickým ortopedickým vyšetřením“.

7. Ve vztahu k té části rozhodnutí odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením (léčebné rehabilitace a cestovné), neobsahuje dovolání jakoukoliv argumentaci a postrádá tedy uvedení dovolacího důvodu, který je dovolatel povinen vymezit [dovolacím důvodem je jen nesprávné právní posouzení (srov. ); důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (srov. )], neboť jen na základě takto vymezeného důvodu dovolací soud může rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ); dovolatelka mohla tuto vadu dovolání odstranit (z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu) jen do uplynutí lhůty k dovolání (srov. ). K řádnému vymezení přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. . Dovolání žalobkyně zde proto trpí vadou, pro kterou v dovolacím řízení nelze pokračovat.

8. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

10. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 4. 2024

JUDr. Pavel Malý předseda senátu