Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2698/2023

26 Cdo 2698/2023-341

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Jany Misiačkové v právní věci žalobkyně Zámek Hluboš s. r. o.,se sídlem v Hluboši 1, IČO 06355641, zastoupené Mgr. Vojtěchem Růžičkou, advokátem se sídlem v Praze, Evropská 1480/45, proti žalovanému Zámek Hluboš, z. ú., se sídlem v Hluboši 1, IČO 09625038, zastoupenému Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Opletalova 1417/25, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č. j. -265, takto:

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. -265, zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení do rozhodnutí o dovolání ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. (výrok I), výrok rozsudku Okresního soudu v Příbrami (soud prvního stupně) ze dne 7. 6. 2022, č. j. -157, o náhradě nákladů řízení změnil tak, že výše náhrady nákladů činí 16.603 Kč, jinak jej, spolu s výrokem, kterým uložil žalovanému vyklidit tam specifikované nemovitosti a vyklizené je předat žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku, potvrdil (výrok II); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

2. Rozsudek odvolacího soudu, a to výrok I a výrok II v části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, napadl žalovaný dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “).

3. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž zamítl návrh na přerušení odvolacího řízení do skončení řízení o dovolání není dovolání přípustné, neboť nepatří mezi usnesení odvolacího soudu vyjmenovaná v

4. Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že postupoval nesprávně, potvrdil-li rozhodnutí soudu prvního stupně. Měl totiž za to, že soud prvního stupně rozhodl o vyklizení dříve, než bylo pravomocně skončeno řízení o žalobě na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětných nemovitostí, přitom sám nebyl podle a 2290 , , ve znění pozdějších předpisů, oprávněn řešit předběžnou otázku oprávněnosti (platnosti) výpovědi. Jak však vyplynulo z doplněného dokazování i tvrzení žalovaného, v době rozhodování odvolacího soudu již bylo řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi pravomocně skončeno (žaloba byla zamítnuta). Protože v systému neúplné apelace může odvolací soud přihlédnout k účastníky uplatněným skutečnostem, které nastaly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně ( ve spojení s a ), pak – pominuly-li v průběhu odvolacího řízení důvody pro případné přerušení řízení – není významné, zda v řízení před soudem prvního stupně tyto důvody existovaly. Závěr odvolacího soudu o skončení nájemního vztahu ostatně dovolatel nezpochybnil.

5. Jen pro úplnost lze poukázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu při řešení otázek spojených s přerušením řízení podle

6. Ustanovení (fakultativní přerušení řízení) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. ). Nejvyšší soud také v řadě svých rozhodnutí uvedl, že smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení. Postup podle vždy záleží na konkrétní situaci a na individuální úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit jen v případě její zjevné nepřiměřenosti, tedy pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. ). Úvahu odvolacího soudu, že bylo-li řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětných nemovitostí již pravomocně skončeno, pak ani podání dovolání proti tomuto rozhodnutí není důvodem pro přerušení řízení o vyklizení nemovitostí (jež byly předmětem nájmu), nelze považovat za zjevně nepřiměřenou.

7. Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné ( -238a ); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle ) nezakládají. Pro úplnost je možné dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu je dostatečně odůvodněno a má všechny náležitosti stanovené v , 2 ; ostatně dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

8. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 17. 1. 2024

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu