Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 477/2021

24 Cdo 477/2021-228

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy, v právní věci opatrovankyně D. S., narozené dne XY, s evidenční adresou trvalého pobytu v XY, zastoupené procesním opatrovníkem W. S., narozeným dne XY, trvale bytem v XY, za účasti 1) města Havlíčkův Brod, se sídlem městského úřadu v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí č. 57, zastoupeného JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní č. 6, a 2)města Králíky, se sídlem městského úřadu v Králíkách, Velké náměstí č. 5, o opatrovnictví člověka, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí podsp. zn. , o dovolání města Havlíčkův Brod proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. listopadu 2020, č. j. -206, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání města Havlíčkův Brod proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2020, č. j. -206, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „ “), neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Přípustnost dovolání dovolatel dovozuje z údajného odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu soudem odvolacím. Dle jeho názoru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího v otázce, kdo má způsobilost být veřejným opatrovníkem ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších přepisů.

Napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 6. 2020, č. j. -176, kterým soud prvního stupně mimo jiné jmenoval opatrovankyni opatrovníkem město Havlíčkův Brod (dovolatele), a vymezil práva a povinnosti opatrovníka, kterému uložil vždy jednou ročně, nejpozději k 30. 6., podávat soudu zprávu o průběhu opatrovnictví a správě jmění opatrovankyně.

Dovolatel se mýlí, pokud tvrdí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V souladu usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. , na který odkazuje jak dovolatel, tak odvolací soud, soud druhého stupně postupoval systematicky za účelem zjištění relevantních okolností a jejich vyhodnocení v kontextu projednávaného případu. S odkazem na komentářovou literaturu citované usnesení dovolacího soudu sděluje následující: „…pro určení bydliště člověka je stěžejní naplnění dvou složek: a) složka faktická a určující, tj. fakt., že se daná osoba v určitém místě zdržuje a že tam má své společenské a sociální vazby, a b) složka volní, tj. že daný člověk zároveň má úmysl se na tomto místě zdržovat trvale, chce v daném místě bydlet a svázat svůj život s tímto místem. Bydliště je tak místo, které člověk považuje za svůj skutečný, pevný a stálý domov, do kterého se hodlá vracet a kde se nachází i centrum jeho zájmů. Změna pobytu dočasného charakteru (např. pobyt v nemocnici, výkon trestu odnětí svobody, studium, sezonní práce aj.) nemění nic na tom, kde má daný člověk své bydliště. To však neplatí, pokud by byla taková změna doprovázena okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že se osoba na novém místě pobytu již zdržuje s úmyslem zde trvale bydlet (srovnej Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. . Komentář. Svazek I Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 304).“ Tento názor je reflektován i v řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu (kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. ).

Odvolací soud se těmito složkami při posuzování určení bydliště opatrovankyně důsledně zabýval. Argumentoval, s odkazem na zjištění provedená soudem prvního stupně, že opatrovankyně vedla bezdomovecký život a nemá k žádné z dříve myslitelných obcí jiný než formální vztah. V obci XY má sice evidenční adresu trvalého pobytu, avšak dlouhodobě se zde nezdržuje. V minulosti se v určitých obdobích zdržovala v obci XY, nicméně ne za účelem se zde zdržovat trvale, ale pouze z důvodu získání (zejména finanční) pomoci od jejího otce. V obci XY sice vlastní pozemek p. č. XY o výměře 96 m2, ten je ale korytem vodního toku. Ani v jedné ze zmiňovaných obcí opatrovankyně nemá žádné stálé sociální vazby, ani nelze shledat její úmysl se na území kterékoli z nich trvale zdržovat. Pro potřeby určení bydliště tak nelze dovodit přinejmenším složku volní. Dovolací soud se s tímto závěrem soudu odvolacího ztotožňuje.

Nejvyšší soud se také ztotožňuje s hodnocením odvolacího soudu v otázce nezbytnosti zajištění potřeb opatrovankyně. S přihlédnutím k jejímu zdravotnímu stavu a specifickým potřebám z něj vyplývajících je nezbytné jí zajistit adekvátní zázemí před ukončením hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod, kde setrvává v léčení. Po ukončení léčby a jejím přemístění do adekvátního zařízení, bude možné při splnění dalších podmínek s ohledem na změnu okolností přistoupit ke jmenování opatrovníka jiného, příslušného dle aktuálního místa bydliště.

S přihlédnutím ke skutečnosti, že opatrovankyni nelze určit reálné bydliště nikde jinde, je účelné ji pro zajištění ochrany jejích potřeb jmenovat veřejného opatrovníka v osobě obce, v níž se zdržuje ve zdravotnickém zařízení, a to nikoliv jen po krátkou dobu. Jmenovat veřejným opatrovníkem obec, kterou by dělila od opatrovankyně větší vzdálenost naopak v souladu s potřebami opatrovankyně není. Dovolatel přitom roli veřejného opatrovníka zastat může, neboť je obcí s pověřeným obecním úřadem, která vykonává rozšířenou působnost ve smyslu ustanovení , o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem, ve znění pozdějších předpisů (viz příloha k ).

Lze proto uzavřít, že odvolací soud vyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti pro výběr veřejného opatrovníka a postupoval v souladu se zákonem i předchozí judikaturou Nejvyššího soudu, na níž dovolací soud neshledává žádné důvody cokoliv měnit.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání města Havlíčkův Brod dle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ) věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 6. 2021

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu