Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 601/2023

27 Cdo 601/2023-564

USNESENÍ

Ing. Michala Lurie

JUDr. Tomáši Pelikánovi

, se sídlem v Praze 1, Dušní 22, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, identifikační číslo osoby 00033243, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 300/7, PSČ 158 00, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o zaplacení 124.020 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č. j. -516, ve znění usnesení ze dne 24. 8. 2022, č. j. -522 takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.744 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 24. 11. 2009 domáhá po žalovaném zaplacení 124.020 Kč s příslušenstvím z titulu nevyplacené mzdy za období od dubna do září 2009; pohledávku uplatňuje jako pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

[2] První (vyhovující) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 10. 2010, č. j. -115, včetně potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2013, č. j. -157, zrušil k dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2015, č. j. -213, a současně vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[3] Druhý (v tomto případě zamítavý) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci samé ze dne 25. 1. 2017, č. j. -261, zrušil Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2017, č. j. -297, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[4] Třetí (zamítavý) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 4. 2018, č. j. -358, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. -396, jímž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, zrušil Nejvyšší soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 8. 12. 2020, č. j. -434, a současně věc postoupil Městskému soudu v Praze, jakožto soudu věcně příslušnému.

[5] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2021, č. j. -475, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[6] Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 8. 2022, č. j. -516, ve znění usnesení ze dne 24. 8. 2022, č. j. -522, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[7] Proti rozsudku odvolacího soudu označenému v předchozím odstavci podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[8] Dovoláním zpochybněné závěry odvolacího soudu, podle nichž dovolateli nelze žalobou uplatněnou pohledávku přiznat, neboť nejde ani o pracovněprávní pohledávku podle , ani o jinou pohledávkou, již by bylo možné kvalifikovat jako pohledávku za podstatou či pohledávku jí postavenou na roveň podle a 169 označeného zákona, a nárok na její zaplacení neplyne ani z , odpovídají právním závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v předchozím kasačním rozhodnutí (rozsudek sp. zn. ), ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (kromě rozhodnutí citovaných v označeném rozsudku viz dále např. usnesení ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. , a zde podaný přehled judikatury), jakož i závěrům vyloženým Ústavním soudem v nálezu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. .

[9] Nezaložila-li smlouva uzavřená mezi dovolatelem a bytovým družstvem pracovněprávní vztah mezi jejími stranami (z důvodů podrobně rozebraných v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu), je pro posouzení důvodnosti žaloby zcela bez významu, zda byla schválena členskou schůzí družstva (a zda z ní plyne účinně sjednaný nárok dovolatele na odměnu člena představenstva); pohledávku člena představenstva družstva plynoucí ze smlouvy upravující vztah mezi členem představenstva a družstvem totiž nelze uplatňovat žalobou proti insolvenčnímu správci družstva (nejde ani o pohledávku za podstatou, ani o pohledávku jí postavenou na roveň).

[10] Proto přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka tzv. opomenutých důkazů, již dovolatel předestírá s přesvědčením, že z jím označených (a soudy neprovedených) důkazů by bylo zjištěno, že členská schůze jeho odměnu schválila a dále že činnosti, které prováděl po prohlášení konkursu pro žalovaného, ne vždy souvisely se zjišťováním majetkové podstaty družstva.

[11] I kdyby bylo přesvědčení dovolatele správné, nevedly by takto zjištěné skutečnosti k odlišnému výsledku sporu (žalobou uplatněnou pohledávku by nebylo možné ani tak dovolateli přiznat, neboť nejde o pohledávku za podstatou ani o pohledávku jí postavenou na roveň); srov. v judikatuře k důkazům, jejichž provedení by nemohlo přinést nic významného pro rozhodnutí věci, např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. .

[12] Navíc dovolateli nelze přisvědčit, že soudy nevyložily (alespoň stručně), z jakých důvodů dovolatelem označené důkazy neprovedou (srov. odst. 10 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně); nejde tudíž (ani formálně) o tzv. opomenuté důkazy (viz dále například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4 2021, sp. zn. , a v něm citovaná rozhodnutí, anebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou).

[13] Přípustným pak dovolání nečiní ani otázka výkladu , , a to již proto, že označené ustanovení na projednávanou věc nedopadá z důvodu časové působnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[14] Navíc v projednávané věci soudy (včetně Nejvyššího soudu) opakovaně, podrobně a logicky vysvětlily, proč vztah mezi dovolatelem a družstvem při výkonu činností spadajících do působnosti představenstva družstva není vztahem pracovněprávním. Skutečnost, že v jiném řízení ohledně žaloby jiné osoby (navíc před přijetím rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudy považovaly údajně obdobný nárok této jiné osoby za oprávněný (považujíce jej za pracovněprávní pohledávku), je tudíž pro projednávanou věc bez právního významu. Srov. ostatně i aktuální nález Ústavního soudu sp. zn. .

[15] Další otázky předkládané dovolatelem („jaká konkrétní ustanovení neplatí v případě uzavření smlouvy podřízené “ či „zda lze smlouvu podřízenou režimu považovat za dodatek ke smlouvě o výkonu funkce i v případě, že žádná smlouva o výkonu funkce uzavřena nebyla“) nezakládají přípustnost dovolání již proto, že na jejich posouzení napadené rozhodnutí (správně) nespočívá (srov. ).

[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 27. 2. 2024

JUDr. Petr Šuk předseda senátu