Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3717/2023

24 Cdo 3717/2023-159

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci posuzované D. B., zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou č. 2818/3, jako procesním opatrovníkem, za účasti: 1)Městské části Praha 18, se sídlem úřadu městské části v Praze 9, Bechyňská č. 639, jako hmotněprávního opatrovníka, zastoupené JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 853/12, a 2)Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října č. 801/12, o návrhu na omezení svéprávnosti a opatrovnictví posuzované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání Městské části Praha 18 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2023, č. j. -115, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dovolání Městské části Praha 18 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č. j. -115, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka, kdo má způsobilost být veřejným opatrovníkem ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. z.), byla posouzena jinak.

2. Předně, dovozuje-li dovolatelka přípustnost dovolání již z pouhé citace ustanovení , konkrétně z toho, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci z hlediska procesně právního i hmotně právního, při řešení právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, nevymezuje dostatečně předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , neboť je povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. ).

3. Dovolací soud však přihlédl k dalšímu obsahu dovolání, když z jeho odůvodnění lze dovodit, že dle názoru dovolatelky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, kdo má způsobilost být veřejným opatrovníkem ve smyslu ustanovení § 471 odst. 3 o. z. (konkrétně zmiňuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. ), neboť je zřejmé, že posuzovaná nemá žádné stabilní bydliště, je známa pouze adresa jejího trvalého pobytu a dosud „svůj faktický pobyt neustále měnila“, a proto „je pravděpodobné, že se bude situace i nadále opakovat, k soudu budou podávány opakovaně další návrhy na změnu veřejného opatrovníka, což jistě nemůže být přínosem ani pro posuzovanou“. Dovolatelka se domnívá, že jelikož se „jako jediná stabilní adresa v chaotické bytové situaci jeví pouze adresa jejího trvalého bydliště XY, veřejným opatrovníkem by měla být jmenována obec, která je oprávněna funkci veřejného opatrovníka vykonávat v rámci přenesené působnosti, popř. by mělo být skutečné bydliště posuzované znovu soudem určeno s ohledem na změnu stavu a s přihlédnutím ke skutečné vůli posuzované či by mělo být nově identifikováno z dalších relevantních okolností“.

4. Napadeným rozhodnutím odvolací soud změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 2. 2023, č. j. -98, , , kterým soud prvního stupně (mimo jiné) jmenoval o opatrovníkem posuzované Městskou část Praha 11 (výrok II.), jen tak, že se opatrovníkem posuzované jmenuje Městská část Praha 18 (dovolatelka). Za nejpřiléhavější zjištěným skutečnostem (shodně se soudem prvního stupně) považoval to, aby veřejným opatrovníkem posuzované byla obec podle místa, kde žije, nemá-li bydliště, s výhradou, že v oblasti veřejné péče, včetně výkonu funkce veřejného opatrovníka osob omezených ve svéprávnosti, vykonává přenesenou působnost Městská část Praha 18.

5. Dovolatelka se mýlí, pokud tvrdí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, v níž se podává, že podle § 471 odst. 3 o. z. způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, přičemž podle § 80 odst. 1 věty první o. z. platí, že člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam trvale, s výhradou změny okolností (srov. např.usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. ). Tento dovolacím soudem zaujímaný právní názor sdílí i Ústavní soud České republiky (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. ). Jinými slovy řečeno, při rozhodování o jmenování veřejného opatrovníka je zásadním úkolem soudu zjištění bydliště opatrovance ve smyslu shora již vyloženém a současně toho, zda tato obec je nadána oprávněním tuto funkci vykonávat v rámci přenesené působnosti.

6. Dovolatelka se snaží tuto dovolací praxi překonat za užití stěží akceptovatelné argumentace, neboť dikce § 471 odst. 3 o. z. ve spojení s § 80 odst. 1 a 2 o. z. nedává soudu žádnou možnost aplikačního uvážení z pohledu jiných než v citovaných ustanoveních uvedených faktických okolností, tj. s ohledem na bydliště opatrovance, nemá-li je, považuje se za ně místo, kde žije. Jiné okolnosti (a to včetně administrativního trvalého pobytu opatrovance) jsou právně irelevantní. Navíc, jmenovat veřejnýmopatrovníkem obec Zahořany, kterou by dělila od opatrovankyně (zdržující se doposud na území hlavního města Prahy) větší vzdálenost, v souladu s potřebami opatrovankyně není.

7. S přihlédnutím ke skutečnosti, že opatrovankyni nelze určit reálné bydliště nikde jinde, je i podle dovolacího soudu účelné jí pro zajištění ochrany jejích potřeb jmenovat veřejným opatrovníkem městskou část Prahy, v níž žila v době rozhodování soudů, resp. dovolatelku, vykonávající pro tuto městskou část přenesenou působnost v oblasti sociální péče (zahrnující i výkon funkce veřejného opatrovnictví osob omezených ve svéprávnosti), přičemž za překážkupro jmenování veřejným opatrovníkem nelze považovat ani to, že výkon funkce veřejného opatrovníka městskou částí je výkonem přenesené působnosti (srov. , o hlavním městě Praze, ve znění ). K tomu budiž dodáno, že vzhledem k dosavadním hospitalizacím posuzované v Psychiatrické nemocnici Bohnice lze výhledově zvažovat opatrovníkem rovněž Městskou část Praha 8, bude-li se tu fakticky zdržovat ve zdravotnickém zařízení nikoliv jen po krátkou dobu (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, sp. zn. ).

8. V souvislosti se zohledněním faktického místa, kde posuzovaná žije, není (již s odkazem na ust. nemůže být) uplatnitelná nová skutečnost uvedená v dovolání (ze dne 29. 6. 2023 i sepsaném advokátem dne 15. 8. 2023) a spočívající dle šetření dovolatelky v tom, že „posuzovaná již nežije v bytě č. 11 na adrese XY“. Koneckonců, taktéž soud prvního stupně ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že „dojde-li v budoucnu k jakékoliv změně v otázce pobytu posuzované, bude nepochybně na zvážení změna opatrovníka“.

9. Lze proto uzavřít, že odvolací soud vyhodnotil všechny skutečnosti rozhodné pro výběr veřejného opatrovníka a postupoval v souladu se zákonem i předchozí judikaturou Nejvyššího soudu, na níž dovolací soud neshledává žádné důvody cokoliv měnit.

10. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání Městské části Praha 18 dle ustanovení odmítl.

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 1. 2024

JUDr. Roman Fiala předseda senátu